Paradoxy léčby zhoubných nádorů 

 16 února, 2021

Ariel Rea

Sleduji to s velkým smutkem. Zoufalí těžce nemocní lidé jsou léčeni vysoce toxickou léčbou, která ve výsledku často (co když dokonce většinou?) nepomůže. A nepomůže proto, protože tato léčba se nezaměřuje na pravou příčinu. Na příčinu, díky které zhoubný nádor vznikl.

Zhoubný nádor vzniká na úplně jiných úrovních

Zhoubný nádor je nemoc, která je často posledním pokusem života pohnout nemocným člověkem, aby se vydal směrem k uzdravení sebe sama a svého života. K tomu, aby objevil, proč se mu takováto nemoc děje, a aby toto poznání využil ke změnám vedoucím ke skutečnému uzdravení.

Zhoubný nádor je nemoc, která vzniká na úplně jiných úrovních, než na jakých se v medicíně léčí. A protože se klasickou medicínskou léčbou neléčí úrovně vzniku, má tato léčba často charakter zoufalého a marného boje se silami života.

Jak nádory léčí medicína

Je to jako bys chtěl vysvobodit člověka uvězněného pod spadlým stromem tím, že mu odřízneš část těla stromem uvězněnou. Namísto abys odstranil strom, který na něm leží. Ano, pro tu chvíli mu nějak pomůžeš. Vysvobodíš ho zpod stromu. Ale za jakou cenu? A co když často odřízneš tolik, že je takovýto člověk sice vysvobozen a zachráněn, ale opodál bezmocně a vyčerpaně leží či dokonce umírá na následky léčby odřezem?

Takhle totiž medicína stále léčí. Odřezává části uvězněných těl namísto aby odstranila spadlý strom, příčinu problému. Jistě díky tomuto přirovnání můžeš spatřit, jak asi účinná a zachraňující může být takto zacílená léčba.

Kdy léčba odřezem pomáhá (operace, chemo, radio...)

Ano, někdy se skutečně může stát, že odstranit strom není možné tak rychle, jak je potřeba. Pak je léčba odřezem tím, co opravdu pomáhá. Tady je takováto léčba skutečně namístě. Ale jak často se aplikuje léčba odřezem, i když by bylo možné odstranit celý strom? 

Proč medicína nepovolá ke spolupráci dřevorubce (terapeuty a léčitele), ty, kteří dokážou strom odstranit? Aby společnými silami pomohli uvězněnému člověku? Lékaři by mohli být těmi, kdo osvobozenému člověku ošetří pohmožděniny. Tak by jejich léčba byla plně namístě.

Zaslepenost a slepota lékařů

A proč zasahující lékaři člověku ležícímu pod stromem nejenže příliš nepomohou, ale často mu dokonce říkají, že jsou jediní, kdo mu mohou pomoci? Proč se děje, že jsou dřevorubci označováni za šarlatány a ty, kteří pomoci neumějí? Zdravotníci argumentují tím, že dřevorubci používají jen sekeru a holé ruce, někteří možná i pilu. 

Ale lékaři? Ti mají v rukách vysoce sofistikované nástroje. Skalpely, pinzety, jehly a nitě. Anestetika, analgetika, sterilní roušky a obvazy. Mají celé baterie nejrůznějších nástrojů. A dokonce celé baterie nejrůznějších diagnostických i terapeutických přístrojů. Mají toho tolik v rukách! A proto léčí ze všech nejlépe!

A mají k tomu i mnoho důkazů. Vědecké studie, statistiky, kazuistiky... Pořádají konference a vědecká sympozia, kde se ujišťují o tom, jak dobře a efektivně léčí.

A co má dřevorubec za důkazy? Strom, který je rozřezán a spálen, strom, ze kterého zbyde jen hromádka popela, která se zkompostuje nebo rozptýlí. Dřevorubci nevytvářejí fotodokumentaci svého zásahu, neorganizují vědecké studie a nedělají si statistiky, protože oni přímo vidí, jak léčí. On vidí, když je strom odstraněn. Tak jednoduché to je!

Likvidace celého člověka

Nemocní se zhoubnými nádory houfně podstupují drastické vysoce toxické procedury, které mají za úkol zlikvidovat nádorové buňky. A tyto procedury přitom zákonitě likvidují nejen je. Likvidují celého člověka. Likvidují jeho už tak podlomený imunitní systém a další důležité součásti lidského těla. A likvidují nejen tělo pacienta, ale i jeho psychiku a důvěru ve vlastní schopnosti se uzdravit.

Medicína vytváří léčení, které jde proti vyléčení

Je pro tebe možná těžké uvěřit, že sofistikovaná medicína reprezentovaná zástupy vysoce vzdělaných odborníků, kteří používají nejnovější výdobytky vědy a techniky, vytváří léčení, které jde proti vyléčení.

Medicína dnes dokáže popsat mnoho jevů až na molekulární úrovni, a přitom jim ve skutečnosti vůbec nerozumí. Medicína dnes dokáže dokonce i zasahovat na molekulární úrovni. Ovšem bez skutečného hlubšího porozumění jsou to přesné výstřely kamsi do mlhy. A tyto výstřely se dějí, aniž by lékaři sami viděli, jak moc naslepo střílí.

Důvodem je naprosté temno v oblasti výzkumu příčin vzniku zhoubných nádorů. A to temno je způsobeno naprostou ignorací existence lidské duše a energetického systému lidského těla.

Duše a stagnující energie

Každý zhoubný nádor vzniká z velké části na úrovni duše a na úrovni energie. Proto ho není možné vyléčit bojem na úrovni buněk.

Je potřeba nacházet příčiny v životě nemocných, v jejich vztahu k sobě a ke světu. Je potřeba hledat místa, kde jejich životní energie dlouhodobě stagnuje. Protože místo s dlouhodobě stagnující životní energií je živnou půdou nemocí, zhoubné nádory nevyjímaje.

Láska a léčení nádoru

Pro lékaře, zdravotníky a většinu pacientů je těžké až nemožné uvěřit, že zhoubný nádor je potřeba léčit zcela jinými prostředky. A když tu napíšu, že zhoubný nádor vyléčí láska, určitě si ťukáš na čelo, ať už jsi kdokoliv. Láska jako princip je tím jediným, co zhoubný nádor skutečně až do kořenů vyléčí.

Ovšem je to láska, kterou v sobě musí nemocný sám probudit. Musí v sobě probudit lásku k životu a lásku sám k sobě, která ho povede po cestách do vlastního nitra, kde se ve skutečnosti skrývá kořen jeho nemoci. A pokud se takovýto těžce nemocný člověk otevře možnosti, že se může sám nebo s pomocí dalších lidí uzdravit, teprve tehdy má naději na skutečné a trvalé uzdravení.

Je potřeba ošetřit kořen nádoru

Zhoubný nádor v principu nelze vyléčit tím, že ho pouze odstraníme. Protože kořen nemoci je tu stále. Zhoubný nádor lze vyléčit jen tak, že ošetříme jeho kořen. Ošetříme a "odstraníme" příčinu, díky které vznikl a díky které se udržuje.

Jak se léčí jinak

Ten, kdo nemocného léčí na úrovni duše a energie, je jako ten dřevorubec. Odstraňuje strom, kterým je nemocný zavalen. Jen si to ale nepředstavuj tak, že dřevorubec je tím, kdo všechno koná. Ve skutečnosti je to tak, že dřevorubec zavalenému jen pomáhá. On sám nemůže strom odstranit, protože tento strom z nemocného vyrůstá. Nemocný sám je tím, kdo strom živí, on sám je tím, kdo tento strom na nějaké úrovni stvořil. Proto jen nemocný sám je tím, kdo může tento svůj strom, jež ho drží v šachu, odstranit.

Není možné strom z nemocného člověka vytrhnout, protože koření v člověku samém. A ani nemocný člověk nemůže strom ze svého nitra vytrhnout. On může pouze ošetřit místo, kde strom koření. A to takovým způsobem, že přestane svému stromu posílat výživu.

Že zacelí místo, které se stalo zdrojem růstu nádoru, stromu, jež ho zavalil.

Nemocný stvořil svůj nádor

Medicína stále pohlíží na nemocného člověka jako na chudáka bezmocného člověka, kterého postihl zával padlým stromem. Jenže tento nemocný svůj nádor - strom sám stvořil. Nemocný je tím, kdo tento strom živil a nechal v sobě růst. Nemocný je tím, kdo je pak tímto stromem zavalen proto, aby prozřel a mohl tak spatřit, že je v jeho životě cosi velmi silně volajícího po uzdravení.

Dřevorubec je tím, kdo pomáhá zavalenému člověku k jeho síle. Pomáhá zavalenému člověku rozpoznat, kde a proč svůj nádor - strom živí. Pomáhá zavalenému člověku aktivovat jeho vnitřní zdroje, jeho vnitřní sílu k tomu, aby on sám byl tím, kdo přestane svůj nádor - strom živit.

Sebeúzdravná potence člověka

A pomáhá mu dokonce tak, že se zavalený nemocný zpod závalu stromem sám osvobodí. Oba spolu odstraňují strom tím, že nachází porozumění tomu, proč strom - nádor vznikl, kde vznikl a jakým způsobem se udržuje. Pak už oba vědí, jak je možné zrealizovat osvobození od závalu stromem.

Dřevorubec k odstraňování stromu nemusí používat mnoho síly, protože on stromům a důvodům jejich růstu rozumí. A protože on tomu skutečně rozumí, může velmi jemně a přitom účinně pomáhat. Cílí své léčení velmi přesně, a proto je jeho léčení nesmírně efektivní a přitom bezpečné. Dřevorubec a zavalený nemocný jsou těmi, kdo využívají obrovské sebeúzdravné potence lidského těla i celé lidské bytosti.

Nemocný se stává mocným

A když zavalený nemocný sám strom ze sebe odhodí, je to velká událost. Je to tak velká událost, že naprosto a obrovským způsobem změní celý život nemocného.

Z nemocného zavaleného člověka se stává člověk mocný, který takto spatřil svou vlastní sílu, když ji použil k tomu, aby se osvobodil. A taková událost neunikne ani dřevorubci. On také vidí tu sílu a vidí i to, že je strom navždy odstraněn. Pak se spolu ohřejí u ohně, do kterého nařezaný strom přiloží. Zbyde z něj jen hromádka popela, která se zkompostuje nebo rozptýlí. Oni oba vidí, že nádor - strom už není. Je to tak evidentní, že to nelze přehlédnout.

Osvobození a dílčí úspěch

Ale abych tu nevytvářela nějaké nezdravé zkreslení, je potřeba uvést, že ne vždy se něco takového podaří. Je potřeba, abys věděl, že ani dřevorubec není všemocný. To, nakolik se zavalený nemocný od svého stromu - nádoru osvobodí, závisí v první řadě na samotném nemocném.

Ne každý je ochoten nebo schopen svůj vnitřní svět natolik proměnit, aby se mohl zcela uzdravit. Ale i dílčí úspěch je v takovémto případě velkým úspěchem.

Nádor jako síla života

V rámci dřevorubcova působení je možno vidět, jak zavalený nemocný díky dřevorubcově pomoci sám sílí. A v případě úplného uzdravení je to naprosto evidentní, nepřehlédnutelné. Není možné si nevšimnout, jak nemocný zavalený člověk aktem svého uzdravení obrovsky zesílí. Tím, že svého věznitele, padlý strom - nádor, sám odstraní.

Jak se narovná a hluboce nadechne života, který je pak možno spatřit v jeho očích.

Člověk, který se takto uzdraví, je více živý než kdy dřív. To nádor byl silou, která ho zpět do života a do intenzivnějšího žití přivedla.

Jak to vypadá s pacientem léčeným lékaři?

A co takový pacient ošetřovaný a léčený lékaři? Jak on dopadne? Vede ho léčba, kterou konzumuje, když ji podstupuje, do jeho síly? Ukazuje mu tahle léčba, že on sám je tím, kdo se může nejen vyléčit, ale dokonce i uzdravit? Dává mu tahle léčba naději na to, že to skutečně dokáže? Nejspíš už sám vidíš, že nikoliv.

Medicína a toxická léčba tu má své platné místo

Mohlo by se zdát, že medicína je ve světle takovéhoto mocného sebevyléčení naprosto zbytečná. Medicína se svou vysoce toxickou léčbou tu však má své platné místo. Tento článek nepíšu proto, aby medicína rezignovala na své možnosti a nechala lidi napospas svému osudu.

Kdo bude toxickou léčbu vyhledávat

Stále zde bude velká část lidí, kteří budou klasickou toxickou léčbu vyhledávat. Jsou to lidé, kteří nejsou ochotni dramaticky změnit svůj vnitřní svět. Svůj vztah k sobě, k druhým, k životu. Jsou to lidé, kteří upřednostní radikální operaci, chemickou piluli, jedovatou infuzi a radioaktivní záření před vlastní aktivitou a zodpovědností.

Pro ty má tato klasická toxická léčba své místo, smysl a opodstatnění. Část z těchto lidí se může dokonce i na nějaké úrovni vyléčit. I proces vysoce toxické léčby je zkušeností proměňující život nemocných. A tedy má určitý i když ne velký potenciál úspěchu.

Většinou však úspěchu spíše dílčího. Může takovým pacientům život o něco prodloužit a také ho zčásti proměnit. I když i zde se může najít někdo, kdo prohlédne a sám se uzdraví. Ne však díky léčbě, ale spíše navzdory jí.

Kdo bude z toxické léčby profitovat

Pak je zde druhá skupina lidí, kteří budou s jistotou profitovat z medicínské vysoce toxické léčby. Jsou to lidé s agresivními typy nádorů s rychlým růstem a průběhem, kteří takto mohou  získat čas na to, aby měli šanci podívat se do svého života a hledat kořen nádoru.

Protože hledat a ošetřovat kořen nádoru je proces, který může trvat řádově i měsíce nebo déle než rok. Jsou známa rychlá spontánní "zázračná" vyléčení, ale často je na ošetřování kořenu nádoru potřeba času více. A tehdy klasická medicínská léčba dává takovémuto nemocnému drahocenný čas.

Zaměření medicíny

Tyto dvě skupiny lidí jsou těmi, kdo z klasické toxické medicínské léčby profitují. Na ty by se medicína měla soustředit.

Medicína by se měla soustředit hlavně na léčení 2 skupin lidí.

Na léčení lidí, kteří nechtějí na svém uzdravení sami aktivně pracovat.

 A také na léčení lidí s agresivními typy nádorů s rychlým růstem a průběhem.

Kdo je klasickou toxickou léčbou poškozen

Ale pak je tu nemálo lidí, kteří z takovéto klasické toxické léčby nejenže neprofitují, ale jsou jí poškozeni. Jsou to lidé, kteří kdyby věděli, že tu jsou jiné možnosti, tak by po těch možnostech sáhli.

Kdyby se od svých lékařů dozvěděli, že medicínská léčba je sice tím nejlepším, co od nich mohou dostat, ale není tím, co by je mohlo skutečně vyléčit, hledali by jiné cesty.

A kdyby tu byli osvícení lékaři, kteří by takového pacienta nasměrovali ke konkrétním cestám, velmi by takovémuto člověku pomohli.

Osobní kompetence pacienta

Ne každý takový "poučený" člověk by hned rezignoval na medicínskou léčbu.

Stalo by se ale to, že by začal brát své zdraví a uzdravení do svých vlastních rukou.

Přestával by v lékařích a heroické medicíně vidět ztělesněné božství, a obracel by se ke své vlastní síle. Hledal by terapeuty a léčitele, kteří by mu na jeho cestě k objevení a ošetření kořene nádoru pomohli. A takových terapeutů a léčitelů je zde už dnes spousta. Neustále přibývají další a další a jejich pomoc už je v dnešní době dostupná v zásadě každému.

Slepota medicíny

Je velkým slepým místem medicíny, že nejenže pacientům dostatečně nekomunikuje své vlastní skutečné možnosti v léčbě zhoubného nádoru, ale často dokonce svým pacientům jiné cesty zavírá. Očerňuje terapeuty a léčitele a označuje je za šarlatány a podvodníky. Vytváří silné pole strachu, které odrazuje mnohé pacienty od toho, aby hledali pomoc i jinde než jen u lékařů a klasické toxické léčby. 

Ano, najdou se mezi terapeuty a léčiteli i podvodníci. Jako se podvodníci najdou i mezi lékaři, mezi právníky a mezi jakýmikoliv jinými profesními skupinami. Na tom ale nelze stavět boj s těmi, kteří mohou pacientům se zhoubnými nádory velmi pomoci.

Pětiletka přežití jako odraz žalostné úspěšnosti léčby

A teď se pojďme podívat ještě jinam.

V léčbě zhoubných nádorů se za měřítko úspěšnosti léčby a za ukazatel vyléčení používá pětileté přežití  bez příznaků nemoci. A někdy se používá jen pětileté přežití. Díky takto vytvořeným statistikám a číslům to vypadá, že si medicína v léčbě zhoubných nádorů vede slušně, možná můžeš získat i dojem, že je v léčení velmi úspěšná. 

Když se však na tuto pětiletku přežití podíváš trochu s nadhledem a zároveň s určitou nezbytnou sebereflexí, můžeš uvidět, že tato pětiletka přežití je jako kritérium vytvořena právě proto, že ke skutečnému vyléčení dochází jen zřídka.

Kdybychom tu měli takové měřítko nebo kritérium, které by lépe odráželo skutečnou účinnost medicínské léčby ve smyslu vyléčení, medicína by vykazovala dosti žalostná čísla. A to by jistě bylo pro lékaře a všechny další účastníky takovéhoto léčení značně demotivující.

Objektivnější měřítko úspěšnosti léčby a jeho dopady

Pravděpodobně by však měřítko pravdivěji odrážející skutečnou účinnost medicínské léčby vedlo k tomu, že by si lékaři začali klást více otázek ohledně jejich skutečné role v léčbě zhoubných nádorů.

Možná by pečlivěji zrevidovali skutečný cost-benefit léčby, kterou v tuto chvíli poskytují.

A možná by to vedlo dokonce k tomu, že by se otevřeli jiným možnostem léčení.

Lékař v sobě může spojit to nejlepší z obojího

Možná by se přestali primárně soustředit na vývoj toxických léků a boj se silami života. Pak by mohli více své energie a umu věnovat edukaci svých pacientů, jejich podpoře a také skutečné prevenci.

A možná by do léčby zhoubných nádorů přinesli i něco nového a velmi cenného.

Vždyť i lékař, který porozumí nádorům, jejich příčinám a mechanismu vzniku, se může stát tím, kdo mocně léčí tím, že nemocného vede do jeho vlastní síly a kompetence.

Lékař může být zároveň i dřevorubcem. Může v sobě spojit to nejlepší z obojího a být tak naprosto novým typem odborníka, který nejenže účinně léčí, ale dokonce spustí revoluci v medicínské léčbě zhoubných nádorů.

A jsi-li lékař, můžeš to být zrovna ty. Chtěl bys?

Medicína jako černá díra

A s tímto přístupem by navíc medicína velmi rychle přestala být černou dírou. Protože dát člověku naději, ukázat mu možné cesty a na těchto cestách ho podpořit, to nestojí statisíce, miliony ani miliardy. Stojí to pár hodin času lékaře nebo jiného zdravotníka, který skutečně ví, co dělá.

Medicína potřebuje nový typ odborníků.

Lékaře a zdravotníky, kteří skutečně rozumějí člověku a hlubším mechanismům vzniku nemoci.

Co je člověk

Protože člověk není jen lidské tělo. Člověk je něco mnohem víc. Člověk je lidské tělo oživené a řízené lidskou duší. Respektive vtělená lidská duše.

Lidská duše je tím, co je prvopočáteční, lidská duše je tím, co řídí lidské tělo skrze jeho energetický systém. A to současná medicína naprosto ignoruje a popírá.

Ještě k pětiletce přežití

Ale ještě se vraťme zpět k pětiletce přežití.

Je tu mnoho pacientů, kteří vykážou známky nemoci nebo zemřou právě o něco později než za pět let.

Část z nich jistě zemře později účinkem léčby, která jejich život skutečně o něco prodlouží. Tady však těžko můžeme mluvit o skutečném vyléčení. A také tu vůbec není zohledněna kvalita jejich života a vliv použité léčby na ni.

Pak je tu skupina lidí, kteří by později než za pět let od diagnózy zemřeli tak jako tak. Ať už by byli léčeni nebo ne. Z podstaty svého nádoru, který se vyvíjí někdy i deset a více let a roste poměrně pomalu.

Medicína založená na důkazech a propozitivní zkreslení

Medicína založená na důkazech stále staví (a slaví) své úspěchy na naprosto neodpovídajících kritériích.

Kladu si otázku, proč se dostatečně pacientům nekomunikuje skutečná úspěšnost klasické medicínské léčby zhoubných nádorů?

Proč je tu díky pětiletce přežití obrovské propozitivní zkreslení skutečné účinnosti medicínské léčby?

Tmářství a povýšená arogance

Proč tu stále přežívá tmářství a povýšená ignorance? Jak je možné, že medicína ignoruje energetický systém lidského těla, potažmo akupunkturní dráhy s výsměšným stanoviskem, že akupunkturní dráhy neexistují, protože je není možno vypitvat?

Jak je možné, že jsou lékaři nejen slepí, ale naprosto zaslepení?

Jak je možné, že nikoho nenapadne, že na každou veličinu je jiné měřidlo?

Jak by asi obstálo tvrzení, že světlo neexistuje, protože ho neslyšíme? Jak by asi obstálo tvrzení, že slunce neexistuje, protože se ho nemůžeme dotknout? Jak by asi obstálo tvrzení, že neexistují flaty (prdy), protože je nemůžeme vidět ani vyfotit?

Vidíš tu selektivní slepotu?

Vidíš to? 

Nemusíš hned dojít k tomu, že energetický systém lidského těla na základě tohoto článku potvrdíš. Ale můžeš uvidět tu selektivní slepotu medicíny. A když tuhle selektivní slepotu uvidíš, můžeš se otevřít tomu, že možná existuje mnoho věcí, které medicína nevidí nebo nechce vidět.

Je čas začít léčit medicínu

Je již čas, aby se tato selektivní slepota medicíny začala léčit.

Aby začala medicína léčit hlavně sama sebe. 

Aby se všichni ti, kdo medicínu tvoří, začali dívat tam, kde mají mlhu.

Aby si uvědomili, že to jsou místa, kde dobře a jasně nevidí. 

Že je tu toho mnoho, co jim dosud bylo z různých důvodů skryto.

Jakou medicínu potřebujeme tvořit

Je již čas začít tvořit medicínu, která nebude tmářská, zaslepená a povýšená. 

Je již čas tvořit medicínu, která má skutečný zájem na uzdravení nemocných, a proto je ochotna mnoho ze svého vědění revidovat. Ve prospěch svých pacientů i sebe sama.

Medicínu, která bude v zájmu svých pacientů spolupracovat s terapeuty a léčiteli, protože z této spolupráce bude profitovat nejen ona sama, ale nejvíce pak samotný pacient.

Je načase, aby medicína začala revidovat své vědění ve světle existence lidské duše a energetického systému lidského těla.

Je načase, aby medicína odložila své přebujelé ego a začala spolupracovat s terapeuty a léčiteli.

Je načase, aby medicína začala jít cestou podpory sebeúzdravných mechanismů lidského těla namísto jeho likvidace v rámci toxické protinádorové léčby.


Sdílením tohoto článku pomáháš tvořit lepší svět.

Nejnovější články

Stačí kliknout na obrázek nebo název článku.

ariel rea

o autorce

Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

doktor - terapeut - léčitel - odvážný průzkumník - tvůrce - vizionář

Léčí bez léků, pomáhá zdravým i nemocným.