A teprve když se poznáš a přijmeš, teprve tehdy se stáváš tím, kým už dávno jsi. Jsi tím už dávno, ale nevíš to, protože to nevidíš. A proto to ani nežiješ a ani nemůžeš žít.

Poznat sám sebe a přijmout se je tím nejtěžším a nejnáročnějším úkolem. Úkolem, který je bojem, který se bojuje tak, že bojovat přestáváš. Přestáváš bojovat proti své přirozenosti, proti svým součástem.

Nemůžeš ale své zbraně odložit a ani složit, protože to by byl další boj, další konflikt. Něco v tobě by chtělo v boji pokračovat a ty by sis to nedovolil. 

V tomto úkolu můžeš své boje poznávat a postupně je oslabovat tak, že jim krůček po krůčku budeš dávat méně své vnitřní síly. Až jednoho dne uzříš, že už v tobě není nic, co by chtělo a mělo bojovat. Tehdy se stáváš skutečně sám sebou, silným a svobodným. Silným, protože svou silou neplýtváš ve vnitřních bojích. Svobodným, protože můžeš být plně sám sebou, naprosto uvolněný a otevřený a můžeš tvořit cokoliv, co s tebou ladí.

Cesta sebepoznání je tou nejlepší vstupenkou do světa splněných snů a přání. Do světa, kde objevuješ a realizuješ sám sebe, svůj potenciál. Do světa, kde se otevíráš sám sobě, kde projevuješ, používáš a využíváš svých darů, schopností a možností. Do světa, kterého jsi ty sám tvůrcem. 

Nemusíš silou měnit svět, aby byl takový, jaký chceš, aby byl. Stačí, když budeš plně sám sebou. Skrze tebe se vše bude dít.

Čím blíže sám sobě budeš, tím lépe a snadněji uvidíš nejen to, kdo skutečně jsi, ale i to, jak si vše sám tvoříš.

Láska a poznání je tím, co skutečně léčí. Žádná jiná síla léčit nedokáže, i když se o to sebevíc snaží. Proto ani ten nejzázračnější lék na světě ve skutečnosti neléčí, on jen pomáhá.

Duše je láska, láska je síla, síla je poznání, poznání je duše. Vše je jedním. Mnoha projevy téhož.

Ráda se dotýkám lidských duší a srdcí, protože tak ožívají.

Ráda vnáším světlo a jas tam, kam je potřeba posvítit.

Ráda vytvářím podhoubí a prostor k poznávání.

Své poznání však nepředávám, protože to nelze.

Skutečné poznání může učinit jen každý sám v sobě, za sebe a na svém vlastním životě.

Cesta sebepoznání je pak jako ta nejnapínavější detektivka. Detektivka, ve které jsi detektivem i zápletkou. Sám v sobě pátráš a sám sobě přinášíš důkazy a doličné předměty. Objevuješ sám sebe, prožíváš nečekané zvraty a překvapivá rozuzlení. Překonáváš překážky a hledáš, vyvíjíš a osvojuješ si nejrůznější způsoby detektivní práce.

Čím déle a intenzivněji tuhle detektivku žiješ, tím snadněji a rychleji si odpovídáš na otázky, které si na cestě pokládáš. Snadněji a rychleji nalézáš a odkrýváš stopy, které tě vedou k té největší záhadě, jakou můžeš odhalit.

K sobě.

Prožívala jsem velké tlaky a velké utrpení. Ale vše mělo svůj smysl a úkol.

A vím, že až dorostu a dojdu, budu milovat každou vteřinu svého utrpení. Protože dary, které získám, naprosto předčí to, co jsem si myslela, že je možné.

Nakládám se zdroji tak, abych vytvořila tu nejvyšší možnou hodnotu, protože tak je to v souladu se životem a s vesmírnými principy. Zdroji myslím nejen zdroje materiální, ale hlavně zdroje ve formě životní energie mé i energie lidí, kteří se mnou vstupují do kontaktu. 

S ohledem na to volím nástroje, které používám. Proto tu na blogu nenajdeš prostor pro komentáře a ani mě nenajdeš na sociálních sítích. Cítím, že v úkolu být dostupná touto formou pro všechny bych rozmělnila svou energii a nevytvořila takovou hodnotu, jako když budu cele a plně dostupná pro jednoho jediného člověka.

Ovšem neznamená to, že by komentáře nebo sociální sítě byly špatné nebo že by nevytvářely hodnoty. Pouze se mnou neladí. Pokud takovéto interakce s tebou ladí a přinášejí ti radost, vše je, jak má být.

Se záměrem vytvářet tu nejvyšší možnou hodnotu volím i slova tvořící obsah této stránky. Cítím a ctím i ty nejjemnější nuance. Díky tomu mohu vetknout i do krátkého textu mnoho vrstev a významů.

Proto to, co tu čteš, rozhodně není ploché a prázdné.

Nekrmím tě tu vatou ani univerzální omáčkou. Ačkoliv mám omáčky ráda, v tomto prostoru je nevařím. A ani tu nechodím kolem horké kaše, vše ti servíruju přímo a bez okolků.

Zcela záměrně a přitom přirozeně a intuitivně pracuji i s rytmem textu a dalšími charakteristikami tak, aby byl výsledek pokud možno čtivý a svěží. Aby měl šťávu i bez omáčky. Aby měl náboj. Něco navíc.

Takto volím i další součásti této stránky. Vše to, co tu je, nese podporující a obohacující energii pro dané téma. To proto, aby ti tento prostor mohl mnoho dát.

........

Pokud chceš, můžeš si pustit video níže. Pěkně se sem hodí jako kontrast. 

Zpěvačka Barbora Poláková a její klip Vono. Moc toho neřekne a přitom toho sděluje dost. A v refrénu to rozbalí... :)

Jsem pravdivá a zcela konkrétní, jen občas vytvořím prostor pro to, aby něco mohlo zůstat nevysloveno. 

I tak se tu před tebou zcela obnažuji a nic neskrývám. Já totiž svou nahotu miluju. Jak bych mohla nemilovat to, co mě tvoří, to, co jsem skutečně já?

Nejspíš sis už všiml, že mě tu na fotkách potkáváš nahou. Své nahé fotky sem vkládám z mnoha důvodů. Jedním z nejdůležitějších důvodů je to, že nahota zakotvuje. Toho, kdo ji prožívá, i toho, kdo se na ni dívá. Tedy jsem tu pro tebe nahá, abych tě zakotvovala ve chvílích, kdy si možná děláš nějaká poznání a tvá energie proudí vzhůru. 

To abys zároveň zůstal nohama pěkně na zemi. Ať už jsi muž nebo žena.

Pokud jsi žena, nejspíše tě má nahota bude zakotvovat méně, pokud jsi muž, může tě má nahota zakotvovat silněji. A to díky mužsko-ženské polaritě. Polarita je přirozený energetický gradient, který způsobuje rozproudění životní energie. Oživuje a zároveň zakotvuje, protože způsobuje vzrušení prožívané v těle. I když je toto vzrušení třeba tak jemné, že ho téměř nezaznamenáš. I tak tě kotví.

To, že ženu mé fotky budou zakotvovat o něco méně než muže je v pořádku, protože ženy jsou v principu více zakotvené než muži a tedy tolik zakotvovat nepotřebují. Zdůrazňuji, že v principu, tedy obecně.

Možná si kladeš otázku, proč je žena obvykle více zakotvená než muž?

Je to dané právě ženským pohlavím, které je mnoha způsoby zdrojem většího zakotvení.

Žena je zakotvená v principu více než muž díky menstruačnímu cyklu, ve kterém prožívá velké vnitřní změny, proměny a mnohá fyzická i psychická nepohodlí. Skrze krvácení se navíc energeticky i fyzicky očišťuje a toto všechno ji zakotvuje.

K tématu nepohodlí způsobenému kolísáním hormonů je tu pro tebe pěkná píseň PMS od Ivany Korolové.

Žena je také zakotvená díky mateřství.

Těhotenství, porod a mateřství jsou obrovská přechodová a transformační období, ze kterých přirozeně vyvěrá ženin vnitřní růst.

Pokud jsi ženou a máš děti, máš v tomto obrovský dar, protože mateřství otevírá tvé srdce a zakotvuje tě zcela přirozeně mnohými dalšími ději. Hlavně proto, že mateřství je vždy spojené s tělem a se životem a do života a do těla tě přivádí, ať chceš či nechceš.

Děti tě v momentech, kdy by sis mohla ulétávat, pěkně uzemní. Jsou tu, plné života a mají mnoho potřeb. Potřebují nakrmit, obléct, pochovat... když jsou starší, jejich potřeby se mění, ale stále tvou pomoc a péči potřebují. A stále tě zakotvují. 

Žena je více zakotvená i díky svému principu, díky principu ženy. Jsou to mnohé energetické charakteristiky, se kterými vstupuje do života a ze kterých čerpá. Později se jich více dotkneme, protože na nich stojí ženská sexualita.

Dalším z důvodů, proč tu najdeš nahé fotky, je to, že cítím jako své poslání skrze sebe rehabilitovat ženství. Ženství, které je dnes degradované i samotnými ženami. Třeba tím, že se ženy na sociálních sítích fotí ve vyzývavých pózách, fotí svá vyšpulená pozadí nebo našpulené rty. Tím samy sebe redukují na čistě sexuální objekt, který se nabízí a tím popírá sama sebe.

Dává mu prostor pro to, aby mohl být ve svém přirozeném nastavení, aby mohl být tím, kdo ji objeví a osloví. A nebo třeba neosloví. Je to jeho svoboda.

Svobodou ženy je otevřít se setkání nebo muže odmítnout.

Toto vnímám jako jeden z nejzásadnějších důvodů, proč je dnes mužství v krizi.

Mužství je v krizi ne proto, že by muži byli málo muži, ale proto, že ženy jsou málo ženami. Ženy nejsou z mnoha důvodů ve své přirozenosti, a proto nedávají prostor mužům být muži. Ať už se to týká sexuality nebo všednodenních či pracovních záležitostí, kdy ženy jedou nebo jsou nuceny jet na výkon v mužském nastavení. 

Žena je pro mužsko-ženské prožívání v principu více určující, protože je její vnitřní energie silnější (je více zakotvená - čerpá z hlubších a bohatších kořenů více síly). Vnitřní síla, energie lásky je principem ženy. Vnější síla, fyzická síla je principem muže. V tomto se muž a žena dokonale a krásně doplňují.

Proto když tu skrze sebe rehabilituji a léčím ženství, zároveň v ten samý okamžik rehabilituji a léčím mužství.

Níže pro tebe přehledně dva z principů ženy a muže:

Pokud je žena v rámci mužsko-ženských interakcí tou aktivnější, je sama proti sobě. Nejen že popírá své ženství a tím sebe sama, ale přitáhne k sobě muže, který není příliš zakotvený ve svém mužství nebo muže, který se postupně bude svým mužským principům vzdalovat. 

Pokud jsi ženou toužící po opravdovém muži, po muži, který ti bude imponovat a který bude mužem pro život, to nejlepší, co můžeš udělat, je být sama sebou, autentická a zároveň se ladit do ženských principů. Být tou, která prožívá sama sebe a je otevřená setkáním, která iniciuje muž.

Níže najdeš krásnou ukázku toho, jak to vypadá, když žena převezme iniciativu. Píseň Matfyzák na discu od písničkáře Pokáče, která má skvělý text, hudbu i klip. Je pěkně ilustrující a zároveň je to legrace. 

Když jsem veselá, jsem v kontaktu se svou výškou.

Když jsem smutná nebo dojatá, jsem v kontaktu se svou hloubkou.

Když cítím a prožívám radost nebo se směju, má energie zurčí jako potůček a vím, že mě to oživuje.

Když cítím a prožívám bolest nebo smutek, má energie těžkne a vím, že mě to zakotvuje. 

Bolest nemůžeš prožívat v minulosti ani v budoucnosti. Když tě něco bolí, bolí tě to právě teď. V přítomnosti.

Nebráním se prožívat i to smutné a bolavé, protože vím, že je to potřeba. Prožívat vše, co život a můj vnitřní svět přináší. 

Když se bráníš smutku a bolesti, bráníš se zároveň veselí a radosti.

Když se bráníš prožívat, otupuješ a znecitlivuješ se. Vzdaluješ se životu i sobě. Stáváš se energeticky méně průtočným pro překážky, které si v sobě na obranu před bolestí stavíš. Ať už cítíš bolest v srdci nebo v těle.

Pláč je ve chvílích bolesti a smutku tvým přítelem. Neodháněj jej, když přichází. Vítej ho jako léčivou sílu, která ti pomáhá se s bolestí vyrovnat. Aby byla léčivá bolest sama. Aby v tobě nezůstala, ale aby tebou prošla a změnila tě. Aby tě oživila, zcitlivila, zpřítomnila, prohloubila a zakotvila.

Vnitřní svobodu každého člověka ctím jako jednu z nejvyšších hodnot. Není to však nějaký postoj nebo něco, co bych mohla nebo měla řídit či kontrolovat. Vyvěrá to ze mě zcela přirozeně. Je to totiž to, co žiju sama k sobě.

K druhým vždy žijeme to, co žijeme sami k sobě...

Když respektuješ sám sebe a svou svobodu, respektuješ i druhé a jejich svobodu.

Znamená to, že druhé do ničeho netlačíš. Že přijímáš a respektuješ preference, volby a rozhodnutí druhých. Postupně přestáváš od druhých cokoliv očekávat.

Přestáváš od druhých očekávat, že budou naplňovat tvé představy.

Přestáváš od druhých očekávat i to, že budou naplňovat tvé potřeby.

Neočekáváš to od nikoho, a proto ani od svých nejbližších. 

Je snadné přistupovat tak k někomu, koho vidíš jen občas a krátce. Je mnohem těžší to skutečně žít.

Žít to třeba k člověku, se kterým sdílíš domácnost, lože a celý svůj život. A žít to i ke svému dítěti, rodiči...

.....................

Neznamená to, že bys byl lhostejný nebo nekomunikující. Své potřeby netajíš, přirozeně je projevuješ a komunikuješ o nich, pokud to tak cítíš. Ovšem bez podtónu očekávání. Je na druhých, jak oni sami budou cítit danou situaci a jak to nakonec dopadne.

Už nejsi dítětem, které přirozeně očekává naplňování potřeb od svých rodičů.

Jsi dospělým a je jen tvým vlastním úkolem naplňovat své potřeby.  Když to přirozeně žiješ, znamená to, že nejsi jen dospělým, ale že jsi skutečně dospělý. A taky svobodný.

Jsi sám svým vlastním bytím ve svobodě a jsi otevřený přijímat svobodu druhých.

Čím lépe se ti to daří, tím se lidé s tebou cítí příjemněji, lehčeji a svobodněji. Cítí, že mohou být sami sebou, bez očekávání, bez tlaků a nátlaků. A mohou odkládat své hráze a obrany, které s tebou nepotřebují. To je velmi léčivé.

Jak vypadá žití v (ne)svobodě si můžeš poslechnout v písni Senior freestyle od kapely Jananas. Jananas miluji, mají texty plné vtipných a trefných rýmů. A najdeš je i v této písni.

Kdo má uvnitř sebe mír, netouží bojovat s nikým a s ničím.

Ten, kdo bojuje na mnoha svých vnitřních územích sám se sebou, má velkou potřebu bojovat i s druhými. Energii svých vnitřních bojů pak přenáší do svého života. Boje s druhými jsou mu ventilem a jistou formou úlevy, protože jsou chvílemi, kdy svou vlastní sílu neobrací proti sobě.

I snaha o řízení/kontrolu druhých je jistou formou boje. Boje se svobodou druhého.

Miluji hudbu. Takovou, která mě osloví, protože má co říct.

Hudbu, která je harmonická, ladící, hravá, měnící rytmus. I hudbu, která je vyšperkována sdělnými texty. Texty, které jsou chytré, hravé, nápadité a trefné. Texty, které často mají více vrstev, než se na první pohled i poslech zdá.

Čím jsem dál na své cestě, tím intenzivněji vnímám, jak je hudba léčivá. I proto ji tu nalézáš.

Vždy tě nejvíce léčí taková hudba, která ti je příjemná. Taková, která se ti zrovna líbí. Taková, která tě zrovna baví. Taková, která v tobě rozeznívá pocity a emoce. Taková, která s tebou v danou chvíli ladí a rozehrává a rozpohybovává tvou životní energii. I taková, která tě zvedne z gauče k pohybu a tanci.

Hudba léčí mnoha způsoby. To, jak se to děje, záleží na tvém aktuálním vyladění, na tvých potřebách i druhu hudby, kterou posloucháš. 

Hudba vyživuje, oživuje, osvěžuje, pozvedá náladu, aktivuje, ale taky zklidňuje, konejší... Může ti pomoci uvolnit napětí, otevřít se smutnění, zvednout stavidla tvých slz. Může ti přinést radostné prožitky z poslechu, vykouzlit úsměv na tváři. Také ti může skrze texty přinášet poučení, ponoukat tě k zamyšlení, může tebou i v dobrém slova smyslu otřást, a tak uvést do pohybu tvé vlastní síly k nějaké změně.

Hudbu miluji, protože při jejím poslechu mívám mnoho krásných prožitků. Prožitky jsou to, co mě naplňuje, sytí, vyživuje a harmonizuje, prožitky jsou to, co mi dává pocítit a cítit to, že žiju.

S hudbou můžeš sám vědomě pracovat. Stačí vnímat své potřeby, naciťovat si, zda máš chuť si hudbu pustit a chvíli poslouchat. Navnímávat si, na jakou hudbu máš zrovna nejvíc chuť.

Někdy to může být nějaká jemná, povznášející hudba, jindy to může být něco pěkně zemitého a od podlahy. Někdy to může být něco pomalého, jindy to může být něco pěkně rychlého. Někdy to může být hudba bez textu, jindy s textem. Někdy hudba bez zpěvu, jindy se zpěvem. Někdy hudba česká, které rozumíš, jindy cizojazyčná, které třeba ani nerozumíš. Někdy hudba, kterou jsi ještě neslyšel, jindy hudba, kterou už máš naposlouchanou a rád se k ní vracíš. 

Jako jednu z nejdůležitějších kvalit hudby vnímám její schopnost povznášet nebo zakotvovat. To jsou vlastnosti, které ti mohou na tvé cestě velmi pomáhat.

Pomáhat prožívat pohyb na ose tělo - duše tak, abys mířil do středu.

Ve chvílích, kdy se budeš příliš vznášet, ti může pomoci zemitá hudba, která tě usadí příjemně zase na zem. Ve chvílích, kdy budeš těžký z energie, která bude příliš sedět při zemi, ti může pomoci hudba jemná, povznášející, která tě příjemně rozproudí.

A s hudbou můžeš pracovat i obráceně. Podle toho, jaká hudba se ti zrovna líbí, si můžeš dělat obrázek o tom, jak na tom jsi.

Aby sis mohl zakusit, jaká hudba je spíše povznášející a jaká spíše uzemňující, můžeš si pustit písně a skladby, které jsem pro tebe vybrala z těch, které mám ráda. Jsou to ty, na kterých to můžeš pěkně ucítit.

Dá ti to možnost vyzkoušet si léčivé účinky hudby sám na sobě tak, abys s ní mohl pracovat vědoměji, pokud budeš chtít. Stačí pozorovat to, jak se cítíš, všímat si, co s tebou hudba dělá a dělat si své vlastní zkušenosti a poznání.

A níže dvě videa od českých písničkářů, kteří v textech reflektují dnešní dobu.

Xindla X poslouchám už dlouho a jeho texty miluju. Používá dost peprný jazyk, ale až na výjimky mě jeho texty neuráží. Mají překvapivou hloubku a já ráda objevuji ty hlubší vrstvy. Taky mi dělá radost nechat se osvěžovat neotřelými slovními spojeními.

Jeho texty jsou tak plné slov a významů, že je rozhodně všechny nepochytím při prvním poslechu. A to mě baví, protože často i napopáté mohu něco nového objevit. 

Hudbu označenou nebo označovanou za léčivou téměř vůbec neposlouchám. Není mi příjemná. Stejně tak mi je nepříjemný kupříkladu zvuk tibetských nebo křišťálových mís. Alespoň těch, které jsem kdy slyšela. Je pro mě příliš plný vysokých frekvencí. 

Já sama vibruji hodně vysoko a potřebuji hlavně kořenit, abych směřovala do svého středu, do harmonie těla i ducha, abych se materializovala, a tak skutečně rozvíjela. A toto mé kořenění probíhá v určitých cyklech, které se střídají dle potřeby. Chvíli více kořením a pak zase více posílám energii vzhůru, zase spíše kořením a pak zase energii posílám spíše vzhůru... 

Jde to určitá životní alchymie, jak to zrovna v daný čas probíhá a to hlavní, co je k tomu potřeba, je rozpoznávat a naplňovat své skutečné potřeby. Tedy ne to, co si myslím nebo to, co jsem přesvědčen, že potřebuji, ale to, co skutečně potřebuji.

Je to zase cesta k sobě, k sebepoznávání. A to poznávání potřeb fyzického těla a potřeb duše.

Dnes tady v našem evropském prostoru a i jinde ve světě je situace zcela jiná a je potřeba tuhle představu změnit. Odpovídat na skutečný stav věcí, respektive skutečný energetický stav lidí, kteří se v oblasti duchovna a léčení pohybují.

Vyrostli jsme v době, která se vyznačuje silným vykořeněním velké části lidí. Zrodili jsme se do časů, kdy s námi nebylo zacházeno tak, abychom si mohli vybudovat silné propojení se životem, s vlastním tělem i duší. Utržili jsme mnoho ran, prožili mnoho bolesti, mnoho strachů a velké nepohodlí. A to zejména v těch nejvíce formujících prvních 3 letech našich životů, kdy se vytvářejí kořeny nejsilněji.

Proto nejsou naše kořeny tak silné, aby stačilo jen posílat energii vzhůru. Potřebujeme také zakotvovat, kořenit, abychom sílili a mohli do sebe čerpat více síly. Vědomě se spojovat s fyzickým tělem, nořit se do života a žití a nesnažit se neustále jen rozvíjet vědomí.

To znamená energii neposílat neustále vzhůru, ale dát svému energetickému systému možnost si od vysokých frekvencí odpočinout. Zanechávat přílišných snah o růst vibrací, kteréžto snahy jsou často tak silné, že skutečné potřeby nejsou dostatečně vnímány.

Pro pokračování strany O mně klikni na tlačítko níže.