Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

svobodná doktorka z Jizerských hor

audio

RSS

Během svého života jsem z mnoha důvodů velmi intenzivně prozkoumávala i oblast stravy. Chtěla jsem být zdravá, vitální a také krásná. Toužila jsem najít takovou rovnováhu, kdy bych mohla jíst cokoliv bez nutnosti si něco odpírat nebo naopak přikazovat.

Vnímám, že strava a jídlo je velké a důležité téma, a proto se na ně tady spolu důkladně podíváme.

Jídlo nefunguje jen jako výživa fyzického těla, jako prostředek k dodání stavebních prvků tělu a energie na fungování buněk, tkání a orgánů.

Jídlo je zároveň i velmi silným a efektivním hybatelem životní energie. A hýbe energií různě. Tato oblast je sama velkou alchymií. Něco proudění energie zklidňuje a zpomaluje, něco proudění energie aktivuje a zrychluje.

V zásadě však třeba sladké a tučné vařené jídlo zpomaluje proudění energie vzhůru, a proto uvolňuje napětí, které vzniká přílišným prouděním. Třeba při déletrvajícím stresu, kdy je člověk dlouhodobě příliš aktivován. Proto někteří lidé ve stresu tloustnou. Jídlo jim pomáhá dostávat se do středu, zjednodušeně řečeno. Prožívat potřebné uvolnění. Zklidňovat příliš neklidnou energii. Zpomalovat příliš rychlé proudění.

Možná tě napadá, jak je tedy možné, že někteří lidé ve stresu netloustnou a jiní dokonce hubnou.

Ti lidé, kteří v období stresu netloustnou či dokonce hubnou, jsou jednak ti, kteří si jíst zakazují a drží oblast stravy svým přesvědčením a vůlí a tedy si více jíst nedovolí. A také jsou to ti, jejichž organismus reaguje na stres určitým stažením v oblasti trávicího traktu a snížením chuti k jídlu. Nedá se to úplně zevšeobecnit, ale spíše to bývají lidé, kteří se ve stresu více odpojují sami od sebe.

Z hlediska přežití druhu, kdy lidé v dlouhé minulosti zápasili vždy více s nedostatkem potravy, je přibírání "zdravější" reakcí. Neodchází k vyhubnutí, vyčerpání a ohrožení přežití jedince.

Z hlediska kontaktu se životem, kontaktu se sebou a se svou vlastní energií je přibírání také zdravější reakcí. Proto často ti, kteří jsou fyzicky trochu objemnější, mají v tváři a v očích více života a jsou více uvolnění než ti, kteří jsou vyhublí, stažení a energeticky zavření.  

Z hlediska naší současné doby, kdy je jídla v našem prostoru všude spíše přebytek a hrozí zdravotní rizika z obezity, už to tak jednoznačně zdravá reakce není... Ovšem i zde vnímám určité nezdravé zkreslení. Hlavně z tábora lékařů a dalších zdravotníků. Z obavy o vlastní zdraví či přímo na doporučení lékaře jsou dnes nuceni hubnout mnozí z těch, kterým takové hubnutí nejenže nemusí neprospět, ale může i uškodit.

Je to velmi individuální, neplatí to rozhodně pro všechny lidi s nadváhou, ale cítím potřebu ukázat, že nadváha není a nemusí být vždy riziková. Že je situace okolo tělesné hmotnosti a zdraví mnohem složitější...

Kyselé jídlo je energetickým protipólem ke sladkému a tučnému. Naopak energii aktivuje, posiluje její proudění. A nejen kyselé jídlo, ale i kyselé pití. To je i jeden z důvodů, proč se doporučuje pití octové vody poránu. Posiluje proudění energie vzhůru po spánku, během nějž se energie vyrovnává a zklidňuje.

Tyto energetické účinky jídla jsou jedním z důvodů, proč někteří lidé jedí hodně sladké. A také důvodem, proč někteří lidé zase milují kyselé. I důvodem, proč ten, kdo se přejí sladkého, si pak někdy dává kyselé. To aby harmonizoval sladkým jídlem příliš zklidněnou energii tak, aby proudila tak akorát...

Maso je také potravina se silnými účinky. Snižuje příliš vysoké vibrace, zpomaluje proudění, zakotvuje.

Já maso jím a mám ho ráda. Nemusím se jím nacpávat každý den, někdy si dám maso 1x za týden, někdy ho mám i 3x týdně.

Nejím maso pro jeho chuť, jím ho, protože ho potřebuji. Tehdy, když mám na něj chuť. Když mám na maso chuť, znamená to, že si o něj můj organismus říká. Nejsem člověk, který by chuť masa nezbytně potřeboval pro svou spokojenost. Ale potřebuji maso jako takové, protože mi energeticky prospívá. 

Bílkoviny a železo v mase obsažené bych mohla svému tělu dodávat i mnoha jinými způsoby. Energetické působení však nikoliv.

Proto si maso neodpírám. Vybírám si pokud možno maso v bio kvalitě, které bývá nejen méně zatíženo toxickými nepřirozenými látkami, ale navíc zvířata v biochovech často žijí v lepších podmínkách, je s nimi šetrněji zacházeno a tolik netrpí.

A teď se dostáváme k tomu hlavnímu, proč tu o stravě píšu. Existuje obecná představa, že maso je duchovnímu růstu napřekážku. Tím, že snižuje vibrace. Tím, že zklidňuje energii. Tato představa vychází z představy, že energii je potřeba navyšovat, posílat neustále co nejvíce vzhůru, zvyšovat vibrace.

Z toho, co sis již přečetl, již však můžeš uvidět, že takto jednoznačné to rozhodně není. Osobně vnímám, že některým z těch lidí, kteří maso nejí pro obavy, že je růstu napřekážku, by maso velmi prospělo. I některým z těch, kteří maso nejí z etických důvodů. Pomohlo by jim být více ve středu, více ukotveni, v lepším kontaktu se sebou, se svým tělem...

Proto zanechat přílišné snahy o navyšování vibrací znamená kupříkladu zcela konkrétně, že si přestaneš odpírat maso ve chvíli, kdy na něj dostaneš chuť. Nemusíš se jím hned přejíst. Nemusíš ho dokonce ani hned začít jíst. Můžeš však začít pozorovat své pocity a všímat si více sám sebe v této oblasti. Můžeš začít hlouběji prozkoumávat svou oblast jedení masa. Vzpomenout si, jak jsi to měl dříve. Jak ses po mase cítil. Jaké všechny důvody tě vedly a vedou k tomu, že maso nejíš. Můžeš se zkusit otevřít tomu, že maso ti škodit nemusí. A za čas si to můžeš i vyzkoušet. Dát si maso a pak si uvědomit, jak se s ním a po něm cítíš...

Možná na maso nějaký čas chuť mít vůbec nebudeš. Možná tvé chutě na maso vyhasly silou tvého přesvědčení a vůle. Stačí však tohle téma v sobě otevřít a postupně ho prozkoumávat...

Mám určité své vnitřní indicie, které mě vedou k závěru, že při stvoření světa bylo počítáno s tím, že lidé budou maso jíst. Sama vnímám maso a vnitřnosti jako dar od zvířecí říše. 

Ať už to sám vnímáš jakkoliv, zkus se nad tím zamyslet. Zvláště tehdy, pokud v tobě téma jedení masa spouští nějaké negativní pocity. Možná teď brnkám na nějaké tvé přesvědčení nebo představu. 

Když jíš maso, můžeš nějakým způsobem projevit říši zvířat svou vděčnost. Stačí klidně v duchu poděkovat. Tím energeticky léčíš nejen sebe (vděčnost je léčivá), ale zároveň vytváříš pozitivní a léčivé biopole, které vyvažuje negativitu spojenou s chovem zvířat a s jedením masa. Negativitu, kterou vytvářejí nejen ti, kteří zvířata chovají a zabíjejí, ale i ti, kteří proti chovům a jedení masa brojí.

A možná už víš, že pozitivní myšlenky a pocity jsou silnější než ty negativní, takže toto rozhodně smysl má. 

Není mi jedno, že je se zvířaty, která slouží lidem jako zdroj potravy, nešetrně zacházeno. Ovšem vnímám, že světu přinesu větší hodnotu, když budu dostatečně zakotvená a budu skrze sebe v lásce a s moudrostí tvořit lepší svět. Přetvářet současný svět bez boje. Tvořit lepší svět i pro ta nebohá zvířata. Ale nejprve potřebuji zesílit, abych to mohla dokázat. Než abych zůstávala neukotvená, neduživá, průsvitná, a tak nemohla tvořit v takových energiích, v jakých tvořit toužím a mám.


Ano, zabijí kvůli mně krávu, prase, kuře. A já také zabíjím. Zašlápnu brouka v trávě, zaplácnu komára, který si ze mně chce cucnout, zabiju klíště, které se na mě přichytí. Zašlápnu klíčící strom, když jdu lesem. Můj imunitní systém neustále zabíjí. Viry, bakterie, plísně... Už jen tím, že žiju, zabíjím. Nedělám to s potěšením, ale je to nevyhnutelné.

Už jen tím, že se narodíš, že pronikneš do tohoto prostoru, zabíjíš. Zabíjíš, abys mohl žít. I vlk zabije, aby mohl žít. 

Vnímám, že je mezi vegetariány a vegany určitá obsese nezpůsobovat utrpení. Nezabíjet. Ale každý zabíjí, jak vidíš. Nemyslím tím, že je stejné, když zašlápneš brouka a když zabiješ krávu. To rozhodně ne. Je to nebetyčný rozdíl. 

Ovšem také vnímám, že je potřeba na oblast chovu a jedení zvířat koukat z jiné perspektivy. Koukat na ni s přijetím. S tím vědomím, že jíst zvířata je potřeba. Nevytvářet v této oblasti tolik bojů jak vůči sobě, tak vůči druhým.

A je potřeba složit zbraně v bojích, které se již bojují, protože lidi rozdělují a staví proti sobě. Kupříkladu militantní vegetariáni by mohli složit zbraně. Protože boj plodí jenom boj. Místo toho, aby vnitřně či otevřeně slovem či jiným způsobem bojovali proti těm, kteří maso jedí, by mohli svou energii využít mnohem lépe.

Použít ji v záměru snížit a omezit utrpení zvířat chovaných pro maso, mléko, vejce... Ovšem je potřeba napřít ji konstruktivně. Hledat nové cesty, přinášet konkrétní řešení. Bez boje. Ve spolupráci a v otevřené atmosféře.

A může kdokoliv.

Teď tu pro ilustraci vytvořím fiktivní příběh...

Když dáš sousedovi "přes hubu" za to, že jeho kráva v chlívku večer dlouho bučí hlady, moc situaci nepomůžeš. Příště dá soused přes hubu tobě a vytvoříš tím mezi vámi boj. A nebo mohou vzniknout i další scénáře. Každopádně docílíš toho, že kráva bude bučet hlady i nadále.

A možná bude ta kráva trpět ještě víc než předtím. Možná na ni soused občas zapomene, protože bude vymýšlet, jaké zbraně proti tobě použije v dalším boji. Nebo to dá dokonce té krávě sežrat a nedá jí nažrat vůbec. Bude se k ní chovat nehezky proto, že její bučení je tím důvodem, proč on s tebou zažívá nepohodlný boj.

Pokud však k sousedovi přijdeš na přátelskou návštěvu chvíli před tím, než kráva začne bučet, možná celou situaci uvidíš a hlavně vytvoříš úplně jinak. 

Přijdeš k sousedovi, sednete si na gauč a dáte si čaj. V tu chvíli uslyšíte, jak kráva hlady bučí. Sousedovi to však nevadí, spokojeně sedí a labužnicky usrkává ze svého hrnku. Ty to nechápeš, protože víš, že kráva má hlad a trápí se. Úplně to cítíš, jak trpí. Na čaj nemáš ani pomyšlení. Tak mu o tom povíš. Povíš mu o tom, jak to ta kráva má. Že když dlouho bučí hlady, že se trápí. Povíš mu to ne s výčitkou, ale přátelsky. A on řekne, že tohle vůbec netušil. Že netušil, že hladem bučící kráva trpí. Že mu vždycky všichni říkali, že jí prospěje, když ji nechá dlouho bučet. Že se jí pěkně připraví žaludek na jídlo a že je potom zdravá.

Tvůj soused je člověk jako ty. Ze své nejhlubší podstaty nechce ubližovat. Ale dost možná nemá tak rozvinuté vnímání a hluboké poznání jako ty. Dělá věci tak, jak je dělali jeho rodiče, a jak je dělají jiní lidé, se kterými se setkává. Ty jsi možná tím prvním, kdo mu něco takového říká. A protože spolu sedíte na gauči, pijete čaj a ty s ním nebojuješ, je velká šance, že tvé sdělení k němu pronikne tak hluboko, že se v něm od té chvíle něco změní. Možná sám dojde k závěru, že bude krávě krmivo přinášet dřív, aby dlouho nebučela. Nebo sám s řešením nepřijde a můžete si o tom více povídat a ty mu můžeš navrhnout, že by to mohl takto dělat.

Možná to nebude tak jednoduché a rychlé. Možná soused nebude s krávou cítit natolik, aby situaci chtěl měnit. Vyjít ze zajetých kolejí, investovat do toho tolik energie. Ty však nejsi sám. Možná k němu časem přijde někdo jiný a řekne mu jinými slovy totéž... možná život sám přinese tvému sousedovi situaci, kdy pochopí, že je potřeba udělat v krmení krávy změnu... Ty však budeš tím prvním, zaseješ semínko, které v sousedovi časem vyklíčí...

Pozn. hlady bučící krávu jsem zvolila jen jako modelový příklad, zvířata ve velkochovech trpí rozhodně více než jen opožděným krmením...

Vůbec nikoho nepřesvědčuji a nenutím, aby maso jedl. Přináším však pohled z jiné perspektivy, který vnímám, že je potřeba ukázat.

Takzvaně živá strava má také silné energetické účinky. Aktivuje a rozpohybovává životní energii, zrychluje její proudění. V oblasti duchovna se proto hojně doporučuje jako prostředek růstu. Tady je potřeba říci, že tato doporučení vycházejí stále z té stejné představy o navyšování vibrací. Je potřeba vnímat své potřeby a hledat a nacházet si svou vlastní cestu a rovnováhu. Klidně zkoušet, experimentovat, ale nedržet se v dogmatickém přesvědčení. Protože teprve tehdy se otevíráš skutečnému zkoumání.

Živá strava a strava vařená jsou v energetickém účinku protipóly. Živá rozproudí, vařená zklidňuje. Můžeš jich využívat ke svému růstu obou bez obav, že by sis vařenou či masitou stravou znemožnil další růst. Může tomu být právě naopak. Pomůže tě zakotvovat. Navíc i změny stravy oživují a vytvářejí žádoucí a potřebné cykly.

Možná tě napadá, jak je to s dalšími chutěmi. Už sis tu přečetl o sladkém a kyselém. A co slané a hořké?

Zde to nemám ještě tak hluboce prozkoumáno, ale vím, že slané a hořké jsou spolu protipóly stejně tak jako sladké a kyselé. 

Hořké má svíravé účinky, které se projevují i určitou aktivací proudění energie. Slané má naopak účinky rozvíravé, projevuje se zklidněním, zpomalením proudění energie.

Ovšem vnímám, že aktivace energie kyselým jídlem je mocnější a trochu jiné kvality než aktivace energie hořkým jídlem. To samé vnímám i u zklidnění energie sladkým a slaným. Nedokážu to v současnosti ale více a přesněji specifikovat. Řekla bych, že slané a hořké působí více na úrovni fyzické, zatímco sladké a kyselé více na úrovni energetické.

Začátkem roku 2020  jsem procházela velmi silným a intenzivním obdobím, kdy jsem měla více než 100 hlubokých vhledů během jediného dne. Jeden den jsem potřebovala jíst jen málo, stačilo mi malé jablíčko na snídani a k obědu něco lehkého, jiný den jsem si dala pořádnou porci domácího koláče k snídani a k obědu segedínský guláš s hutnými knedlíky. A jak mi toto těžší jídlo udělalo dobře! Krásně mě ukotvilo, abych mohla vstřebávat další vhledy.

Jak vidíš, jídlo nám slouží nejen k výživě fyzického těla, ale i k navozování energetické rovnováhy. Proto existují jevy, že jíme více, než potřebuje naše fyzické tělo ke své výživě. Je to vlastně zdravá reakce, ovšem když se jedení stane až příliš nadměrným, může i dosti škodit. 

Proto někdy je tím nejlepším, co můžeš udělat, svým nadměrným chutím vyhovět, jindy může být tím nejlepším svým chutím nevyhovět. Neexistuje žádné absolutní pravidlo ani návod. Je to alchymie života samého. 

Je potřeba tu ještě zmínit, že napětí nevzniká jen z přílišného proudění, z příliš aktivované energie jako třeba v dlouhodobém stresu. Napětí vzniká i z opačného důvodu. Z neproudění, z příliš líné energie. Pokud pak napětí z neproudící energie zajídáš sladkým a tučným, které proudění ještě více tlumí, můžeš tuto svou nerovnováhu prohloubit.

To nejlepší, co můžeš pro sebe udělat je, že budeš rozvíjet svou vnímavost v oblasti stravy. Všímat si svých chutí, pocitů před jídlem, při jídle i po něm a dělat si svá vlastní poznání v oblasti alchymie stravy. Čím lépe se ti to bude dařit, tím více se pak můžeš na své pocity a chutě spolehnout. A samozřejmě zároveň pracovat na své celkové rovnováze, abys nebyl v přílišném napětí, které by tě pudilo jíst výrazně více, než potřebuje tvé tělo ke své výživě. 

I já jsem si se stravou během svého života udělala mnoho zkušeností oběma směry a už pár let nacházím krásnou rovnováhu. Kdy mohu jíst vše, na co mám chuť a nemusím si nic odpírat. Je to krásná svoboda, která je ovšem vytvořená mnohaletým zkoumáním a hledáním a nacházením vnitřní rovnováhy.

Jen občas potřebuji udělat malou jednodenní výhybku směrem k mírnému uskromnění v jídle, když začnu pořád něco uzobávat. Tahle výhybka už však není bolestná a ani nepříjemná. Stačí mi uvědomit si, že potřebuji víc vnímat, kdy mám opravdu hlad. Síla tohoto uvědomění změní vše a naprosto stačí.

Níže je tu pro tebe pěkná píseň k tématu nutkavého jedení. Bílý sex od kapely Jananas.

Chtěla bych tu ještě upozornit na jednu důležitou věc. Jako příklad zde uvedu živou stravu. Je to dnes velký trend a můžeš se inspirovat u velkého množství lidí, kteří sdílejí svou vášeň pro živou stravu a své recepty, které jim fungují a chutnají. Je potřeba říci, že živou stravu šíří jen ti, kterým funguje. Což vytváří určité zkreslení. Můžeš mít pocit, že tě živá strava vyléčí nebo že vyřeší tvé neduhy. Vždyť ti, co to šíří jsou tak krásní, plní energie, sálá z nich zdraví.  

Je skvělé, že tito lidé své nadšení sdílejí, ale je potřeba vidět i to, že zrovna tobě nemusí tento výživový směr fungovat tak dobře jako jim. A nemusí ti fungovat vůbec. O tom se ale prakticky nepíše a nesdílí. 

Za živou stravu si můžeš dosadit klidně vegetariánství, veganství, paleo nebo cukrfree... cokoliv z výživových směrů. Platí to stejně.

Nemusíš se bát experimentovat a zkoušet různé stravovací směry, protože tak nejen poznáváš nová jídla, nové chutě, ale děláš si i mnoho dalších zkušeností a rozvíjíš v oblasti stravy své poznání. Jen věz, že ty sám jsi svým nejlepším výživovým poradcem a koučem, když jdeš směrem k vnímání a respektování svých potřeb.

Můžeš si vzít od každého něco a vytvořit si svůj vlastní směr. Směr, který se může lišit v různých obdobích tvého života tak, jak se mění tvé potřeby. Směr bez tlaků, musů a zákazů.

Svobodu jíst to, co ti chutná. Svobodu jíst cokoliv. *

* Pozn. neplatí v případě vážné metabolické poruchy či jiného vážnějšího onemocnění s předepsanou dietou.

Důvodem, proč někoho živá nebo zelená strava vyléčí a někoho ne, je ten, že jsme každý jiný. My lidé jsme ty nejrozvinutější, nejkomplexnější a nejsložitější bytosti celého Vesmíru. A proto nelze přistupovat ke všem stejně nebo si myslet, že když něco vyléčí jednoho, že to zákonitě vyléčí i druhého.

Každý z nás má jinou energetickou charakteristiku. Někdo proudí vzhůru snadno a tedy tolik živého nepotřebuje, někdo je tak zakotvený, že jeho energie tak ochotně vzhůru neproudí a pak mu živá strava může fungovat skvěle. Je to dáno jednak typem duše, ale i dalšími faktory.

Někdo má duši hodně zvídavou, průzkumnickou, odvážnou a ochotnou i k velkým změnám. Ten mívá silněji rozvinutý vnitřní oheň a proudí vzhůru velmi ochotně. Potřebuje proto více zakotvovat, aby se udržel v rovnováze. Velké množství živé stravy mu proto nemusí svědčit.

Někdo má třeba duši jiných kvalit, která je spokojená ve známém a osahaném, nemá takovou potřebu prozkoumávat a objevovat. Mívá silněji rozvinutý element země a funguje pro druhé jako takový stabilizátor. Protože i to je velmi potřeba. Člověk s takovýmto typem duše vzhůru tak ochotně neproudí, proto bývá více zakotvený. Sám tolik zakotvovat nepotřebuje a může mu prospívat větší podíl živé stravy.

Každý z nás má nejen jinou energetickou charakteristiku, jiný typ duše, ale navíc i jinou historii v tomto i v předchozích vtěleních. Příčiny našich potíží, neduhů nebo nemocí mohou proto ležet v úplně jiných oblastech a vrstvách.

Proto třeba zelené řasy nebo živá strava kupříkladu někomu vyléčí sníženou funkci štítné žlázy a někomu nikoliv. Někomu se může dokonce i přitížit.

Ten, komu to zdárně nezafunguje, má často příčiny svých potíží hlouběji uložené, v oblastech, kde rozhodně nestačí jen změnit stravu. Mohou to být například větší energetické bloky, které se takovýmto jednoduchým způsobem rozpustit nedají. 

A nelze rozhodně k energetickým blokům obecně přistupovat pouze mechanicky. Jako že je možné je jednoduše vyklepat, vydýchat, vymasírovat, odstranit vizualizací či jinou manipulací s energií.

Pokud jsou to bloky větší, hlubší nebo rozsáhlejší, může být jejich léčení dlouhodobý proces. Může být potřeba ošetřit mnoho oblastí života daného člověka, oblastí, které jsou na sebe jedinečným způsobem navrstvené.

A je to takto i bezpečné, protože se rozpouštějí a uvolňují části daného bloku postupně tak, jak se zvědomují a ukazují místa k ošetření. A tedy nemůže dojít k náhlému úplnému uvolnění, které by mohlo být pro energetický systém daného člověka příliš velké a mohlo by ohrozit jeho rovnováhu a třeba i zdraví či život.

Energetické bloky nám ztrpčují život, způsobují nám mnoho problémů, ale pokud s nimi žijeme dlouho, jsme na ně adaptováni a jistým způsobem nás tyto bloky zároveň chrání.

Proto je každý z nás tím nejlepším terapeutem pro sebe sama. Jedině ty sám vnímáš, kde máš svá témata, své uzlíky, které rozplétáš tak, jak se ti zjevují a jak se na ně zrovna cítíš a jak jim rozumíš. Vše je cesta, vše je proces, který je často komplexní a dlouhodobý. Ovšem s léčením nějakého neduhu či nemoci se s tímto přístupem zároveň léčí celý tvůj život, mnoho oblastí, které s daným neduhem zdánlivě vůbec nesouvisí.

Neznamená to, že je potřeba zavrhnout režimové změny jako například změnu stravy. Takováto změna může být velmi léčivá a podporující. Ovšem není možné vždy očekávat, že to bude stačit.

A k tématu výživových směrů pěkný a vtipný videoklip PALEO od Ivany Korolové pro tebe.

Přehledně pro tebe - vliv jídla na proudění životní energie

Zklidnění proudění energie

jídlo: vařené či jinak tepelně upravené

sladké

slané

tučné

maso a uzeniny

sacharidy - knedlíky, těstoviny, pečivo ...

Aktivace proudění energie

jídlo: živé (syrové, raw) - hlavně ovoce a zelenina, z toho silněji citrusy, čerstvé šťávy, zelené listy a řasy, kvašená zelenina

kyselé

hořké, trpké

Silně energeticky zklidňuje i mák. Proto makový koláč je silný uzemňovač, uvolňovač, zpomalovač proudění. Setkává se v něm tepelně upravené + sladké + tučné + sacharidy + účinky máku.  Mák miluju a zejména v podobě makového koláče. A jsem vděčná za to, že v naší zemi není mák na černé listině jako v některých jiných zemích. Tam je totiž považován za drogu a proto péct makové koláče je nezákonné.

Miluješ a preferuješ vždy to, co ti nějakým způsobem prospívá. Pokud sis již vypěstoval dostatečnou vnímavost a kontakt se sebou, pak to, co ti zrovna v danou chvíli chutná, je to nejlepší, co můžeš jíst. Dodává ti to něco, co zrovna potřebuješ. Ať už je to energetické působení či nějaké potřebné živiny apod. A často je to obojí.

Proto má velký význam a smysl přestávat jíst hlavou a z nějakého přesvědčení, vytvořeného na základě přejatých informací o tom, co je zdravé nebo prospěšné. Tyto vnitřní programy jsou někdy dosti silné a není snadné se jich zbavit. Sama mám s tímto dosti bohaté zkušenosti.

Jako poslední bych tu chtěla zmínit, že není možné energetické působení stravy pojímat jen čistě mechanicky. Do toho, jak jídlo energeticky působí, se promítá i řada jiných věcí a z toho nejvíce tvůj vlastní přístup k jídlu. Obecně i v tu danou chvíli, kdy jíš.

Pokud jíš něco, co ti chutná a jídlo si užíváš, tvé jídlo tě nasytí a vyživí mnohem lépe, než kdybys to samé jídlo jedl s nechutí.

Pokud jíš něco s plnou pozorností, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když to jíš během čtení internetu.

Pokud jíš něco pomalu, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když to do sebe hodíš během pár vteřin.

Pokud jíš něco v klidu, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když to jíš ve stresu.

Pokud jíš něco a důkladně to rozkousáš a rozmělníš, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když to hltáš po velkých soustech.

Pokud jíš něco s vděčností, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když bereš jídlo za samozřejmost.

Pokud jíš něco s pozitivními pocity a myšlenkami, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když jíš ve chvíli, kdy cítíš vztek nebo máš jiné negativní pocity či myšlenky.

Pokud jíš něco v důvěře a pohodě, nasytí a vyživí tě to mnohem lépe, než když při jídle myslíš na to, že ztloustneš nebo třeba že ti daný pokrm uškodí (kupříkladu když nezapadá do tvého úzce vymezeného výživového směru).

Pokud jíš jídlo připravené s láskou, nasytí a vyživí tě mnohem lépe, než když jíš jídlo připravené s nechutí.

Nasytí a vyživí tě lépe nejen fyzicky, ale i emočně, prožitkově a energeticky. Pak jsi po takovémto jídle spokojenější, naplněnější a nepotřebuješ tak brzy zase jíst.

Jsem vzdělaná a proto vím, že vzdělání nerovná se poznání.

Vzdělání často rozvíjí intelekt - schopnost myslet a přemýšlet. Přebujelý intelekt je však skutečnému poznávání napřekážku. O tom něco vím. :)

To inteligence je přirozená schopnost poznávat a porozumět. 

Pokud nejsi vzdělaný, není to nutně nevýhoda. Může to být dokonce tvá výhoda. Tvůj úsudek není zamlžený přejatým věděním a nadbytečnými myšlenkovými pochody. 

Moudrost pak je schopnost vidět pod povrch věcí a umět rozlišit podstatné od nepodstatného. K moudrosti člověk dospívá přirozeným zráním a niternou touhou porozumět sobě i světu.

Vnímám, že někteří lidé s "nižším vzděláním" v sobě mají mnoho moudrosti. Někdy i více než ti, kterým na zdi visí diplom z vysoké školy. 

Jsem proměnlivá a nelineární, jako je proměnlivý a nelineární život sám.

Život je pohyb, život je změna, život je proudění, život je pulsace, život je cyklus, život je rytmus, život je svou příčinou i následkem.

Vše je propojeno nekonečným množstvím spojení, aspektů, rovin a vrstev.

Poznala jsem mnoho a přitom neustále poznávám.

I proto je život krásný, protože je stále co poznávat, co rozvíjet, čemu se učit. Kdo poznává, učí se a rozvíjí, ten doopravdy žije. Je sice pohodlnější prožít život ve status quo, který jsme si v minulosti vytvořili a z něhož čerpáme, ale toto není opravdový život.

Je to jen pohodlné přežívání, které nakonec přestane být pohodlné právě proto, že se nic nemění. Kdo se nemění, umírá zaživa.

Třeba tak, jak to uslyšíš v písni PoÚtStČtPáSoNe od kapely Jananas.

"Život proteče mezi prsty, každej má, co si upeče..." I ty si můžeš upéct lepší život než umřít zaživa. Chce to však odvahu. Odvahu dělat změny.

Kdo chce opravdu žít, ten prožívá mnoho změn a proměn. Často se změn a proměn bojíme, protože jim nerozumíme. Změny a proměny jsou však to, co nás činí živými.

Na své cestě se proto nevyhneš kolísáním, zmatkům, ba i krizím. Jsou to však chvíle, kdy se znovu rodíš.

Kdy se rodíš sám do sebe, do toho, kým opravdu v hloubi tvé bytosti jsi. Tehdy se nejvíce poznáváš právě proto, že v těchto chvílích se nemůžeš ničeho chytit. Nemůžeš se chytit ničeho, žádné kotvy, kterou jsi si ve vnějším nebo ve svém vnitřním světě vytvořil.

V těchto chvílích se posléze cosi ve tvém nitru probudí a vystoupí to až na povrch. A ty něco zacítíš, uzříš nebo poznáš. A to jsi ty. Ty sám. Možná ne úplně přesně ty ve všech aspektech, ale dost ty na to, abys sám sobě mohl být kotvou.

Ve skutečnosti nemůžeš ve svém životě dojít žádné vnější jistoty. Jedinou jistotou, kterou můžeš nabýt a ze které můžeš čerpat je to, že víš, kdo jsi a že víš, co od života chceš.

Pak můžeš v sobě zcela zakotvený a klidný čelit i těm největším hurikánům, a jsi přitom stále v bezpečí. Víš, že můžeš věřit svým vnitřním impulzům, své intuici a svým instinktům, které vedou tvé kroky vždy tam, kde jsi v bezpečí. Ovšem bezpečí neznamená vždy pohodlí.

Ve chvílích, kdy prožíváš zmatky a kolísání, často nemáš jinou možnost, než obrátit svou pozornost do toho, co je právě teď.

Myšlenky vířící ve tvé hlavě snažící se najít nějakou kotvu, něco platného pro tuto chvíli, selhávají, a proto svou pozornost obracíš zcela přirozeně do přítomného okamžiku. I proto jsou tyto chvíle velmi léčivé.

Miluji jedno-duchost, protože život je v principu jedno-duchý. To jen my během věků a v průběhu jednotlivých životů tu jedno-duchost ztrácíme a vzdalujeme se jí, abychom ji pak mohli zase nalézat.

Jeden duch - to je život sám. Čím méně překážek v sobě vůči životu máš, tím jedno-duchost života dokážeš nejen vidět, ale také prožívat. Ovšem jedno-duchost neznamená povrchnost, plochost a prázdnost.

Naopak. A je to nádherné žití v lehkosti a radosti, po kterém všichni v hloubi duše toužíme.

Jsem zrozená ve Střelci roku 1975. Mám v sobě nejen díky tomuto znamení zvěrokruhu silně rozvinutý element ohně.

Oheň je proměna, transformace, změna formy i obsahu, ochota ke změnám, ale i nadšení a vášeň. Oheň je vepsán i do mého těla, třeba do barvy mých vlasů, které jsou nazrzlé a hází zlatavé odlesky.

Ovšem silný oheň je nejenom můj velký dar, ale je to zároveň i moje slabina (Vesmír je spojitý a já též). Mívám období obrovského růstu, neskutečně silných proměn, kde mě můj oheň už nehřeje, ale pálí. Proměňuje se můj kontakt s realitou a mám hodně práce s tím, abych zůstala nohama na zemi ve chvílích, kdy se dotýkám slunce a hvězd. Třeba ve chvílích, kdy nahlížím do dávné minulosti Vesmíru a tvořím záměry do daleké budoucnosti nás všech.

K silnému ohni mám silně rozvinutý i element země, který mi dává vnímat mé kořeny, mé tělo, hmotnou realitu. Jsem velmi zakotvená v absolutním pojetí, ovšem i tak byly dlouhé roky, kdy jsem musela vynakládat obrovské úsilí k tomu, abych změny, kterými jsem procházela, dokázala v sobě integrovat a zakotvit. Abych ty proměny materializovala, tedy aby se propsaly do mého každodenního života a aby mě životu nevzdalovaly.

Strom, jehož koruna rychle roste, potřebuje vždy i silně rostoucí kořeny, aby zůstal v rovnováze.

Nejen já, ale každý jeden, kdo rozvíjí své vědomí, potřebuje proto svou energii posílat i do kořenů, aby zůstal v rovnováze. Ovšem posílat energii do kořenů ve chvílích, kdy poletuješ nad zemí díky velkým objevům, může být někdy i nepříjemné či bolestné. Proto je v oblasti duchovna mnoho lidí neukotvených, protože ukotvování je nepříjemné a nikomu se do toho moc nechce. A také se o tom mnoho neví.

Je i jedním z mých úkolů vnášet světlo a porozumění do procesů ukotvování vědomí, protože jsem tuto oblast sama na sobě detailně prozkoumala.

Ukotvování vědomí je nepříjemné a někdy i bolí proto, že v těchto chvílích jdeš proti proudu času. 

Kolem sebe máš a potkáváš obvykle lidi, kteří svou energii během času ztrácejí. Čím jsou starší, tím jejich energie slábne a oni stárnou a časem chřadnou. To, jak rychle tento proces pozbývání síly a stárnutí probíhá, bývá výsledkem vlastností duše a alchymie jejich zrození, dětství a mládí, ve kterém tito lidé své kořeny vytvořili. Pak už z nich jen žijí a čerpají po celý život. 

Ve chvílích, kdy ty sám ukotvuješ své vědomí, svou energii buduješ a nabýváš. Tvoříš nové kořeny, kterými do sebe můžeš čerpat více síly. A díky tomu pak zase můžeš rozvíjet své vědomí o kus dál. Je to spojitý, nelineární proces, ale popsala jsem ho zjednodušeně, abys mu mohl lépe porozumět. 

Ve chvílích, kdy budeš ukotvovat své vědomí, kdy budeš budovat své kořeny, ti může být někdy i jak já tomu říkám - svinsky. Někdy fyzicky, někdy psychicky. V těch chvílích toužíš, aby ti bylo sluníčkově a příjemně jako když tvá energie jde vzhůru do koruny a přitom se cítíš nepříjemně a někdy i pod psa. V těchto chvílích se právě sluníčkově cítit nemůžeš, protože když se cítíš sluníčkově, svou energii posíláš vzhůru. A tehdy tvé kořeny nerostou.

I tvé tělo se v těchto chvílích, kdy zakořeňuješ, vypořádává s přílivem energie z nových kořenů. Energeticky se přestavuje, aby nová energie jím proudila hladce a harmonicky. A v těchto chvílích se to tvé tělo učí. Učí se zacházet s přílivem energie a učíš se to i ty.

Když však porozumíš tomu, proč se tak cítíš, máš vytvořeno podhoubí pro to, abys v těchto chvílích proti těmto procesům nevytvářel tolik odporů a mohlo proto vše proběhnout hladčeji a rychleji. Čím více vnitřních odporů vytváříš vůči tomu, co prožíváš, tím déle to budeš prožívat, protože tvé odpory jsou tomuto procesu napřekážku.

To, jak se cítíš, sám neřídíš, řídí to život. Možná ti bude nepříjemně jen chvilku a jen maličko, pokud tvé kořeny potřebují povyrůst jen trochu. Ale může být potřeba, abys vytvořil silné kořeny v situaci, kdy tvé vědomí roste rychle nebo ve chvílích, kdy ses ukotvování delší čas bránil, protože jsi tomuto procesu nerozuměl.

Vnímám, že je potřeba se zakořeňování, zakotvování cíleně věnovat. Tedy pokud se chceš skutečně rozvíjet a sílit, pokud chceš, aby se tvé poznání propisovalo do tvé hmotné reality, do tvého života a životu tě nevzdalovalo.  Dopřávat si období nebo chvíle, kdy se nesnažíš neustále růst, ale kdy se věnuješ právě opačnému. Spojování se se svým tělem, se svým nitrem, noření se do hmoty, do života.

Někteří lidé setrvávají v omylu, že cílem duchovního růstu je se z hmoty vydělit, být tak nějak nad ní. V nadhledu a v pohodě. Když se začínají nořit do života, je jim nepříjemně a proto mají pocit, že to není ten správný směr. Jenže nadhled a pohodu v kontaktu s hmotnou realitou nezískáváš snadno a rychle. Je to pomalý proces. Právě proto, že hmota má svou setrvačnost.

Proto je potřeba zažívat chvíle, kdy tvá energie jde vzhůru a i chvíle, kdy tvá energie usedá. A je potřeba prožívat chvíle, kdy se tě život příjemně i nepříjemně dotýká. Jiná cesta není.

Ve chvílích, kdy se tě život nepříjemně dotýká, se můžeš konfrontovat a seznamovat s oblastmi, které ještě vyžadují tvou vnitřní práci. Můžeš je právě díky dotekům od života poznávat. Třeba některá svá hluboká zranění, která se začnou ozývat. Některé své nefunkční myšlenkové vzorce, iluze a mylná přesvědčení. Některé své strachy, které ti neslouží a které tě spoutávají a činí nesvobodným. Některé tvé vnitřní tlaky, konflikty a boje...

Jen skrze hmotu můžeš do sebe čerpat skutečnou sílu. Sílu, která tě rozvine a obohatí na všech úrovních. 

Můžeš to uvidět na fotografiích níže. Na této první posílám svou energii vzhůru. 

Na další fotografii níže můžeš vidět, že nechávám energii usednout, zakořeňuji, kotvím se. Nabírám o něco více energie (listí), aby mnou mohlo proudit více vnitřní síly. 

Další fázi vidíš na fotce níže. Energie proudí výše než předtím díky tomu, že mám silnější kořeny. A je jí i více (více listí). To proto, že skrze silnější a hlubší kořeny do sebe čerpám více síly.

Více vnitřní síly znamená o něco silnější růst a tím i nové vhledy. Více vnitřní síly znamená i intenzivnější a bohatší interakce se životem - více počitků, prožitků, emocí i velkých vnitřních hnutí. Jak těch krásných, tak i těch bolestných. Jde to ruku v ruce.

Nemůžeš rozvíjet svou citlivost jen v oblasti krásných a příjemných prožitků. S růstem vnitřní síly prožíváš víc obojího. Prožíváš vše intenzivněji a bohatěji. To nepříjemné tě však životem vede. Poskytuje ti to cenná vodítka na tvé cestě, bez nichž bys sám k sobě nedošel.

Zde v tomto webovém prostoru budeš moci nalézat a objevovat nejen ty nejhlubší souvislosti, ale i konkrétní nástroje, které ti pomohou tvé vědomí ukotvovat co možná nejpříjemněji a nejhladčeji. A které zároveň vytvoří podmínky pro to, abys mohl své vědomí rozvíjet zase o kus dál.

Více o lidských kořenech a zakořeňování najdeš na blogu v článku Jak je to s lidskými kořeny, silou ovocných stromů a škůdci.

Pro pokračování strany O mně klikni na tlačítko níže.