Skutečně krásné a léčivé milování spolu mohou nejlépe vytvořit silná žena a silný muž. Tehdy, když oba žijí a milují se v souladu se svými nejhlubšími principy. Principy ženy a muže.

Při milování se tolik hýbe má energie, protože se mému muži otevírám, oddávám a odevzdávám.

Jen díky tomu se mohu stát prožitkem a jen díky tomu spolu můžeme vytvořit krásné a silné pole lásky, které je očistné, léčivé, harmonizující a vyživující.

Otevřít se muži neznamená rozevřít nohy.

Oddat se muži neznamená nechat muže do sebe proniknout.

Odevzdat se muži neznamená odpojit se od sebe a trpně nechat muže, ať si tam dole dělá, co chce.

Otevřít se muži znamená otevřít se na úrovni fyzické, energetické, emoční i duševní.

Znamená to uchystat samu sebe na spojení ve všech těchto rovinách. Ovšem toto nelze konat, lze pouze dovolit a umožnit si, aby se to stalo. Je to opět zcela v souladu s ženským principem nekonání.

Žena se muži může takto otevřít jen tehdy, pokud v ní není nějaké velké zranění, které by tomu bránilo. A také tehdy, když skutečně žije své principy. Zejména princip nekonání - prožívání.

Oddat se muži znamená dát se mu. Dát se mu z lásky. 

Umožnit muži, aby si ji, ženu, mohl vzít. Takto fyzicky, milováním. 

Muži často říkají: "Dala mi." Chtějí tím říct, že se milovali se ženou. V tomto hojně používaném výrazu je skryt dar ženy muži. Muži o tom takto mluví, ale dost málo se ví, že žena se při milování skutečně muži dává. On je tím, kdo do ní proniká, on je tím, kdo si ji bere a zanechává v ní kus sebe sama.

Žena je tím, kdo při milování dává víc než muž.

Ona je nástrojem k rozkoši, její energie je tou větší hybnou silou. Muž je tím, kdo do ní vpouští své sémě a vpouští do ní i svou energii. Kondom sice zabrání tomu, aby do ženy proniklo mužovo sémě, ale mužova energie do ženy proniká vždy.

V případě, že žena svolí k milování a není skutečně připravená nebo se nedává z lásky, není příliš energeticky průchodná.

Nevytvoří spolu s mužem pole lásky, které by všechnu energii transformovalo a navibrovalo do léčivých frekvencí. Ona se mu ve skutečnosti neotevře a neoddá.

Proto se v ženě mužova energie někde zasekne. Zůstane v ní vězet a ona se s tím pak musí nějak energeticky vypořádat.

Ovšem velmi záleží i na tom, s jakou energií se se ženou miluje muž.

Pokud se muž se ženou miluje z lásky a také jí lásku při milování vyjadřuje a dává svým konáním a svými prožitky, jeho energie ji tolik nezatíží.

Ovšem pokud se muž miluje pouze z chtíče nebo z potřeby uvolnit své napětí, tehdy, když se cítí v nepohodě, žena se stává popelnicí, do které muž tyto nepěkné energie vyprázdní. Tehdy ženu energie muže zatíží mnohem víc.

Extrémním případem je znásilnění ženy, které ženu obrovsky poškodí, zraní na těch nejhlubších úrovních a pošpiní. Znásilněná žena se cítí být nečistá a ona skutečně nečistá je. Je znečištěná odpornou energií chtíče a násilí, které v ní muž zanechá. Je poskvrněná aktem největšího násilí, kterého se muž vůči ženě může dopustit. Její fyzická zranění v tomto nejsou zdrojem jejího největšího utrpení.

Z výše uvedeného již sám možná vidíš, že je důležité, aby muž na ženu v tomto netlačil. Aby respektoval její pocity.

Ženská sexualita vyvěrá z jiných zdrojů a je méně přímočará než sexualita muže. Je více závislá na celkovém vyladění a vnitřní rovnováze ženy.

Vždyť milování je v principu akt plození. A je potřeba, pokud má žena potenciálně počít dítě, aby byla na toto početí energeticky připravená. Aby její energetický systém byl připraven pro vstup duše dítěte, a aby proces fyzického spojení vajíčka a spermie nebyl narušen větší disharmonií. Protože spermie do vajíčka může proniknout jen tehdy, když se vajíčko té konkrétní spermii otevře. Když jí vstoupit umožní. Stejně tak jako žena umožňuje vstoupit mužovu penisu do své pochvy.

Pokud by byl tento proces spojení narušen disharmonickými energiemi, vajíčko by nemuselo správně rozpoznat tu nejvhodnější spermii pro to, aby bylo zplozeno dítě, které bude mít ty nejlepší předpoklady k životu. Dítě, které bude vitální, životaschopné a zdravé. Do tohoto procesu zasahují i jiné vlivy, plán duše dítěte a její volby, takže ne vždy se ženě narodí dítě takovýchto vlastností, ale to už je jiná kapitola.

Ženina rovnováha a vnitřní harmonie umožní nejen hladké početí dítěte, ale je i zdrojem, ze kterého po čas celého těhotenství čerpá žena i dítě, které v její děloze roste a vyvíjí se. Muž dává svou spermii, žena dává sebe samu. Celou. Ona nosí zplozené dítě v sobě, ona ho živí, ona je mu domovem a zdrojem. Ona zažívá nepohodlí a i jistá rizika těhotenství a porodu. Ona je tím, kdo zajišťuje zrozenému dítěti výživu a péči po mnoho let.

A i když milování v dané chvíli nemá sloužit k početí dítěte, na těch nejhlubších úrovních je potenciál plození neustále přítomen a do ženské sexuality se promítá.

Proto je důležité nejen to, aby muž respektoval ženu a její pocity, ale i to, aby i žena sama své pocity respektovala. Aby nešla sama příliš přes sebe.

Z výše uvedeného vidíš, že milování ženu ovlivňuje mnohem více než muže.

Ženy, které se milují proto, aby vyhověly a měly od muže klid, nebo z jakéhokoliv jiného důvodu i když samy touhu po milování necítí, se milují nepřipravené. Dovolí spojení na fyzické úrovni, ale na těch dalších úrovních ke skutečnému spojení nedochází. Proto milování jejich energetický systém zatěžuje, zneprůchodňuje. Tyto ženy, pokud takto sexuálně žijí dlouhodobě, bývají pohaslé a stažené.

Žena, která se miluje v radosti, z lásky, tehdy, když je připravená, takovýmto milováním získává. Takováto žena bývá zářivá a uvolněná.

Ženy prostitutky prodávají samy sebe za peníze. Dovolují desítkám, stovkám a tisícům mužů, aby do nich vpustili své nepěkné energie, které při sexu za peníze vznikají. Proto jsou prostitutky vyžilé a i když třeba byly dříve krásné, stávají se ošklivými. Zoškliví všemi těmi energiemi, které v sobě nosí. Nejsou čisté. A skutečně krásné je vždy jen to, co je čisté.

Odevzdat se muži znamená pro ženu rozpustit svou identitu a stát se prožitkem. Stát se vlnou lásky a rozkoše, která se vlévá do muže a nechá se jím ohraničit.

Takto se odevzdat muži může žena jen tehdy, když je vnitřně silná a sama v sobě dobře zakotvená. Tehdy, když žije své principy a ví, že samu sebe tímto neztratí. Tehdy, když cítí důvěru k životu, důvěru k muži, důvěru k jeho i své síle. Když se mužovy síly, vůle a moci nebojí.

Když se žena muži odevzdá, vzdává se moci nad sebou, uvolňuje se a pokládá do prožitku a odevzdává se síle muže a jeho vůli. Nechá muže, aby on byl tím, kdo koná a kdo rozhoduje o tom, co se bude dít.

A silná v sobě zakotvená žena nejenže se takto muži odevzdat nebojí, ona jeho sílu dokonce vítá. Mužova síla, vůle a moc nad ní samou, kterou cítí, ji vzrušuje.

Ovšem odevzdání se muži není nějaká zjevná deklarace, je to ženin prožitek.

Pokud žena toto všechno dokáže (nekoná - umožňuje), vytvoří s mužem nádherný akt lásky. Milování, které není jen sexem nebo pohlavním stykem, milování, které je skutečným milováním.

Píseň, kterou najdeš pod tímto textem je jako milování. Když ji budeš poslouchat, můžeš hudbu a její rytmus vnímat jako energii, která mezi dvěma se milujícími lidmi proudí a postupně oba dva rozvibrovává.

Duo Shantala a jejich Nataraja.

Níže je neméně krásné hudební ztvárnění milování vycházející z naší lidové hudby. Čechomor a Zdálo sa ně zdálo.

Akt lásky tvoří samozřejmě a nedílně i muž. Skrze sebe. 

Když i on žije své principy a nebojí se být tím, kdo ženu ohraničí. Když ho vzrušuje to, že se mu žena otevře, oddá a odevzdá. Když ho vzrušuje být tím, kdo přebírá moc a kontrolu nad ní a nad jejich milováním. Když mu působí radost a rozkoš ženu vést a rozechvívat skrze svou akci.

A když i on je schopen dávat.

Dávat tím, že si ženu bere v lásce a v úctě k ní a jejímu daru.

Když je schopen vnímat, že milování je víc než vyvrcholit do ženy.

Když v sobě ženu uznává jako rovnocennou bytost, bytost, která neslouží jen k rození dětí a jeho vlastnímu potěšení.

Když vnímá, že takováto žena se mu poddává ne ze své slabosti, ale ze své síly. Že takováto žena svou sílu uvolňuje a vkládá do společného aktu a svou vůli a moc nad sebou muži odevzdává ze své vlastní vůle. V důvěře a v radosti.

Pokud bys rád i ty zažíval takovéto milování, věz, že můžeš. Věz, že ty jsi tím, kdo může odstraňovat své vnitřní překážky vůči vlastní sexualitě. Že ty jsi tím, kdo může žít své přirozené principy v souladu se svým tělesným určením.

Pokud bys chtěl najít všechny své principy na jednom místě a porozumět tomu, jak s nimi můžeš pracovat, můžeš mrknout na článek na blogu Nejhlubší principy ženy a muže a jak s nimi pracovat. Na konci článku najdeš i přehledné pdf k tisku se všemi principy, aby ses na ně mohl lépe ladit.

Když budeš nacházet zpět a více žít své nejhlubší sexuální principy a z nich vyvěrající kvality, nejen že se bude žádoucím směrem proměňovat tvůj milostný život, ale tato tvá práce se pozitivně promítne i do celého tvého života ve všech jeho oblastech. A nejen to. Je to dokonce cesta léčení celé dnešní nemocné společnosti. Za chvilku to možná sám uvidíš.

Žena, která se ve své energii stává více mužskou, nejen že ztrácí své ženství, ale ztrácí i své přirozené instinkty a preference. Stává se v jistém slova smyslu zmatenou. Nečerpá zevnitř sebe, ze svých skutečných potřeb a signálů, protože s nimi není ve spojení. Je proto více ovlivnitelná různými většinovými trendy a mediální masáží.  

Proto je dnes mezi ženami poptávka po mužích - modelech - metrosexuálech. Těch mužích, kteří dbají na svůj vzhled a věnují se zejména budování krásného vzezření. Image a look, to jsou zaklínadla mnoha dnešních mužů. Vnitřní kvality skutečného muže nejsou tolik žádány. I když takovéto ženě pak stejně na těch nejhlubších úrovních chybí. 

Muž, který se stává svou energií více ženský, také ztrácí své mužství a ztrácí rovněž své přirozené instinkty a preference. I on je více ovlivnitelný trendy a masáží médií. Proto se z něj stává ten žádaný model a metrosexuál.

I proto dnes mohou existovat mužské soutěže krásy. Je to jasný signál toho, že je v dnešním světě cosi velmi v nepořádku. Ano, muži jsou od přírody soutěživí. Ale soutěživí v tom smyslu, že spolu rádi zápolí. Rádi si poměřují své síly a skrze to aktivují své vnitřní zdroje, překračují svá vnitřní omezení a vstupují do své síly. Proto byla historicky sportovní a jiná fyzická zápolení důležitou součástí mužského světa.

Žena, která je však zakotvená ve své ženské energii, netouží po muži, který bude oplývat ženskou energií. Ona touží po skutečném muži. Muži, který je vzrušující právě proto, že je mužem nejen fyzicky - svým pohlavím, ale je mužem i energeticky. Takováto žena proto netouží po muži, který se zabývá budováním krásného vzhledu.

Skutečný mužný muž je mužem vnitřních kvalit. Vnitřních kvalit, které vyvěrají z jeho zdrojových principů. Těch, které jsou na přehledu výše. Vnitřních kvalit, které tvoří energii muže. A tato energie muže je pro zakotvenou ženu to hlavní. Protože energie muže tvoří to, jak se žena s tímto mužem cítí. A žena je v jednom ze svých zdrojových principů pocitová.

Muž ze své podstaty netouží být krásný, touží být silný. Mužná síla je pro něj zdrojem radosti. Neznamená to, že mužný muž nedbá na své vzezření, neznamená to, že by měl chodit zanedbaný a zapáchající, ale jeho vzhled je pro něj méně důležitý.

Mužův vzhled je i pro ženu žijící své principy mnohem méně důležitý. A můžeš vidět, že to krásně koresponduje s podstatou muže. I když se žena samozřejmě těší z muže vitálního, fyzicky pevného, silného a zdatného. Takového, který jí bude ochráncem a silným partnerem. A který s ní rezonuje i na dalších úrovních.

To, že tu píšu o rezonanci mezi mužem a ženou na podkladě pohlavní polarity neznamená, že je to jediný zdroj a rozměr vzájemné přitažlivosti. Neméně důležitá, ne-li důležitější je vzájemná rezonance na úrovni duše. Tedy hlavně pro dlouhodobé vztahy.

Do vzájemné přitažlivosti se promítá svým dílem i fyzická podoba, která v sobě nese i jistou genetickou podmíněnost. Můžeš vidět, že jsou k sobě často přitahováni lidé s nějakými odlišnými znaky. Kupříkladu já jsem hnědovlasá s rezavými tóny a s velmi světlou pletí a fyzicky mě více přitahují tmavé typy mužů. Příroda vždy podporuje rozmanitost. Míchání odlišných znaků je zdrojem větší variability a tím i stability lidské existence.

Níže je pro tebe malé schéma znázorňující hlavní složky přitažlivosti mezi mužem a ženou. Věz jen, že ve skutečnosti je vše propojeno, vzájemně se setkává a ovlivňuje.

Přitažlivost mezi mužem a ženou - hlavní složky

Ovšem tyto 3 složky se ne vždy plně uplatňují. Méně bývají projeveny a zároveň i méně zohledněny u lidí, kteří jsou sami sobě vzdáleni, u těch, kteří nežijí svou podstatu. Pak se do vzájemné "přitažlivosti" může silně promítat třeba sociální status, výše bankovního konta a jiné detaily. Což nejsou zrovna faktory vytvářející vzájemnou hlubokou rezonanci. 

A přitom hluboká vzájemná rezonance mezi mužem a ženou je pilířem vzrušujících setkání.

A teď zpět k polaritě.

Já sama jsem se svým ženstvím již dosti spojená a cítím se být jako žena skutečně více oslovována muži, kteří v sobě mají probuzené, projevené a ztělesněné mužské kvality, které vycházejí ze zdrojových mužských principů. A také mě na těch nejhlubších úrovních oslovují muži, kteří v sobě mají projevenou i určitou divokost.

Možná je to tím, že jsem sama divoká. V dětství jsem hltala Lovce mamutů a další knihy od Eduarda Štorcha, hltala jsem i Verneovky, Bílého tesáka od Jacka Londona... To jsem svou divokost ještě nežila, protože to nebylo možné. Ale alespoň jsem o ní snila a prožívala ji s hrdiny příběhů, které jsem četla.

Ne všechny ženy v sobě mají divokost probuzenou a projevenou stejnou měrou. A tak i ne každý muž má v sobě stejnou míru divokosti. Ale vnímám, že nějakou míru divokosti má v sobě v hloubi každý. Všichni jsme součástí přírody a tedy jsme ve spojení s její divokostí i skrze sebe a své stvoření. 

Divokost vnímám jako projev silné životní energie, vitality, životaschopnosti a radosti ze svobodného a nespoutaného žití. Projev napojení na skutečné zdroje a projevení určité zdravé impulzivity. Ovšem divokost není primitivnost v pejorativním slova smyslu. I v divokosti může být určitá kultivovanost.

A divokost rozhodně neznamená překračování přirozených hranic druhých ani zraňování či jiné ubližování. Divokost má dnes stále ještě silné konotace s ohrožující nekontrolovaností, a proto je divokost sama vnímána jako nežádoucí a ohrožující. Divokost je ve své podstatě skutečně nekontrolovaná. Je to živoucí spontaneita a zdravá impulzivita.

Ovšem potíže s nekontrolovaností vznikají právě tehdy, když je zde vnější nebo vnitřní snaha o přílišnou kontrolu. Pak se energie daného člověka někde hromadí a v okamžiku, kdy je konečně vypuštěna, se vyvalí tak silně, že může zraňovat nebo ničit. Ale to je skutečně výsledek nadměrné nezdravé kontroly a ne divokosti jako takové.

Dnes mnozí z nás svou divokost ztratili právě kvůli vnitřnímu zmatení plynoucímu z rodinného, školského, pracovního a celospolečenského formování. Ztratili ji i kvůli městskému instantnímu pohodlí. A ztratili ji i kvůli cílenému ochočování mocenskými skupinami, protože ochočený člověk je mnohem lépe ovladatelný a méně nebezpečný pro vnucené nefunkční struktury než člověk divoký.

Divoký člověk je totiž spojen se svými zdroji. Jasněji cítí, co omezuje jeho svobodu a tuto svobodu si nenechá jen tak vzít. Je méně předvídatelný, protože v něm proudí život sám. Je méně konformní, protože více žije svou jedinečnost. Je méně pohodlný systému, protože vyčnívá a nechce se jen tak nechat semlít a okleštit. 

Níže je video, které mám ráda. Můžeš zde krásně vidět jednu z podob divokosti. Není tu proto, aby ses do takové podoby šteloval, jen to nech na sebe působit. Zkus si nacítit, jestli tě něco z esence této hudby nebo videoklipu oslovuje. Jestli se někde uvnitř v tobě nerozechvěje kousíček tvé vlastní divokosti.

A jestli v tobě toto video bude vzbuzovat nelibost či jiné nepříjemné pocity, možná je tvá divokost ještě někde hodně dobře schovaná. Třeba proto, že ji sám vnímáš jako nebezpečnou a nežádoucí. Ale může to být i tím, že tvé vyjádření divokosti je hodně odlišné. A mohou v tom být i jiné důvody.

Hudební skupina Omnia a jejich Suck my Flute.

Pozn.: názvem písně se moc nezabývej. :)

Každý, kdo nachází a žije svou divokost, sexuální identitu i svou vlastní jedinečnost, je lékem tohoto světa.

Sám sebe vrací do přirozenějšího nastavení a větší rovnováhy, skrze sebe inspiruje a transformuje druhé, a také vytváří určitou poptávku po společnosti těch, kteří také více žijí to, kým jsou.

Nemusíš proto sedět s rukama v klíně ve zmaru z podoby dnešní společnosti. To nejlepší, co můžeš udělat sám pro sebe i pro dnešní svět, je začít skutečně žít sám sebe. Spojovat se se svými ztracenými či dosud neobjevenými součástmi a nacházet způsoby, jak žít sám sebe svobodně.

Čím více nás bude, tím menší bude síla těch, kteří chtějí ovládat a sprostě využívat davy. Tím snadněji se budou dít potřebné změny. Tím lépe se bude dařit každému jednomu z nás.

Čím více nás bude, tím snadněji můžeme vytvářet skupiny a enklávy vzájemně rezonujících lidí, a tím se budeme moci více cítit mezi svými. Tím snadněji se můžeme spojovat a v radosti tvořit společné projekty. I uskutečňovat velké vize.

A nemusíme tvořit jen nové. Můžeme tvořit i nové podoby toho, co tu už je. V nových energiích, které budou vše stávající a známé obohacovat a/nebo přetvářet do nových a svěžích podob.

Níže najdeš úžasnou cover verzi Bachovy hudby od ukrajinského instrumentálního dua B&B Project (bandura a akordeon) jako inspirující ukázku nové a svěží podoby známého díla. 

 A zde je krásná cover verze Vivaldiho hudby. Můžeš si všimnout, že si krásně hrají nejen s hudbou, ale i s obrazem.

 Ve své tvorbě můžeš překračovat jakékoliv hranice. 

Nemusíš se omezovat ve svém rozletu ani se vázat do jedné podoby či formy tvého tvoření. Dovol si tvořit svobodně. A dovol si měnit své tvoření i v čase, tak jak sám rosteš a proměňuješ se. Můžeš dokonce některé své projekty opouštět i se k nim pak třeba vracet v novém nastavení. Jediná omezení, která tě spoutávají, jsou omezení ve tvé hlavě. 

Dovol si snít o čemkoliv naprosto bez hranic.

Představ si, že tě neomezují finance ani jiné podmínky. Co bys chtěl tvořit?

Někdy nás omezují představy, že vše musí být hned realizováno ve velkém, že jinak to vlastně ani nemá cenu. A přitom všichni začínali v malém. Šli krok za krokem za svým snem. 

Když si dáš záměr, který ladí s tvou duší, s tím, proč jsi sem přišel, cesty se ti budou postupně ukazovat a otevírat. A pokud reflektuješ život, tak víš, že některé věci nejde naplánovat ani předvídat. Otevři se životu a vzrušujícím možnostem, které máš. Jsou všude.

I já tvořím velké vize, velké záměry a realizuji je zatím v malém. Mé projekty Medicína v souladu a Věda v souladu se teprve rodí. A další mé projekty jsou zrozeny zatím jen v mých vizích a záměrech, protože ještě nepřišel jejich čas.

I člověk sám se rodí malým a postupně roste a zraje. I tvůj projekt bude růst a zrát, jak budeš růst a zrát i ty skrze něj. 

Níže můžeš vidět, že i B&B Project překračuje mnohé hranice a tvoří krásné projekty. Některá jejich videa mají milionová shlédnutí. Napadlo by tě, že mohou nádherně ztvárnit nejen vážnou, ale i rockovou nebo metalovou hudbu? Že se s akordeonem a strunným nástrojem bandura mohou dělat takové krásné počiny?

Níže si můžeš poslechnout jejich interpretaci hudby slavné kapely Metallica, skladba Nothing Else Matters.

Mohlo by se zdát, že už je tohle téma ztvárněné. Že už tu proto není místo pro někoho dalšího. Že už je tohle místo obsazené, zabrané, vytěžené. 

A přitom se podívej níže na neméně krásnou verzi stejné skladby. Italské instrumentální Duo Golden Salt (elektrická kytara a housle). Také mají milionová shlédnutí. A i kdyby neměli tolik posluchačů, neznamenalo by to, že jejich verze je méně hodnotná. Znamenalo by to buďto, že teprve začínají nebo že cílí na jiné a jinak velké publikum. A nebo by v tom bylo obojí.

Nenech se ve tvém tvoření spoutávat nebo odrazovat čísly. Uvedla jsem tu počty shlédnutí jen proto, abys viděl, že vše, co je tvořeno v unikátní esenci, tu má své místo.

Můžeš si všimnout, jak do svého díla obě instrumentální dua dávají svou unikátní esenci. Uchopují tu stejnou hudbu naprosto jedinečným neopakovatelným způsobem a obě si najdou své publikum. Verze B&B Project je jemnější, verze Golden Salt je zemitější. Osobně mám moc ráda obě verze právě pro jejich odlišnost.

Máš svobodu tvořit cokoliv bez ohledu na to, jestli někdo jiný tvoří něco podobného.

I tvá tvorba, ať už budeš tvořit cokoliv, ať už budeš třeba péct chleba nebo prodávat auta, si najde své publikum, své příznivce. Za předpokladu, že do toho dáš sebe sama. Za předpokladu, že to obohatíš svou jedinečností, svým unikátním způsobem a přístupem. 

Možná najdeš zcela nový způsob, jak péct chleba nebo jak prodávat auta. Možná budeš se svými zákazníky jednat naprosto nově, jinak než jak je dosud zvykem. V souladu se svým poznáním, nastavením, určením. Toto vše je tvorba.

Přitom vše, co tvoříš v souladu se svou esencí, je velké. Ať už tvoříš mezinárodní projekty nebo upleteš unikátní svetr na přání pro pár lidí ročně.

Chceš-li, podívej se třeba na skladbu Twameva. Na Spotify jsem našla více než šest krásných originálních verzí této hudby od různých interpretů. Zkus si dvě z nich třeba jen krátce poslechnout a přitom se otevírej sám sobě, tomu, že můžeš. Můžeš cokoliv. Ve svobodě a v radosti.

Dát do tvoření svou jedinečnou esenci je snadné, pokud jsi ji již v sobě objevil a nebojíš se ji projevit. 

Ovšem cesta k tomu objevení a projevení bývá někdy nelehká. Máme v sobě často mnoho překážek, které jsme do sebe nasáli během naší cesty životem. A proto se stává, že některé své součásti, které jsou velkými dary, nepřijímáme a jako dary nevnímáme. A protože si myslíme, že jsou špatné, tak se jim bráníme a raději je neprojevujeme.

Pokud chceš, můžeš mrknout na článek na blogu Jak přijmout svou jinakost, kde k tomu najdeš více.

Čím více přijímáš sám sebe, čím více respektuješ sám sebe, čím více uznáváš sám sebe, tím více skutečně žiješ sám sebe. A tím zcela automaticky a přirozeně přijímáš, respektuješ a uznáváš i druhé. I jejich jedinečnost. Jedinečnost v konkrétních projevech.

Prostě to z tebe vyvěrá, aniž by sis musel zvědomovat, co je vhodné říct nebo dělat. To je ta pravá svoboda, která tebou tepe tak silně, že je zcela přirozená, žitá v lehkosti a radosti. Vůči sobě i vůči druhým.

Cítím, že je potřeba se ještě vrátit k sexualitě, respektive ke svobodě v sexualitě. Hlavně v rámci dlouhodobých partnerských vztahů. 

Existuje tu totiž velké nevolnictví v mnoha partnerských a manželských svazcích. Už jen slovo "svazek" jasně poukazuje na naše pojetí takovýchto vztahů jako nesvobodné formy bytí.

Často zejména ženy jsou těmi nevolnicemi. Milují se se svými muži i tehdy, když vlastně uvnitř sebe nechtějí. Důvody jsou různé.

Ženy jdou v milování přes sebe třeba proto, že jinak jejich muži doma dělají "bugr" a "bordel", když vybíjejí svou frustraci z neuspokojení.

 Třeba proto, že se bojí, že jim jejich muž bude nevěrný, když se neuspokojí doma.

Třeba proto, že cítí, že když muži vyhoví, je doma o něco příjemnější atmosféra.

Třeba proto, že za takovéto milování dostanou od svého muže nějaký benefit.

Třeba proto, aby svého muže potěšily i za situace, kdy to netěší je samé.

Ale je tohle vlastně ještě vůbec milování? Jakou energii vkládá takováto žena do společného aktu, který by měl z podstaty být aktem lásky a vzájemného respektu? A jakou energii do tohoto aktu vkládá muž sám?

Velmi těžko může být takovéto sexuální setkání skutečným plným a intenzivním milováním. 

Toto vše se ale hojně děje právě proto, že se dotyční spokojí s instantním sexem. Sexem, který je intimním setkáním jen na tělesné úrovni. A proto je setkáním velmi ochuzeným, redukovaným jen na uvolnění tělesného napětí.

Když jsem se posouvala na své cestě k hlubšímu prožívání sexuality a milování, došla jsem do bodu, kdy už jsem se přestala chtít milovat ve chvíli, kdy to se mnou úplně neladilo. Ale musela jsem si to uvnitř sebe trošku pořešit. 

Postavit se uvnitř sebe sama za svou vlastní svobodu, svébytnost a nezávislost. I s tím "rizikem", že z toho bude plynout nějaká partnerská nepohoda. 

Mé hluboké já volalo jasným a silným hlasem po tom, abych ho respektovala. A také jsem cítila, jak obrovský rozdíl je v mých prožitcích, když se miluji tehdy, když po milování skutečně toužím. Ve srovnání s tím, jak vlažně prožívám milování, když se vlastně ani milovat moc nechci, když se miluji více kvůli mému muži než kvůli sobě sama.

Můj muž k tomu došel zhruba v té době také. Úplně sám. Také jasně cítil, jaký nebetyčný rozdíl je mezi milováním, ke kterému svolím a mezi radostným a vášnivým milováním plným rozkoše. Ani on už nechtěl prožívat vlažné spojení, chtěl prožívat spojení intenzivní, krásné, radostné a vášnivé.

Dost možná bylo mé vnitřní přenastavení podnětem k tomu, aby si to uvnitř sebe přenastavil i on.

Tohle je cesta k vášni. Nezbytný pilíř, na kterém vášeň a rozkoš stojí.

Respekt k niterným potřebám a voláním. Respekt k sobě i k druhému. Skutečná svoboda a nezávislost.

Teprve tehdy se mohou dít velké vnitřní pohyby energií, které se projevují jako intenzivní prožitky. Prožitky, které oba sytí, vyživují, oživují, zakotvují a harmonizují. Prožitky, které jsou velmi léčivé. A také neskutečným způsobem prohlubují lásku mezi oběma partnery.

Tohle je ta cesta.

Jak to ale udělat prakticky?

Cesta vzájemného respektu je cestou hranic a jejich vymezení.

Znamená to, že se nevyhnutelně stane, že budeš toužit po milování, ale budeš odmítnut. I odmítnutí však může být jemné, laskavé, přijímající a respektující. 

Je však potřeba, abys přestal vnímat odmítnutí milování jako útok na tvou sebehodnotu. Je potřeba, abys odmítnutí milování přestal vnímat jako odmítnutí sebe sama. Někdy to nemusí být snadné, ale je to cesta růstu do vlastní síly. 

Když jsi sám v sobě silný a ukotvený, pak tě laskavé odmítnutí nemůže zranit. Může tě mrzet, ale to je prostě život. Ne vždy dostaneš hned to, po čem zatoužíš.

Navíc ty nejsi odkázán na druhého, na svého partnera. Ty sám jsi schopný svou vlastní touhu uspokojit.

I já odmítnu mého muže, když se naše energie nepotkávají. A i já bývám odmítnuta. Je to naprosto přirozené a v pořádku. Když toužím hodně, tak se sama uspokojím.

Je to přirozené plynutí života. Není potřeba na nic tlačit. Není potřeba nikoho nikam tlačit. Prostě přijímat.

Život sám je tím nejlepším dirigentem i navigátorem. Proč přetlačovat život, když vlastně o nic nejde?

Možná už sám vidíš, že tlačit druhého do milování je cesta do instantních a vlažných prožitků. Pokud toužíš po opravdovém spojení na všech úrovních, pak nemůžeš tlačit na pilu. Můžeš toužit, můžeš svou touhu vyjadřovat, ale nemůžeš tlačit.

Je potřeba přijmout a připravit se i na to, že cesta vzájemného respektu a svobody je také cestou od kvantity ke kvalitě. 

S tím mohou mít problémy více muži, a to z podstaty jejich sexuality.

Pokud jsi muž, znamená to, že je potřeba, abys sám v sobě přepsal historické vzorce - kolektivní nánosy, které jsi do sebe nasál a přebral.  Abys přestal mít pocit, že sex s tvou vlastní manželkou nebo partnerkou je nároková či dokonce vymahatelná složka vzájemného soužití.

Také je potřeba, abys sám sebe sexuálně uspokojil ve chvíli, kdy cítíš velkou touhu se milovat a tvá žena touhu necítí. Abys svou touhu nepotlačoval, ale přirozeně ventiloval.

Je nezbytné, abys svou ženu do milování netlačil. Protože teprve tehdy, když ji přestaneš tlačit do milování, teprve tehdy ona sama může po milování s tebou zatoužit. Teprve tehdy se mohou skutečně potkat vaše energie. Teprve tehdy spolu můžete vytvořit krásné milování a prožít něco víc.

Jak už jsem dříve zmínila, hnací silou ženy je láska, hnací silou muže je sexualita. Pro muže je obrovsky léčivé a oblažující, když žena jeho sexualitu a sexuálnost nejenom přijímá, ale dokonce se z ní raduje. Ovšem žena se ze sexuálnosti muže raduje jen tehdy, když může svou vlastní sexualitu prožívat svobodně. Bez nátlaku. 

Prvním předpokladem toho je, aby žena sama sobě přiznala a dopřála svobodu milovat se tehdy, když skutečně sama po milování touží.

Druhým předpokladem je, aby muž byl tím, kdo její svobodu v tomto respektuje. A když muž ženu a její svobodu milovat se tehdy, když sama touží, respektuje, je to velmi léčivé i pro ženu.

Méně milování nutně neznamená tvou sexuální frustraci, pokud dokážeš přijmout, že tvá žena není zodpovědná za tvé sexuální uspokojení. Pokud přijmeš, že jen ty sám jsi tvůrcem svého štěstí a tvůrcem i svého sexuálního uspokojení.

Můžeš své sebeuspokojení vnímat jako cestu k sobě, k novým prožitkům a novým poznáním. Můžeš začít citlivěji vnímat sebe sama a hrát si sám se sebou a se svou energií. Můžeš se zkusit při vzrušení méně zaměřovat na cíl (vyvrcholení) a více se pokládat do prožitku. Začít méně dosahovat a více prožívat. Už touto změnou perspektivy se v tobě děje mnoho dobrého.

A zužitkuješ to pak i při milování se ženou.

Tvá sexualita začne být více cestou a méně úprkem k cíli. Začne být více uvolněná a méně napjatá. Jistě už víš, že cesta je cíl. A je tomu tak i v sexualitě. Pokud spěcháš po cestě k cíli, těžko si všimneš, jaké se ti na kraji cesty nabízejí poklady. A pokud si myslíš, že poklad tě čeká až na konci, všimnout si jich ani nemůžeš. 

Když jsi si vědom, že už cesta sama může být plná pokladů, které se ti samy nabízejí, proč bys spěchal do cíle? Vždyť cesta sama může být tak vzrušující a tak vyživující.

Čím více se pokládáš do prožitku, do přítomného okamžiku, tím větší poklady po cestě sbíráš. Dokonce si můžeš sebeuspokojení nebo milování představit jako tu nejkrásnější meditaci. 

Možná jsi zvyklý nořit se při meditaci sám do sebe, ale při milování tě něco takového udělat nenapadlo. Zkus to.

Možná to nepůjde hned hladce. Zažité stereotypy se mění postupně. A to, jakým způsobem zacházíš se svou pozorností při sebeuspokojení a milování, je určitý stereotyp.

Dost možná začni zprvu jen pozorováním. Uspokojuj se nebo miluj se, jak jsi zvyklý. Zkus ale vnímat, kam směřuje tvá pozornost. Jakým způsobem s ní zacházíš. A od tohoto poznání se pak můžeš krásně odrazit.

Můžeš začít vnímat, jak se cítíš v různých částech sebe sama. Můžeš si všimnout, kdy jsi uvolněný a kdy jsi plný napětí. Zkus to napětí uvolňovat tím, že přestaneš spěchat do cíle.

Zkus se nořit do cesty, do procesu.

Dnes je rychlá doba. Všichni chtějí všechno hlavně rychle. A proto se také chtějí rychle milovat a rychle uspokojit.

Muži se chtějí rychle dostat do ženy a rychle v ní vyvrcholit. A přitom když dokážeš zmírňovat a opouštět svůj spěch, můžeš obrovským způsobem zintenzivnit nejen své vyvrcholení, ale i prožitky, které sbíráš jako zmíněné poklady u cesty. Prožitky, které sbíráte oba.

Milování není další úkol na tvém seznamu cílů. Milování je radost. Milování je zastavení. Milování je proces. Milování je život.

Čím méně spěcháš, tím víc prožíváš. 

Je fajn si být vědom cíle, protože jen tak do něj můžeš dojít. Je však potřeba přestat být k cíli připoután.

Je potřeba, abys přestal být připoután k vyvrcholení. Protože tohle připoutání ti "sežere" značnou část tvé vědomé pozornosti a do prožitku se pak pokládáš jen velmi obtížně a necele.

Když se pustíš toho lana, které tě k vyvrcholení poutá, uvolní se v tobě mnoho energie, která se může rozhýbat a stát tvým prožitkem. Cesta k hlubokým a intenzivním prožitkům je cesta od dosahování k prožívání. Cesta od lpění k nelpění. Cesta od napětí k uvolnění.

Pokud jsi stažený, nemůže tebou proudit mnoho energie. Tehdy pak málo prožíváš. Prožitky a emoce jsou ve své podstatě pohyby tvé energie. A tvá energie se hýbe jen tehdy, když ji nedržíš a nespoutáváš. Když jí dovolíš proudit. Když ji nevězníš tlakem, očekáváním, připoutaností a spěchem.

Přestat být připoután k vyvrcholení je proces. I já jsem si tímto procesem prošla. Proto vím, o čem píšu a vím, že to není snadné. Pokud však vytrváš, uvidíš, že sklidíš nádherné a sladké plody. Ať už jsi muž nebo žena.

Zpočátku může stačit, když si budeš svou připoutanost uvědomovat, a tak ji sám sobě zvědomovat. Stačí, když si budeš všímat, kdy jsi ponořen v prožitku a kdy spěcháš do cíle nebo na něj myslíš. Už jen samo toto pozorování je podhoubím pro to, abys svou připoutanost proměnil v nelpění a uvolnění. Prostě chtěj. A zkoušej. Někdy se ti cesty mohou ukazovat i samy jen na základě tvého záměru.