Napadlo tě někdy na pár dní se odpojit od digitálního světa? Od světa počítačů, internetu a sociálních sítí? Víš, že tím můžeš obrovsky získat? Když to správně uchopíš, zúročíš to na mnoha úrovních.
Můžeš si poslechnout audioverzi natáčenou v lese, na pozadí šumí voda stékající z hor po velkém dešti.
Text článku pokračuje níže.
Digitální svět a jeho úskalí
Dnešní svět počítačů, tabletů a mobilů a prostředí internetu a sociálních sítí je obrovským lapačem pozornosti.
Proto se může stát, že tě tenhle svět příliš strhne, a pak odpoutává od vnímání sebe sama. Sleduješ jiné lidi a jejich články, posty, podcasty a videa a vlastně skoro vůbec nesleduješ sebe sama a svůj život. A pokud je tento digitální svět součástí tvé práce, může se o to více stát, že tě nezdravě pohltí.
Jak poznáš, že tě příliš pohlcuje
Když se to stane, poznáš to tak, že máš neustálé nutkání se dívat, co se kde děje, kdo kde co nového zveřejnil, jaké nové informace se objevily.
Tvá pozornost je roztříštěná, jsi roztěkaný a prosté bytí v hmotné realitě ti přináší spíše nespokojenost, frustraci či nepříjemné napětí.
Máš velmi nepříjemné pocity z představy, když bys měl na nějaký čas na tenhle digitální svět úplně "zapomenout" a jen tak žít. Bez něj.
Proč se nám to děje:
a) slabé kořeny
Dnešní doba je charakteristická tím, že jsme povětšinou odpojeni sami od sebe - svého nitra a svých kořenů - svého těla. Kvůli tomu snadněji upadáme do závislostí a nezdravých lpění a připoutanosti.
Stalo a děje se to tím:
A také:
b) cosi prapůvodního v nás
Na tohle pak nasedá zářivý a barevný a vskutku nekonečný svět monitorů, displejů a obrazovek. Musí v tom být cosi prapůvodního, že nás tolik fascinuje, láká a přitahuje. Možná nám nahrazuje večerní sezení u zářícího a hřejícího ohně. Takovou uklidňující večerní praxi, která nás historicky vždy přirozeně vedla k uvnitřnění.
U ohně
Jenže u ohně jsme byli sami nebo s blízkými lidmi. Mlčelo se nebo se vyprávělo. Cítili jsme teplo ohně. Nasávali jsme do sebe jeho oranžovou zklidňující záři. Cítili jsme vůni hořícího dřeva, slyšeli jsme jeho praskání v plamenech. Přikládali jsme dřevo do ohně a skrze to jsme zakoušeli nejrůznější hmatové vjemy.
Sezení u ohně byl všeprostupující prožitek, který nás spojoval s živly, se zemí, s naším tělem i nitrem a s naším kmenem.
U obrazovek, monitorů a displejů
Ale dnes? Zářící obrazovky nás nehřejí a ani nevoní. Žádají si naši pozornost do takové míry, že ztrácíme pojem o čase, světě i sobě sama.
Skrze informační přesycenost ztrácíme zdravý nadhled a selský rozum.
Mnoho hodin sedíme strnule na židlích a zíráme do oken, která znamenají svět tam venku, který je však do značné míry jen jeho iluzí. Sedíme v té modravé záři sami, a přitom si tak nepřipadáme.
Sezení v modravé pohlcující záři je nepřirozené a odvádí nás od sebe.
Jaké je řešení?
Řešením není tento digitální svět zavrhnout. Přináší nám totiž i mnoho dobrého, ba úžasného.
Možnost vyhledat si nejrůznější informace. Možnost inspirovat se. Možnost spojit se s lidmi, kteří jsou daleko, mimo naše fyzické možnosti. Možnost najít komunitu lidí s podobným pohledem na svět a tam zažívat pocit správnosti a toho, že někam patřím, i když jsem menšina. V jakémkoliv ohledu.
Řešením by měl být stav, kdy nám digitální svět slouží, ale nestáváme se jeho otrokem. Stav, kdy jsme si vědomi toho, jak na nás působí a dáváme mu proto ve svém životě jen patřičný a přiměřený prostor.
Laskavý a přirozený digitální detox v přírodě
Jednou z cest, jak k tomuto zdravému stavu dojít, je právě zkušenost digitálního detoxu. Ale detoxu laskavého, kdy nemáš pocit, že strádáš, a že o něco přicházíš. Detoxu, který je zcela přirozený, nenásilný a který ti přinese mnoho zdravých podnětů do života. A tím je digitální detox v přírodě.
Moje čerstvá zkušenost
Mám takovou zkušenost čerstvě za sebou. Nebyl to cílený detox v tom smyslu, že bych se rozhodla se odpojit, abych nabyla rovnováhy. Byl to detox jaksi mimochodem, detox, který vyplynul jako vedlejší efekt.
Vyslyšela jsem totiž hlas své duše, která mě už nějaký čas volala ke koním.
Jela jsem na týden do hor k lidem, jejichž vášní jsou právě koně a přirozený život s nimi. Jela jsem tam, abych se od nich učila. Pracovat s koňmi a poznávat, jak koně žijí, jaká je jejich mentalita, co je pro ně přirozené...
Cítím totiž, že mým posláním je léčit nejen lidi, ale i zvířata.
Jak jsem si to vytvořila
Věděla jsem, že mě tahle cesta hodně posune.
Už jen proto, že jsem podnikla dosud nejdelší cestu autem. Do cíle to bylo 320 km po okreskách. V situaci, kdy jsem dosud jezdila nejdál do vedlejšího města.
Také proto, že jsem se rozhodla spát ve stanu, mýt se v potoce, jíst to, co si vezmu s sebou a co si v jednoduchých podmínkách ohřeju.
Proto, že jsem se rozhodla těmto lidem pomáhat v jejich každodenních činnostech, abych s nimi mohla být v úzkém kontaktu a tím se od nich ještě víc naučit.
Tím, že jsem měla omezenou možnost nabíjet nějaké elektronické zařízení, a tedy jsem si s sebou vzala jen mobil a foťák. Žádný počítač. Mobil jsem nabíjela ze solární energie, a proto jsem ho používala co nejméně. Tedy žádné brouzdání po internetu, jen jednou za dva dny krátký pohled do e-mailové schránky. Nic víc.
Jak to na mě působilo
Mé dny byly tak plné všeho, že jsem se musela dokonce nutit, abych se vůbec do e-mailu podívala.
Hmotný a tedy skutečný svět mi přinášel tolik podnětů a výživy, že jsem byla takto naprosto spokojená. Krásná energie přírody mě léčila a nabíjela. Byla jsem pryč od hluku a těžkých energií velkého města, ve kterém žiji.
Jedla jsem 2-3x denně a celkově mnohem méně než doma. Dokonce jsem nepotřebovala ani žádné sladkosti a zdroje rychlé energie. A přitom jsem měla větší výdej než doma, protože jsem fyzicky docela intenzivně pracovala. Pomáhala jsem s koňmi a dalšími zvířaty. Zapojovala jsem se do veškeré práce kolem nich. Stavěla jsem ohrady, sbírala jsem byliny a pracovala na záhoncích a políčkách. Chodila jsem denně do ne úplně blízké lesní studánky pro vodu.
Velmi blahodárné to všechno pro mě bylo.
Po návratu domů
Když jsem přijela domů, vůbec se mi nechtělo zapínat počítač. To je u mě celkem neobvyklý jev, protože psaní blogu a další digitální tvoření mi přináší velkou radost a pocit naplnění.
Cítila jsem se krásně a velmi příjemně ukotvená v těle a v hmotné realitě.
Cítila jsem se silná a zdravá.
Cítila jsem se hluboce klidná, soustředěná a ozdravená.
Cítila jsem se vyživená a naplněná.
Vnímala jsem, jak mám větší nadhled a odstup a nenechám se tak snadno strhnout digitálním světem a jeho možnostmi.
Byla jsem spokojená v prostém bytí bez potřeby digitální svět navštěvovat.
Zkus to taky
Zkus si také udělat nenásilný a na mnoha úrovních ozdravující digitální detox. Nadchází léto a je spousta možností, jak můžeš strávit jeden celý den nebo lépe více dní v přírodě mimo civilizaci.
Co můžeš zažívat
Můžeš zažívat dny plné přirozeného světla a slunce, občasný déšť, ranní rosu, teplo i chlad.
Můžeš se koupat a mýt v potocích nebo řekách, a tak se přirozeně otužovat.
Můžeš spát ve stanu, hamace nebo na zemi na karimatce.
Můžeš pít studánkovou vodu, která je velmi blahodárná.
Můžeš jíst jen tehdy, když budeš mít hlad. Budeš se vyživovat i jinak než jídlem, a proto budeš velmi pravděpodobně potřebovat jíst mnohem méně než doma.
Můžeš toho zažívat mnoho, co bude působit na tvé tělo, a to vše tě bude mocně zakotvovat.
Budeš se nejen zakotvovat, ale zároveň budeš krmit a sytit svou duši a prožívat krásné chvíle v blahodárném klidu a přitom naprosté živosti přírody. Přírody, která tě bude harmonizovat a léčit tím víc, čím víc ji budeš vnímat a čím víc se jí otevřeš.
Můžeš mít s sebou jen mobil pro nejnutnější užití. Vůbec tě pak nebude lákat trávit hodiny v digitálním světě. A bude to zcela přirozené a nenásilné, protože ten skutečný hmotný svět ti bude přinášet spoustu prožitků, které tě budou naplňovat. Zakusíš jednoduchost a půvab prostého bytí.
Můžeš zažívat i nepohodlí
Takovýto pobyt v přírodě ale nemusí být jen nekonečnou harmonií.
Dost možná zažiješ i nějaké nepohodlí. Možná zmokneš, prochladneš, propotíš tričko, možná budeš mít žízeň, hlad a nebo budeš muset lézt do mokrých bot.
To vše tě ale bude vracet do tvého těla a spojovat tě s tvými prožitky a emocemi. Dovol si prožívat vše, co bude přicházet. I když to nebude vždy sluncem zalité.
Mé nepohodlí
I já jsem nezažívala jen všeobjímající harmonii. Taky jsem prožívala nepohodlí a někdy i sprostě nadávala.
Když mi v dešti vrchem teklo do nového stanu a měla jsem v něm mokro.
Když jsem vedla koně bažinou, kde jsem jen těžko vytáhla nohu k dalšímu kroku a nakonec jsem se do té bažiny pěkně rozplácla. Pár hodin jsem pak na sobě nechávala uschnout bahno, než jsem si mohla oblečení přemáchnout v potoce a usušit na slunci.
Když jsem poprvé jela na koni bez sedla a držela se na něm jen stehny, která každou chvílí hrozila vypovědět službu.
Když mě pak tento kůň později na vyjížďce pěkně prověřoval.
Když jsem měla velkou žízeň a neměla možnost se napít. Tak jsem se alespoň najedla smrkových výhonků, které byly šťavnaté a mou žízeň zaplašily.
Když jsem měla ruce spálené od sluníčka, a proto v ukrutném vedru pracovala v mikině.
Když jsem propouštěla strachy spojené s koňmi a jejich sílou, protože jsem s koněm v minulosti zažila nebezpečnou situaci.
Proč jsou nepohodlí důležitá
I tato nepohodlí jsou velmi důležitá a mocně ti pomáhají.
Vedou tě do spojení se sebou a se životem
Vedou tě mocně do spojení se životem. Ukazují ti, že život není jen neustálé světlo, ale že občas zcela přirozeně přijde i nějaký stín.
Těmito nepříjemnými prožitky se zakotvuješ sám v sobě, ve svém těle a v životě.
Aktivují tě
Navíc mohou aktivovat tvou vynalézavost a sílu, když jim čelíš. Nacházíš nová řešení a cesty, jak jim čelit co nejlépe.
Vedou tě do svobody
Poznáš, že jsi mnohem odolnější, když zvládneš prožít i nezvyklé nepohodlí, a tím získáváš mnohem větší svobodu.
Svobodu žít ryzí a jednoduchý život.
Svobodu pouštět se městského instantního pohodlí.
Svobodu vydávat se do nových situací a podmínek.
Svobodu následovat život a jeho volání a jít do i nejistoty.
Svobodu žít bez digitálního světa.
Volá tě to?
Tak co, zkusíš to? Jestli jsi zacítil alespoň malé zachvění nebo chuť něco takového zažít, odlož obavy a pohodlnost vyjetých kolejí a dopřej si něco takového.
Chce to jistou dávku odvahy, ale rozhodně se to vyplatí.
Spolu
Pokud si netroufáš do přírody sám, můžeme se do přírody vydat spolu.
Třeba na celý den. Můžeš prožít čas v krásné horské přírodě s člověkem, který je ti otevřený a po celou dobu plně k dispozici. Můžeme se věnovat i tvým tématům, a tak ještě zesílit léčivé působení přírody o cílenou vnitřní práci. A i moje energie tě bude léčit.
Chystám i dvoudenní setkání spojené s bivakem v lese, které bude ještě o něco intenzivnější, dobrodružnější a léčivější.
Pokud bys něco takového chtěl prožít, pojď prozkoumat mé osobní služby.
Závěrem
Možná vidíš, jak blahodárné to je, dopřát si čas v přírodě bez digitálního světa. Rozhodně to nemusí být nepříjemné odříkání, ale naopak velmi příjemný, naplňující a blahodárný čas, který věnuješ sám sobě.
Dokonce ti mohou během takového detoxu přicházet i různé vhledy nebo důležité vize pro tvůj život. Stačí tomu jen napomoci tím, že tomu uděláš prostor. Bytím v přírodě sám se sebou a bez vyrušování digitálním světem.
A nemusíš být v přírodě jen sám. Můžeš vyrazit i se svou rodinou nebo partou lidí, kteří jsou naladěni podobně jako ty. Zase to bude jiné, obohacené o prožitky vzájemné pospolitosti. A i když v přírodě nebudeš sám, i tak si můžeš najít čas být jen sám se sebou.
Můžeš si to vytvořit jakkoliv. Je to jen na tobě.
