Životní batůžek a jak s ním pracovat 

 13 dubna, 2021

Ariel Rea

Každý z nás si na zádech nese pomyslný batůžek. Někdo má batůžek větší a těžší, někdo menší a lehčí. Máme ho ale všichni. Když dokážeš postupně odkládat obsah svého životního batůžku, žiješ život ve větší lehkosti a radosti. V článku ti prozradím, jakým způsobem můžeš se svým batůžkem pracovat.

1. uvědomění, že neseš na zádech batůžek

Tohle uvědomění je jedno z nejzásadnějších. Vůbec si uvědomit, že na zádech neseš něco, co vlastně není tak úplně tvoje. Že to není tvé ryzí já a ani to k tobě nepatří fyzicky. 

Že na zádech neseš zátěž, která způsobuje, že se ti nežije úplně tak lehce, jak by mohlo. Když je tvůj batůžek velký a hodně těžký, žije se ti opravdu hodně těžce.

Batůžek nebo batoh jako součást tvého života

Když totiž neseš na zádech těžký batoh, který nemůžeš odložit, stává se součástí tvého života. Provází každý tvůj krok. Promítá se do různých situací a komplikuje ti život. Narážíš díky němu na různé překážky, protože se často ozývá silným hlasem a konkuruje tvému skutečnému já.

Někdy dokonce ani nevíš, že máš nějaké své skutečné ryzí já, protože je uťáplé a zatlačené silnými hlasy, které se ozývají z tvého batůžku. Někdy máš v sobě tolik hlasů, že vůbec nevíš, který je ten správný. Máš v sobě velký zmatek, a proto raději neposloucháš žádný z těch hlasů. Řídíš se čistě hlavou, protože nemáš zkušenost, že by ti ty hlasy byly k něčemu dobré.

Těžký život versus život v lehkosti

Často také netušíš, že je vůbec možné žít život v lehkosti.

Možná jsi lehkost zažil jako dítě a pak na ni zapomněl nebo ji oželel jako něco, co patří jen dětskému věku. Možná jsi lehkost nezažil ani jako dítě, a tak si ani nedovedeš představit, jak nádherné to je.

Lehkost není jen pro děti a vyvolené dospělé. Lehkost v životě může zažívat každý. Tehdy, když odloží obsah svého batůžku, který ho v životě tíží.

2. zjištění, odkud ten batoh pochází a co v něm může být

Tvůj batůžek je tvoje nezpracovaná minulost. Minulost, kterou s sebou neustále táhneš a vláčíš, ať už jsi kdekoliv, jdeš kamkoliv a děláš cokoliv.

V  batůžku je tvá zadržená a neodžitá emoční bolest.

Zadržené a nezpracované strachy.

Traumata.

Vnitřní boje, konflikty a odpory pramenící z nepřijetí sebe sama a druhých.

Mentální vzorce, nejrůznější programy, iluze a falešná přesvědčení, které jsi do sebe nasál nebo si sám vytvořil.

Nejrůznější takzvaně negativní emoce, které jsi zadržel a neprožil - nejčastěji vztek. 

Rodové a kolektivní nánosy a vrstvy, které na tobě ulpěly.

Něco je z tvé minulosti a něco není

Svého druhu důležité uvědomění je, že část obsahu tvého batůžku vychází z tvých bezprostředních životních zkušeností, z tvého osobního příběhu. Část obsahu tvého batůžku je naopak dědictví po tvých předcích a dědictví kolektivní minulosti. Dědictví, které ti někdy může dát docela zabrat.

Pokud tohle dědictví odkládáš, neléčíš a nečistíš však jen svůj život, ale čistíš a léčíš svůj rod i celé kolektivní pole. Pak přestáváš být tím, kdo jen množí a přidává zátěž do batůžků svých dětí a jiných lidí.

3. vědomí, že v zásadě vše, co neseš na svých zádech, můžeš odložit

Nebudu tě lakovat a říkat ti, že je to snadné. Někdy je to opravdu mazec a těžká práce. Je to však velké momentální nepohodlí ústící v dlouhodobé pohodlí. Otevírat batůžek a vytahovat na světlo věci, které jsi v něm dlouho nosil, může být velmi náročné. A může to trvat dlouho. I roky. Ale stojí to za to.

4. vědomí, že odkládat zátěž stojí za tu námahu

Námaha a práce, kterou do sebe vložíš, stojí skutečně za to. Roky čištění a uzdravování tě oživí, omladí a ozdraví. Tvůj život bude radostnější, intenzivnější a snazší. Budeš žít ve větší lehkosti.

Tvořit a ne jen pracovat

Přestaneš chtít jen pracovat a budeš chtít namísto toho tvořit. Lhostejno zda malovat obrazy nebo prodávat zmrzlinu. Když pracuješ, děláš nutné úkony. Nic víc v tom není. Jsi jako robot. 

Když tvoříš, vytváříš něco, co tu ještě není. Dáváš do toho sebe sama, svou jedinečnou esenci, svůj jedinečný přístup. Třeba tak, že to, co dělají jiní, obohacuješ svými nápady a vylepšeními.

Když skutečně tvoříš, děláš to s radostí, lehkostí a hlubokým uspokojením. A i když ne vždy jedeš na vlně radosti a lehkosti, celkově tě to, co děláš, nevyčerpává, ale nabíjí a naplňuje.

Lépe vidíš sám sebe

Čím více se ti daří odkládat obsah tvého batůžku, tím lépe vidíš, co jsi skutečně ty. Vnímáš sám sebe a to, co je skutečně tvé. Hlasy z batůžku umlkají a slábnou. Snadněji nacházíš cesty, po kterých potřebuješ jít a snadněji projevuješ svůj potenciál.

5. uvědomění, že tuhle práci za tebe nikdo neudělá a udělat nemůže

Můžeš vyhledat pomoc nějakého terapeuta, třeba mou pomoc. Mohu ti pomoci, abys porozuměl tomu, jak se sebou pracovat. Ale odpracovat si to musíš sám. To za tebe udělat nemůžu.

Mám velké zkušenosti s prací s batůžkem. Neměla jsem batůžek, ale nosila jsem obrovský a obrovsky těžký batoh. A zvládla jsem ho vyprázdnit. A i když jsem občas využila pomoci nějakého terapeuta, jeho pomoc byla vždy zlomkem toho, co jsem musela udělat sama.

Odkládat to, co je nachystáno, v pravý čas

Také vím, že je nejlepší odkládat vše v pravý čas, tehdy, když je to nachystáno.

Nejde tu totiž jen o to, vědět, jak odkládat zátěž. Jde i o to, v jaké souslednosti jednotlivé části zátěže zpracovávat. Dát v pravý čas optimální prostor tomu, co je k odložení nachystáno. Pak do toho odkládacího procesu vložíš jen nezbytné množství energie. 

Pokud chceš vykutat a odložit něco, o čem víš, ale je to hluboko a ještě to není na odložení nachystáno, můžeš do tohoto procesu vložit obrovské množství energie, které ti ve výsledku moc nepomůže. A někdy může i uškodit.

Zátěž za tebe odložit nemohu

A i když mám obrovské zkušenosti s odkládáním zátěže, já tvou zátěž za tebe odložit nemohu, ani kdybych chtěla. Maximálně bych na sebe  mohla natáhnout část tvé tíhy a tím ti na chvíli ulevit. Někteří lidé tohle dělají. Ale hraničí to se sebezničením. Protože pak se musejí s tou těžkou energií, kterou na sebe z jiného člověka natáhnou, nějak sami vypořádat.

Medvědí služby neposkytuji

Tohle já nedělám. Měla jsem dost svého vlastního nákladu a velmi si cením své lehkosti. 

A také vím, že bych ti něčím takovým prokázala medvědí službu. Na chvilku by ses cítil lépe, ale batůžek by zůstal stále nedotčený. Za nějaký čas by tě zase začal tížit. Zaplatil bys mi za dočasný efekt, který pomine.

Pomoc nést zátěž

Místo toho ti mohu pomáhat, abys dokázal svou zátěž nést. Protože i to může být těžký úkol. Vůbec zvládnout žít s nákladem, který je tak těžký, že už ti dochází síly. Nebo  zvládnout žít s batůžkem ve chvíli, kdy ti nějaká životní situace tvůj batůžek pěkně protřepe.

Pomoc odkládat zátěž

A když už budeš mít dost sil svůj batoh nejenom nést, ale i s ním začít pracovat, pomohu ti, abys ty byl tím, kdo bude svou zátěž odkládat.

Jen ty sám totiž cítíš svůj batůžek, protože jen ty ho na svých zádech nosíš. Ty cítíš, kde tě tlačí a zatěžuje. Ty slyšíš svůj vlastní hlas i hlasy ozývající se z tvého batůžku. Ty sám cítíš, na co jsi připravený a na co ne. Ty sám jsi tím, kdo bude procházet nejrůznějšími odkládacími procesy. A to nejen ve chvíli, kdy budu s tebou a budu ti pomáhat.

To, co odložíš se mnou nebo s někým jiným, bude pak nějaký čas dobíhat.

Navíc to trošku načechrá obsah tvého batůžku, a pak se ti možná začne ukazovat něco, co je nově připraveno k odložení. Když budeš vědět, jak se sebou můžeš pracovat, můžeš svou zátěž odkládat sám. Nebudeš mě k tomu potřebovat.

6. velký a těžký batůžek neznamená, že jsi špatný nebo neschopný

Ve skutečnosti si těžké náklady na startu života volí i ty největší a nejrozvinutější duše. Třeba ty, ze kterých se díky této zkušenosti stanou skvělí terapeuté.

Co dělá skvělého terapeuta

Můžeš si nastudovat všechny knihy světa, můžeš absolvovat jakékoliv kurzy, ale tvá osobní životní zkušenost je tím, co z tebe udělá skvělého terapeuta. 

To, co skutečně sám na sobě prožiješ, se totiž promítá do každé vteřiny tvého bytí. Nelovíš to v sobě jako vědomosti, znalosti nebo techniky. Prostě to s tebou neustále je. Nemusíš se na to soustředit, prostě to žiješ. Promítá se to do způsobu, jakým přistupuješ sám k sobě i k druhým lidem. To, co sám žiješ, je tím, co nejvíc léčí. A léčí to v úplné lehkosti a samozřejmosti.

Těžký batůžek = krásné a velké úkoly

Možná cítíš, že tě tvůj batoh opravdu hodně tíží. Tak moc, že neznáš člověka ve svém okolí, který by měl tak těžký úděl jako ty. Věz, že tě na tvé cestě nejspíše čekají velké a krásné úkoly. Svůj úděl sis sám zvolil proto, abys objevil a projevil své vlastní síly a schopnosti. Abys byl životem k něčemu takovému dotlačen. Protože bez toho tlaku bys ani nevěděl, že něco takového udělat máš a potřebuješ.

7. jak zátěž odkládat

Vlastně ti takto formou článku nemohu dát nějaký jednoznačný jednoduchý a pro všechny situace platný návod. Ono odkládání zátěže je velmi individuální proces, který u každého probíhá jinak. A i když jsou tu určité společné znaky, pokaždé je to trochu jiné. A pokaždé to s tebou bude hýbat, ať už chceš nebo nechceš.

Je to energie, která ti neslouží

Obsah tvého batůžku je ve své podstatě energie. Energie, která ti neslouží. Cílem je, nechat tuto energii skrze sebe odejít. Umožnit jí, aby tě opustila.

Nemusíš sám svou energií nějak cíleně hýbat. Pokud se otevřeš tomu, že můžeš ze sebe těžkou energii vypustit, život sám ti bude přinášet situace, které ti v tom pomohou.

Bolest

Třeba se tě silně něco dotkne a zabolí to. To, že ucítíš silnou emoční bolest třeba ve chvíli, kdy druhý člověk něco prohodí, neznamená, že tě zranil. Znamená to, že se dotkl tvé bolesti. Kdybys v sobě neměl tuto bolest, nemohl by se tě dotknout, ani kdyby chtěl. To tvá bolest sama se ozývá. Tvá vlastní bolest se ukazuje a je nachystaná, aby sis jí všimnul a nechal ji odejít.

Bolest tě nejlépe opouští, když pláčeš a když ji necháš, aby tebou bolela. Slzy jsou obrovsky léčivé. Nebraň se jim, když přicházejí. Dej jim prostor, ale zase se v nich příliš neutápěj. Není žádoucí odplakat během chvíle celý oceán.

Strach

Strach tě nejlépe opouští, když ho necháš, aby tebou hýbal. Když se zároveň svou pozorností noříš do těla a přítomnosti. Necháváš ho, aby se projevil a mohl tě opustit. Neposiluješ ho, necyklíš se v něm, ale ani se mu nebráníš. Více k odžívání strachu najdeš v článku O smrti, strachu z ní a manipulaci.

Trauma

Trauma je silná bolest zapouzdřená v silném strachu. Odžít a vyléčit trauma může být dlouhý a náročný proces. Nedoporučuji ti, aby ses bez nějakých větších zkušeností sám cíleně snažil trauma oživovat a odžívat.

Pracuj na tom, co se bude samo ukazovat. A až budeš dost silný a budeš mít dost zkušeností sám se sebou, trauma samo tě začne volat. Můžeš využít i pomoci někoho zkušeného, pokud to budeš cítit jako potřebné.

Trauma můžeš odžívat po kousíčkách. Tak, jak se samo bude pro tebe chystat. Nespěchej na to.

Pokud máš trauma, které tě výrazně omezuje v životě a potřebuješ ho vyřešit cíleně, vyber si na pomoc někoho, kdo se terapií traumatu zabývá. Pomůže ti, aby pro tebe byl tento odkládací proces bezpečný.

Pokud jsi už sám mnoho odložil, můžeš to pak zvládnout i sám. Pokud dokážeš vnímat své vlastní vedení a pomoc od života, nejsi v tom osamocený. Život sám je tvým pomocníkem.

Vnitřní boje, konflikty a odpory

Tady je práce složitější. V principu jde o to, rozpoznávat, kde sám se sebou nebo s něčím bojuješ, kde sebe nebo něco nepřijímáš. Pracovat na tom, abys rozpoznal své skutečné já a nebojoval s ním a ani proti němu. A abys ani nebojoval s druhými a respektoval jejich cestu.

Vnitřní boje jsou silnější, vnitřní konflikty jsou trochu slabší. Vnitřní odpory jsou ještě slabší, jsou takovou jemnější odrůdou vnitřních konfliktů. 

Boje, konflikty i odpory znamenají, že svou vlastní energií vytváříš určité napětí vůči něčemu jako reakci na něco zevnitř nebo zvenku. Tvá energie vytváří obranu nebo dokonce silně bojuje.

Když rozpoznáš boj nebo konflikt, nemůžeš ho jen tak ukončit. To by sis vytvořil další konflikt. Něco v tobě by chtělo v boji pokračovat a ty by sis to nedovolil. Je potřeba svému boji postupně přestat dávat svou energii a pozornost. Zjistit, jak nesmyslné to je a přestat to živit.

Když přestáváš bojovat a vytvářet konflikty nebo odpory, tvá energie se uvolňuje a tobě se uleví. Ve svém nitru cítíš větší mír. Energie, kterou spotřebovávaly tvoje boje, konflikty a odpory, se stává volnou a tvořivou energií, která tě oživí a posílí. Tvůj batůžek se stává lehčím.

Více o tom najdeš v článku Jak přijmout svou jinakost a také TADY.

Vztek

V batůžku můžeš mít i slušnou nálož vzteku. Třeba na svoje rodiče. A i když víš, že tví rodiče dělali to nejlepší, co uměli, mohl jsi prožít mnoho situací, kde se v tobě vztek přirozeně vytvářel. A ty jsi mu nedal plný průchod ve chvíli, kdy vznikl. Třeba proto, že projevení a ventilování vzteku nebylo tvými rodiči vnímáno jako žádoucí. Nebo jsi byl sám ve vnitřním konfliktu a nechtěl jsi vyjádřit vztek vůči svým nejbližším, kteří tě milovali, jak jen dokázali.

I já jsem v sobě měla mnoho vzteku. A i když vím, že mí rodiče dělali to nejlepší, co uměli, vztek tím ze mě neodešel a ani odejít nemohl. Je potřeba přijmout, že je to prostě biologická úroveň, která potřebuje svoji péči. Takovou péči, že si bezpečným způsobem dovolíš svůj vztek ventilovat a nechat ho z tvého batůžku odejít. Jiná cesta, jak očistit sám sebe a zároveň tvé vztahy s blízkými lidmi, prostě není.

Jak ventilovat vztek

Můžeš křičet, nadávat, bouchat pěstí do polštáře. Můžeš házet věcmi o zem. Mně se výborně osvědčilo prudce hodit o zem papírovou krabici s kapesníčky. Můžeš použít hodně síly, krabice vydá uspokojující zvuk a nic se nestane. Maximálně se krabice trochu pocuchá a poničí.

Můžeš si ve své mysli vytvářet i nějaké představy, které ti pomohou tvůj vztek vyjádřit, a tak ho nechat odcházet.

Důležité je, abys neublížil ani sobě a ani nikomu jinému.

Dělej cokoliv se ti chce. Bezpečným způsobem. Pokud cítíš, že tvá noha chce kopat, kopej do něčeho měkkého. Třeba do polštáře. Když se ti chce křičet, tak křič. Třeba do polštáře, pokud nechceš, aby to někdo jiný slyšel.

Dovol si to. Dovol si cítit vztek na kohokoliv nebo na cokoliv. Je to naprosto přirozené a v pořádku. Mysli na to, že léčíš sám sebe. A někdy i své vztahy.

Jak jsem ventilovala velký vztek na život

Já jsem během své cesty chvílemi cítila i velký vztek na život. Za to, že mě tak trápí. A poslední velký vztek nebyl tak dávno. Cítila jsem, že potřebuji něčím mlátit  o podlahu. V koupelně jsme měli naprasklou dětskou plastovou stoličku. Tak jsem si ji vybrala, protože jsem věděla, že nevznikne nějaká velká škoda.

Mlátila jsem tou stoličkou o podlahu. A křičela jsem. Křičela jsem, ať chcípnu, že už nemůžu. Rodina byla vyděšená. Kocour prchal ven a muž se obával, že rozmlátím podlahu. I já sama jsem byla překvapená, jaká síla ve mně je. 

I takové situace mohou nastat. Věz, že je léčivé dovolit si i něco takového. Někdy je potřeba nechat pracovat tělo a skrze fyzickou akci nechávat vztek odejít. Pak jsem si sedla a už jenom dýchala. Postupně jsem se zklidňovala a uvnitř mně se rozhostil mír...

Někdy třeba může být nejlepší úplně něco jiného. Třeba tanec. Vydupat to, vyskákat nebo nějak jinak vyventilovat.

Jak jsem ventilovala vztek tancem

Jednoho dne jsem přijala informaci od mého vyššího vedení, že mám v játrech ještě uložený vztek. V té chvíli se mi nechtělo nic dělat, nějak vztek ventilovat, protože to byla jen informace. A tak jsem sama byla zvědavá, jak to bude dál.

Pak jsem jednoho dne meditativně tančila. Ve velkém uvnitřnění. Najednou se mi chtělo podupávat pravou nohou. A tak jsem podupávala. Moje tělo se tak trošku zvláštně pohybovalo a vytahovalo pohybem energii z jater vzhůru. Tanec jsem si užívala, a tak jsem byla uvolněná. Energie vzteku odešla naprosto mírumilovně skrze pohyb v tanci. I takové možnosti jsou.

Mentální vzorce, programy, iluze a mylná přesvědčení - závoje a mlhy

Tady je to také složitější. Všímej si, co ti automaticky nabíhá za řešení v nejrůznějších situacích. Všímej si, odkud ta řešení přicházejí. Zda přicházejí z tvé hlavy, z myšlenkových procesů. Pak to často bývají mentální vzorce a programy.

Mentální program je třeba to, že musíš jíst zdravě. Třeba považuješ veganskou stravu za zdravou, a tak jsi vegan. Když máš tento mentální program, je pro tebe obtížné nebo nemyslitelné sníst oběd u maminky, která vaří klasickou českou kuchyni. Když tento mentální program nemáš, jíš bez problémů a dokonce s radostí to, na co máš chuť. I když to není zrovna veganské. Když dostaneš chuť na řízek, tvoje myšlenkové procesy nejsou původcem. Prostě je to pocit, který vychází z tvé potřeby.

Iluze a mylná přesvědčení jsou myšlenkové vzorce a programy, které jsou větší a hlouběji vepsané. Tím nás silněji ovlivňují.

Jsou to takové závoje a mlhy, které máme před očima. Často se týkají našeho vztahu k sobě a k životu. Pak něco můžeme mít přímo před očima, a přitom to nejsme schopni uvidět. 

Třeba si o sobě myslíš, že jsi špatný člověk. A i když bude spousta situací, které ukazují opak, ty to prostě nevidíš.

Rodové a kolektivní nánosy

Tady je také situace složitější. Jsou to vrstvy a energie, které jsou v nás velmi hluboko vepsané. Často se s nimi už rodíme a máme je zapsané doslova v kostech. Když však půjdeš na cestě k sobě, samy budou vyplouvat na povrch a ukazovat se ti. Tak, abys je mohl odčistit.

Rodové a kolektivní nánosy jsou v podstatě výše uvedené bolesti, strachy, traumata, mentální vzorce a programy, iluze a mylná přesvědčení i vnitřní konflikty a boje. Jen nevycházejí z tvého osobního příběhu, ale vycházejí z tvého rodu a z kolektivního pole.

Aby sis to lépe představil, ukážu ti dvě konkrétní situace, kde jsem odžívala tyto vrstvy.

Odžívání rodové vrstvy

V noci jsem měla sen. Přišel ke mně můj táta a oba jsme cítili obrovský strach. Skoro až paniku, že přichází nějaké strašné nebezpečí. Pohlédla jsem na sebe a všimla jsem si, že moje paže končí v loktech. 

Ten strach byl tak obrovský a všeprostupující, že jsem se začala ze snu probouzet a také velmi mocně a rychle dýchat. A pak úlevně plakat. Dech jsem nijak neovládala, pracoval sám. Tak jsem odžila rodový strach z nebezpečí, který jsem měla zapsaný a uložený v kostech paží. A tento strach pocházel z rodu mého táty.

Odžívání kolektivní vrstvy

Druhá situace byla u zubního lékaře. Absolvovala jsem otisk horní čelisti, protože jsem potřebovala korunku. Ve chvíli, kdy jsem měla tu hmotu nalepenou na horní čelisti, jsem energeticky odžívala středověké mučení - lití olova do hrdla.

Měla jsem problém sedět s mírně zakloněnou hlavou, musela jsem být předkloněná a dýchat - dechem jsem tuto energii vypouštěla ven. Bylo to opravdu velmi těžké. Měla jsem pocit silného ohrožení, strachy, že to nezvládnu, nevydržím, že si snad tu hmotu z krku vyrvu. Obrovské napětí.

Když jsem z ordinace odcházela, bylo mi na zvracení (něco v žaludku, co tam nemá být), venku na čerstvém vzduchu jsem to nucení během chvilky rozdýchala - tato energie mě skrze dech opustila. 

Avšak život usoudil, že jsem to všechno úplně nedočistila, a tak jsem musela na otisk ještě jednou, protože ten první se nepovedl. Tentokrát už nebylo potřeba toho odžít tolik, zvládla jsem to skoro v klidu, jen jsem trochu intenzivněji a rychleji dýchala.

Uklidnění pro tebe

Nemusíš se bát, že bys musel nutně prožít něco takového. Ale vyloučeno to není.

Věz, že rodové a kolektivní vrstvy se v podstatě čistí v momentě, kdy už máš vyčištěnou velkou část svého osobního příběhu. Tedy už máš spoustu zkušeností sám se sebou a jsi v silném spojení se životem a sám se sebou.

Odžívat budeš vždy jen to, na co jsi připraven.

Pokud nepolezeš záměrně do své minulosti v nějakých regresích (osobně je považuji za rizikové, je asi málo situací, kdy jsou skutečně nutné), nemusíš se bát, že by se něco uvolnilo předčasně.

Tak jako já jsem pár let předtím absolvovala otisk horní čelisti u zubaře naprosto v klidu. A kolektivní vrstvu jsem odžila při stejné proceduře až o mnoho let později.

Možná toho mnoho budeš odžívat, aniž bys věděl, že jsou to kolektivní nebo rodové vrstvy. Ukáže se ti jen to, co bude volat po tom, aby sis toho z nějakého důvodu všiml.

8. nespěchej, nech život, ať tě vede

Jak vidíš, odkládat zátěž a vyprazdňovat batůžek není procházka jabloňovým sadem. Když jsi si vědom toho, že tě čekají i perné chvilky, máš zpoloviny vyhráno.

Budeš cítit respekt k těmto procesům a pokoru vůči životu. Nebudeš příliš spěchat a necháš život, ať tě on sám vede. Pak vše půjde nejhladčeji, jak je jen možné a nebude tě to stát příliš sil.

Stačí se tomu otevřít a jít krůček po krůčku. Postupně budeš sbírat zkušenosti a získávat jistotu v tom, že to zvládneš.

9. tvůj záměr tě vede 

Tvůj záměr tě vede a určuje do značné míry tvou cestu. Stejně tak jako tvá uvědomění.

Možná nepojmeš záměr jako já odložit všechno. Možná není tvým posláním být velký terapeut. Možná vůbec nebudeš odžívat rodové nebo kolektivní vrstvy. Možná máš menší cíle.

Můžeš si dávat dílčí cíle tak, jak je citíš, a když se naplní, můžeš se rozhodnout, zda-li chceš jít ještě dál.

Každý z nás je tvůrcem svého života. Jen málo lidí to však skutečně na svém životě dokáže rozpoznat. A jen málo lidí také dokáže se záměrem pracovat tak, že si tvoří život podle vlastních hlubokých tužeb a přání.

10. nezaplňuj si batůžek znovu

Velmi důležité je, abys věděl, že batůžek můžeš vyprazdňovat, ale pokud si do něj budeš pořád něco ukládat, moc se na své cestě ve výsledku nepohneš.

a) bolest, strach a další - odžívej, nezadržuj a neukládej

Odžívej to, co právě vzniká a chce se projevit.

Když budeš prožívat a odžívat vše v momentě, kdy to vzniká, přestáváš plnit svůj batůžek.

Otevřené srdce a jeho dary

Kupříkladu cítíš-li bolest, nezadržuj a nezamykej ji v sobě. Nech ji, ať tebou bolí. Nezavírej své srdce a odplakej svou bolest, pokud se slzy tlačí do tvých očí.

Když zavíráš své srdce kvůli bolesti, tvé srdce tuhne a kamení. Stává se méně živým. Ano, budeš cítit méně bolesti, ale jako daň budeš cítit i méně radosti a méně lásky.

Navíc tvé srdce bude umrtvené a nepovede tě proto skrze turbulence života. Jsou okamžiky a často to jsou velmi zásadní a zlomové momenty, kdy řešení ani cestu nevymyslíš. Volání ve tvém srdci je tím nejlepším a nejspolehlivějším navigátorem. Měl bys ale vědět, že cesta, na kterou tě volá tvé srdce, nemusí být snazší než cesta, kterou vymyslíš. Je to ale vždy cesta, kterou se máš dát.

Živé citlivé vřelé srdce je největším z lidských pokladů a darů. Cítit lásku ve svém srdci je jeden z nejkrásnějších prožitků. Oživuj své srdce, i když to bude znamenat, že budeš více cítit. Za čas svou bolest odžiješ a bude jí stále méně a méně.

Často navíc i s aktuální čerstvou bolestí odžiješ i něco z bolesti, která je stará a díky situaci se uvolní. Víc k tomu najdeš v článku O těžkých životních cestách a jejich smyslu.

b) nenech se formovat a manipulovat

Je důležité, abys nenechal druhé, aby tě formovali a manipulovali. Abys rozpoznával jejich manipulaci a snahy tě formovat a odolal jim.

Manipulace a formování je velké téma. Celá společnost tě neustále formuje a manipuluje.

Reklamy v médiích, politici se svými výroky, vědci se svými závěry, lidé, kteří ti říkají své pravdy,... To, co vidíš kolem sebe. Trendy holit si pohlaví i snad všechny chlupy na těle, trendy nosit to a to, trendy dělat to a to.

V momentě, kdy jsi si manipulace a formování vědom, máš ze 3/4 hotovo. Stačí to pak do sebe nepřebrat. Udělat si pomyslnou hráz, přes kterou to do sebe nepustíš. Sám před sebou si obhájit sebe sama a nenechat druhé lidi, aby řídili to, jak se cítíš, kam jdeš a co a jak děláš.

c) jdi si svou vlastní cestou, nevytvářej si vnitřní boje a konflikty

Nejde o to, být proti trendům. Jde tu o to, jít svou vlastní cestou, která ti vyhovuje.

A je jedno, jestli je to zrovna trendy a in nebo je to out. Ano, pokud je to trendy a in, máš to snazší. Pokud je to out, máš to těžší. Ale zase jsi víc vidět a můžeš víc lidí inspirovat.

Když nejdeš tam, kam tě to volá, kam chce jít tvá podstata, vytváříš si vnitřní konflikt. Když jdeš tam, kam máš, tam, kam tě tvá hluboká podstata táhne a volá, jdeš v proudu života a vnitřní konflikty nevznikají. Tvůj batůžek se neplní.

Nesrovnávej se

Jdi si svobodně svými vlastními cestami. Ať už jsou jakékoliv. Nesrovnávej svou cestu s cestami jiných lidí. Každý máme tu svou. Můžeme se vzájemně inspirovat, můžeme si vzájemným sdílením pomáhat, ale nemůžeme se srovnávat.

Nikdy se nezavděčíš všem

Vždy tu bude někdo, pro koho budeš moc nebo málo. Pro koho budeš takový nebo makový. Pro koho budeš třeba i nepřijatelný nebo pobuřující.

Věz, že tyto reakce jsou vždy projekce daného člověka. A tedy s tebou mají pramálo společného. Jen jsi někomu svým vzhledem nebo chováním šlápnul na kuří oko nebo něco připomněl.

d) udržuj a vymezuj si své hranice

Nikdo jiný nežije tvůj život. Proto nemá právo ti do něj kecat nebo jinak zasahovat. I udržení a vymezení hranic je velké téma dnešní doby.

Buď sám sebou a nacházej oporu uvnitř sebe. V tom, co cítíš, že jde z tvé duše, z hloubi tvé bytosti. To je skutečně důležité. Ne to, co říkají nebo si myslí jiní lidé. Ti vědí prd o tobě, o tvé cestě a tvém směřování.

Nenechej druhé, aby překračovali tvé hranice. Je na tobě, abys něčemu takovému předešel nebo se vůči tomu vymezil.

Když někoho necháš, aby překročil tvé hranice, vytváříš v sobě konflikt. Konflikt, který nakonec obrátíš sám proti sobě nebo proti osobě, která tvé hranice překročila.

Úcta k vlastním hranicím je proto zároveň úctou k sobě i k druhému člověku. Je tou nejlepší cestou ke zdravým a naplňujícím vztahům. Vymezit své hranice neznamená zraňovat nebo útočit. Znamená to dát v klidu druhému najevo, že ti v tom není dobře a sám se postarat o svou osobní pohodu.

Když se staráš o své hranice, svůj batůžek neplníš.

11. Závěrem

Cesta k větší lehkosti a radosti není jen cestou odkládání zátěže z batůžku. Je právě tak i cestou objevování a žití toho, co je skutečně tvé. Obojí se vzájemně podporuje a prolíná, nelze to zcela oddělit.

K tématu

O smrti, strachu z ní a manipulaci - téma strachu

Jak přijmout svou jinakost a pak ještě TADY - téma vnitřních konfliktů a bojů

O těžkých životních cestách a jejich smyslu - tady najdeš mnoho k odžívání obsahu batůžku

Proč existuje temnota, bolest a utrpení - tady ke smyslu bolesti a utrpení

Pomoc pro tebe

Pokud cítíš, že potřebuješ pomoci, můžeš využít mých osobních služeb.

Sdílením tohoto článku pomáháš tvořit lepší svět.

Nejnovější články

Stačí kliknout na obrázek nebo název článku.

ariel rea

o autorce

Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

doktor - terapeut - léčitel - odvážný průzkumník - tvůrce - vizionář

Léčí bez léků, pomáhá zdravým i nemocným.