Příběh jedné matky a jejího dítěte, který se stal na konci roku 2020. Ukazuje zoufalý stav a zrůdnou tvář systému, který tvoří lékaři a další zdravotníci. Je psán v metaforách a je syntézou zkušeností s dětským lékařem a se specialistou v oboru endokrinologie.
Zdravotnický systém svou zrůdnou mašinérií - odběry krve konanými pod násilím - vyrobí traumatizované dítě.
Člověka tak traumatizovaného, že ač je už téměř dospělý, nedokáže podstoupit odběr krve. A co víc, aktivace jeho traumatu ho silně ohrožuje.
A tak mu systém řekne:
„ Člověče, jsi nepohodlný, nezapadáš do soukolí a narušuješ náš hladký chod. Jsi poškozené kolečko. Už tě nechceme. Stejně si za to můžeš sám, nemáš být tak citlivý.
Nemůžeme z tebe vytáhnout tvá krevní čísla a ověřit, že máš optimální dávku svého léku. Proto ti tvůj lék nedáme vůbec. Vždyť co je to za pořádky. Nedáš svá čísla, tak čau. Měl by sis to ale rozmyslet. Dneska lékař bez čísel prostě neléčí. A stejně ti nevěříme, že jsi tak zraněný, prostě jen vzdoruješ. Nespolupracuješ. Odmítáš odběr.
A tvoje matka, ta taky nezapadá, je nepohodlná. Je to divné kolečko. Nechce a nedokáže tě zmasírovat, abys nám dal svá krevní čísla. Neolámala ti zoubky, abys zase zapadl. Tak tu taky nechceme. Co na tom, že prosí o lék pro tebe, my jí ho nedáme. Vždyť ona nejde s námi, tak jde proti nám. Co na tom, že je vlastně jedna z nás. Nebo spíš byla. O to víc je divná.
Myslíme si, že si z nás dělá legraci, když říká, že je pro tebe lepší, když budeš mít svůj lék, i když třeba nebude v optimální dávce. Vůbec ji neposloucháme, když říká, že je to pro tebe menší zlo. A ani se nad tím nezamyslíme, i když víme, že byla lékařka, a že by o tom mohla něco vědět. Vše dnes musí být ověřeno a zdokladováno čísly. Bez nich tě léčit nemůžeme.
My tuhle tvou závažnou záležitost řešíme s tvou matkou raději po telefonu. Vůbec si nepřejeme, aby nás tvá matka osobně navštívila, i když ona by ráda. A co víc, tvá matka je nejen nepohodlná a divná, ona nám dokonce do telefonu brečí. Říkáme si, jaká je to slaboška. Nezmasírovala tě a ještě před námi brečí. Nezajímá nás, že pláče, protože je to pro ni těžké téma. Že je s tímto tématem spojeno mnoho její i tvé bolesti. A proto s ní jednáme jako s neschopnou a nedospělou. Zvyšujeme na ni hlas a ze své moci jí dáváme ultimáta, aby s tebou něco dělala.
Říkáme jí, co má dělat, protože ona to evidentně neví. Vždyť nedostála svého hlavního úkolu, nedonutila tě, abys zase zapadl. Říkáme jí, že ti ustupuje. A také jí říkáme, co ti hrozí, když nebudeš schopen dát nám svá krevní čísla v naléhavé situaci. Nechápeme, když ona říká, že to ví. Dochází nám, jak nebezpečné to je, že nám nemůžeš dát svá krevní čísla v naléhavé situaci. Vždyť by mohl být ohrožen tvůj život, bez krevních čísel bychom tě nemohli náležitě léčit. Neměli bychom se o co opřít.
Proto ještě víc nechápeme, jak je možné, že s tebou dosud nic nedělala, i když tohle všechno ví. Nechápeme to a nepřipustíme, že možná dobře věděla, co a proč dělá. Nepřipustíme, že věděla, že dosud na léčení tvého traumatu nebyl vhodný čas. Že jste oba dva nebyli připraveni nořit se do něčeho tak těžkého.
Stále silněji nás znepokojuje, že s tebou nic nedělala. Tak jí několikrát opakujeme, co ti hrozí. A ona stále říká, že to ví. Nedokážeme si představit, že vstupovat do tvého traumatu bez vnitřní připravenosti je pro tebe i tvou matku velkým rizikem. Že by to mohlo ohrozit vás oba. I když nám tvoje matka říká, že byla mnoho let na smrt nemocná, a že teprve nyní začíná být na něco takového připravená.
Nedokážeme si to představit, a proto nás vytáčí její klid a smíření, které cítíme, když zrovna nebrečí. Proto na ni ještě víc zvyšujeme hlas a snažíme se ji tak donutit k nějaké akci. Bojujeme s ní, protože ona vytváří odpor. Odporuje tím, že je klidná a smířená v takové situaci, kdy my chceme, aby něco dělala. A to je troufalost. Oba jste nepohodlná kolečka. Vzpíráte se zapadnout.
My, systém, tu nejsme pro vás, vy jste tu pro nás. Vstupujete do našeho systému, a proto se nám musíte přizpůsobit. Jen tak nám to může pěkně šlapat.
My jsme spokojeni s tím, jak nám to funguje. Jsme spokojeni s tím, jak jsme si to nastavili. Vždyť my jsme tím systémem. Každý jeden, co ho tvoříme. Jak bychom si mohli myslet, že děláme něco špatně. A když se vzpíráte zapadnout, když se nechcete nechat semlít a přechroustat, narušujete náš hladký chod.
Vůbec si nepřipustíme, že se oba vzpíráte proto, abyste ochránili své životy a zdraví. Že se chráníte před námi. Že se chráníte před těmi, kdo mají v poslání zachraňovat a léčit. Proto si to do dokumentace zapíšeme. Aby bylo jasné, že my za nic nemůžeme. Že to vy! Ty a tvá matka. Co na tom, že právě hladký chod našeho systému je důvodem, proč tohle řešíme. Za žádnou cenu si nepřiznáme, že právě my jsme těmi, kdo tě poškodili.
Našim prvním přikázáním už dávno není Primum non nocere - v první řadě neškodit. Naším prvním přikázáním je Medicína založená na důkazech. A čísla jsou důkazy. Co na tom, že původní myšlenka sloužící v prospěch pacienta nyní slouží pravému opaku. Kdy důkaz slouží k tomu, aby na lékaře nemohl padnout ani stín podezření, že léčí jinak.
Že léčí i bez čísel, když je nemá. A proto když lékař nemá důkaz, že tě léčí správně, když nemá tvá krevní čísla, raději tě nebude léčit vůbec. Proto ti klidně odmítne poskytnout specializovanou péči. Vždyť on je v právu a právo na to má. Hlavně si musí krýt záda.
A člověk? Kde je člověk? Je tu vůbec ještě nějaký člověk? Lidský člověk?
Není. Žádný lidský člověk tu už není. Je tu jen spokojeně šlapající systém a kolečka v soukolí.
A občas nějaké kolečko vypadne.
Ne, nevypadne, to my ho vyhodíme. Hodíme ho přes palubu, ať si samo plave.“
Dovětek
Nebylo by cestou postarat se o to, aby se už nedělo násilí na dětech a jejich citlivých duších v ordinacích dětských lékařů?
Nebylo by cestou přistupovat k člověku s úctou a respektem?
Nebylo by cestou léčit i bez čísel, když je není možné získat?
Nebylo by cestou přiznat si, že je tu mnoho toho, co pacienty poškozuje ve jménu jejich zdraví?
Nebylo by cestou obzvláště citlivým dětem nabídnout citlivě vedený odběr krve pod clonou rajského plynu?
Nebylo by cestou hledat cesty, jak přestat poškozovat a začít skutečně léčit?
Možná zrovna ty jsi tím člověkem, který v této věci může něco udělat. Konej, prosím.
P.S. Tento text jsem dne 2.8.2021 zaslala v podobě e-mailu 3 vrcholným představitelům České pediatrické společnosti jako podnět ke zlepšení stavu české pediatrie.
Aby byly nalezeny a preferovány cesty, které zamezí traumatizaci dětských pacientů při odběrech krve v ordinacích lékařů. Aby tedy citlivé děti přestaly být poškozovány ve jménu jejich zdraví.
I po uplynutí celého kalendářního roku zcela bez jakékoliv reakce na tento podnět.
