Jak zdravě a léčivě přistupovat k cizí bolesti 

 24 července, 2021

Ariel Rea

Víš, že soucit s druhým člověkem nebo dokonce lítost nad jeho bolestí nejsou zdravými a léčivými reakcemi? Velmi pravděpodobně teď cítíš překvapení nebo možná dokonce rozhořčení nad tímhle mým tvrzením. V tomto článku se dozvíš, jaká je duchovně nejvyšší a zároveň nejzdravější a nejčistší forma přístupu k bolesti druhých. A pokud sám léčíš lidi nebo pracuješ s trpícími, tento článek pro tebe dost možná bude velmi důležitý.

Lhostejnost

Určitě se shodneme na tom, že lhostejnost k bolesti druhých není zdravá ani léčivá. Je to výsledek naprostého oddělení od celku, od druhých i od sebe sama, které pramení z uzavřeného srdce.

Však se taky říká: Má srdce jako kámen. Nelze ho obměkčit. Srdce mu ztvrdlo na kámen...atd.

Lítost

Teď se pojďme podívat na zoubek lítosti.

Je to situace, kdy už nejsi lhostejný k bolesti druhého, ale ve své podstatě se stavíš do pozice silnějšího a zbavuješ daného člověka jeho síly. Možná to je takto pro tebe špatně uchopitelné, a tak si to zkus navnímat na následujících příkladech. 

1. příklad

Zkus si představit, že jsi upadl a máš rozbité koleno. Není to nic, s čím by ses nedokázal vypořádat. Vidí to nějaký člověk, přijde k tobě a polituje tě tak, že ti s lítostí v hlase řekne: Ty chudáčku, co se ti to jen stalo?

Jak se budeš cítit? Nemáš v té chvíli pocit, že jsi malé dítě a nad tebou blahosklonně stojí nějaký člověk, který se staví nad tebe? Nemáš pocit, že jsi právě zeslábl? Nezačneš trošku pochybovat o tom, zda je rozbité koleno něco, co dokážeš sám zvládnout a zpracovat?

2. příklad

Nebo si představ, že si rozbije koleno tvé dítě. Je udivené, že spadlo a že to bolí, možná má na krajíčku, možná uronilo pár slziček. Ty ho ale začneš litovat a v té chvíli se spustí vodopád slz a silný brek. Pokud bys dítě nezačal litovat, dost pravděpodobně by to ustálo jen s pár slzičkami, vstalo by a šlo by dál. Maximálně by si vyžádalo tvou pomoc s ošetřením rány.

U malých dětí si můžeš všimnout, že když se něco takového stane, tak ony zbystří a velmi citlivě navnímávají reakci dospělého - rodiče. Když dospělý zůstává v klidu, dítě nehodu s rozbitým kolenem přejde. Když dospělý začne projevovat lítost nebo zneklidnění, dítě začne být lítostivé a bude brečet a samo znejistí a zneklidní.

Moje osobní zkušenost

Já jsem takovouto lítost od druhého člověka v určité situaci před pár lety sama zažila a řeknu ti, že jsem se cítila touto lítostí pošlapaná a ponížená.

Velmi intenzivně jsem cítila, jak je tahle lítost v mé situaci projevem určité nadřazenosti druhého člověka nade mnou. Že mi tento člověk svou lítostí ukazuje, že jsem slabá.

Lidé, kteří si libují v lítosti druhých

Existují přitom lidé, kteří od druhých lítostivé reakce vyžadují. Ale to jsou lidé, kteří těží ze své slabosti a chtějí v ní zůstat, protože si ve své podstatě nepřejí jít do své síly. Je to určitá forma energetického upírství. Oni se krmí lítostí druhých.

Pokud máš ve své blízkosti někoho takového, záleží jen na tobě, jestli se chceš účastnit něčeho takového. Chránit si své zdravé hranice je naprosto v pořádku a není vůbec nic špatného na tom, když odmítneš někoho blízkého donekonečna litovat a svou lítostí energeticky dotovat. 

Nejspíš se v takovém případě bude dotyčný cítit uražen, protože odmítneš hrát tuhle jeho hru na slabého, na kterou si zvykl. Ale tím, že odmítneš tuhle hru hrát, můžeš tomuto člověku pomoci k tomu, aby si to uvědomil a něco ve svém životě změnil. A nebo taky ne. Ale to už je jeho volba.

Soucit

A teď se pojďme podívat na soucit. Tohle pro tebe možná bude těžší si představit a navnímat. Zvláště proto, protože soucit je v dnešní době považován za žádoucí a léčivou reakci na něčí bolest nebo neštěstí. A přitom to žádoucí a léčivá reakce není.

Velmi dobře ti mohu ukázat, o co jde, když rozebereme slovo SOUCIT. Čeština je v mnoha ohledech naprosto dokonalá a slova sama často mluví o hlubokých významech a pravé podstatě.

SOU - CIT. Když to vidíš takto napsané, CIT znamená, že cítíš. SOU znamená, že cítíš s někým, spolu, dohromady. Ve své energetické podstatě to ale znamená, že vstupuješ do energetického pole cizího člověka a cíleně natáhneš do svého energetického pole část toho, co je jeho. Prožíváš část toho, co by si měl prožít on sám. Prožíváš s ním to, co je jeho a není tvoje.

Můžeš mít přitom dokonce pocit, že děláš správnou věc, že pomáháš. Ale tento pocit vychází z tvého přesvědčení o tom, že je něco takového správné a žádoucí.

Prokazuješ mu medvědí službu

Když soucítíš, tak tomuto člověku ulehčuješ v jeho nákladu, ale tím mu prokazuješ medvědí službu. Bráníš mu, aby si prožil to, co si prožít potřebuje, protože to je skutečně jeho a tobě nepřísluší z toho něco odebírat.

A i když mu část jeho emočního nákladu odebereš, nepomůžeš mu. Na chvilku mu odlehčíš, ale ve své podstatě mu škodíš, protože on se pak na tebe nebo na nějakého jiného soucitného člověka může energeticky přisávat a chtít, aby mu bylo takto odlehčováno. Pak se tento člověk stává závislým na cizí energii. 

On je přitom tím, kdo si potřebuje odžít a odbolet svoje, změnit sám sebe a naučit svůj náklad odkládat sám. 

Bolest je totiž obrovsky transformující. Z bolesti, utrpení a temnoty vzniká to největší světlo.

Škodíš sám sobě

A velmi podstatnou věcí je, že je tahle soucitná reakce pro tebe určitým způsobem destruktivní, protože si takto na sebe nabíráš energetický náklad někoho jiného.

Vím, o čem mluvím, protože jsem tohle desítky let sama dělala. A taky proto poznám na druhých, když to dělají. A lidi, kteří toto nabírání cizího nákladu dělají obzvláště srdnatě aniž by se sami tohoto nákladu pak účinně energeticky zbavovali, jsou v lepším případě plní těžké energie, v horším případě těžce onemocní.

Léčíš nebo jinak pomáháš trpícím?

Pokud jsi člověk, který pracuje s trpícími lidmi, je tohle uvědomění pro tebe nesmírně důležité. Abys v dobrém úmyslu neničil sám sebe. Protože toto není pomoc ani léčení, ale sebedestrukce. O to horší, že je často nerozpoznána právě proto, že se děje v bohulibém záměru. Vytváří ale jen závislé vztahy a zpomaluje růst daného člověka.

Svou soucitností vytváříš závislost druhého člověka na tvé pomoci, opět se stavíš nad něj (jako u lítosti, ale o něco jemněji a méně rozpoznatelně) a jeho sílu oslabuješ.

A co Matka Tereza?

Můžeš si představit Matku Terezu. Nejspíš víš, o jakou ženu jde. Teď vím, že šlapu do hodně citlivého místa. Byla to žena, která konala dobro v té naší světské představě o konání dobra. 

Při vší úctě k ní, ona ale ve skutečnosti neléčila, ona soucítila a jen na sebe nabírala bolest druhých.

Kdysi jsem viděla nějaký krátký spot v televizi a tam to bylo vidět.

Možná, že když se podíváš na nějaký starý záznam nebo její fotografii, možná to z ní ucítíš. 

Účast

Teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Účast je totiž tou duchovně nejvyšší a zároveň nejzdravější a nejléčivější reakcí.

Nestavíš se nad druhého člověka ani sebe nevyvyšuješ, oba jste si rovni. Nevytváříš závislé vztahy. Léčíš a přitom sám zůstáváš zdravý. Neléčíš na úkor sebe ani druhého.

Jak to probíhá

Energeticky to probíhá tak, že pokud jsi účastný, tak vnímáš to, že druhý člověk prožívá bolest, ale neprožíváš ji. Zůstáváš sám v sobě, ve svém klidu, ve svém srdci a ve své čistotě. Energeticky nenarušuješ hranice druhého člověka. Zůstáváš zakotvený, vytváříš ostrůvek klidu a přijetí, vysíláš přirozeně své světlo, svou lásku a ponecháváš si svůj nadhled. 

Člověk prožívající bolest cítí tvou účast, cítí tvé otevřené srdce, cítí, že jeho bolest vnímáš. Cítí, že jsi s ním. Jsi druhému člověku otevřený, ale jeho bolest přitom na sebe nenabíráš, neprožíváš ji a neodžíváš. Nenabíráš cizí bolest do svého energetického pole. To je ten zásadní rozdíl. 

A i když tomuto člověku v jeho bolesti neulehčuješ, velmi mocně ho léčíš. On může vnímat tvou lásku, tvou otevřenost, čistotu a klid. To vše ho oblažuje. Vnímá navíc, že není sám, že jsi plně s ním a přitom zůstáváš sám sebou. Tvoje energie sama mu pomáhá, protože k němu v jemnosti a přitom v síle vyzařuje a přichází.

Tvoje účast mu navíc silně ukazuje, že on sám je schopen se se svou bolestí vypořádat. A může to dělat, protože mu v tom ponecháváš plný prostor a do toho procesu sám nezasahuješ.

Když usedá srdce

Možná jsi zažil situaci, kdy někdo plakal tak, až ti srdce usedalo. Pokud jsi to prožil, jistě budeš vědět. Pokud jsi to neprožil, na to, abych ti to vysvětlila, čeština nemá vhodná slova. Ale třeba to prožiješ někdy v budoucnu.

Když ti srdce usedá, znamená to, že se srdce plačícího člověka zkontaktuje s tvým srdcem. Není to soucit, ale propojení a komunikace dvou srdcí. Je to situace, kdy vnímáš bolest druhého, ale nevstupuješ do ní, oba jste si rovni.

Sama jsem to zažila v obou provedeních. Jako usedající i jako plačící.

Indiáni nesoucítí

Z knih a různých dalších informací a dokumentů o indiánech jsem si navnímala, že oni zcela přirozeně nesoucítí, ale jsou účastni. Pro nás, zvyklé soucitu, to může navenek působit jako lhostejnost nebo snad dokonce tvrdost, ale citlivý pozorovatel ten rozdíl pozná.

Solidarita

Vypůjčím si tu definici, která se mi líbí: Solidarita znamená obvykle dobrovolnou společenskou soudržnost mezi rovnými, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny.

Jako důležité tu vidím slůvko mezi rovnými.

Solidarita je vlastně určitou materializací účasti. Znamená konkrétní cílenou pomoc. Tato pomoc probíhá ve vzájemnosti a rovnosti.

1. příklad

Můžeš si to představit třeba na nedávné události v souvislosti s ničivým tornádem na Moravě. Vzedmula se silná vlna solidarity. Lidé mnoha způsoby pomáhali.

Tady je ovšem důležité to, že pomoc by neměla druhé zbavovat jejich síly a kompetencí.

V praxi to znamená, že člověku pomůžeš, ale necháš ho, aby se i on sám se účastnil na likvidaci svého neštěstí tak, jak dokáže. Neznamená to, že on bude sedět a koukat na to, jak ty to za něj všechno uděláš. Pomůžeš mu jen tolik, kolik nezbytně potřebuje k tomu, aby to zvládl.

2. příklad

V rámci léčení je to tak, že na sebe nenabíráš bolest a tíhu druhého, ale ukážeš mu, jak se jí může zbavit on sám. Naučíš ho s jeho bolestí a tíhou pracovat.

Ponecháváš mu to, co je jeho a tím mu ukazuješ, že on sám je schopen se s tím vypořádat.

Nevytváříš závislost na léčiteli a léčeném, ale posiluješ vlastní kompetence léčeného člověka a umožňuješ mu, aby spatřil svou sílu.

Je to pro tebe těžké? Rozjímej si nad tím a všímej si sám sebe

Možná je pro tebe těžké si toto všechno navnímat. Pokud se ti to nedaří, rozjímej si nad tím.

Zkus si vybavovat konkrétní situace z tvého života a zkoušet se na ně dívat ve světle toho, co ti v tomto článku sděluji.

A zkus si všímat sám sebe a toho, co děláš, když jsi s člověkem prožívajícím bolest. Lituješ ho, a tak se stavíš nad něj? Nebo s ním soucítíš a prožíváš něco, co je jeho? Nebo jsi účasten?

A jak léčím já?

Jsem s daným člověkem a jsem mu plně otevřená. Ale nenabírám na sebe, neprožívám a nezvnitřňuji si to, co je jeho.  Měla jsem dost svého vlastního nákladu a velmi si cením své lehkosti.

Plně tohoto člověka vnímám, ale jsem přitom neustále v sobě a u sebe. Moje energie na jeho bolest a utrpení reaguje, pomáhá mu, ale nenatahuji si jeho bolest a utrpení do sebe.

Dle jeho záměru mu pomáhám porozumět dané situaci a nabízím mu nástroje k tomu, jak může on sám se sebou pracovat. Hledáme spolu takové nástroje, které mu dávají smysl, a které jsou pro něj dostupné.

Energetické léčení, které se na pozadí děje, sama nekonám. To řídí má duše ve spojení se životem. A protože toto léčení nekonám, protože ono se děje, tak je toto léčení v naprostém souladu se životem. Je v souladu se mnou a mým záměrem léčit i v souladu se záměrem a životním směřováním mého klienta.

Závěrem

Možná jsem ti dnes přinesla něco naprosto nového. Pokud cítíš, že to v tuto chvíli úplně nepobíráš, a že bys tomu chtěl a potřeboval ještě lépe porozumět, dej si čas a třeba se za pár dní nebo týdnů k tomuto článku vrať. Možná ti to s odstupem lépe dosedne.

A když ne, tak nevadí. Neznepokojuj se tím. Žij, prožívej a všímej si. A pokud toužíš porozumět, dej si záměr. Přej si, ať porozumíš. Tvůj záměr bude tvořit příležitosti a situace, které ti v tom pomohou.

K tématu

O tom, jak pomáhat bližnímu zdravě a z pozice rovného, v principu solidarity, zjistíš v příspěvku Video Proč charita není nejvyšší formou pomoci a proč nevytvářet závislé vztahy.

Sdílením tohoto článku pomáháš tvořit lepší svět.

Nejnovější články

Stačí kliknout na obrázek nebo název článku.

ariel rea

o autorce

Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

doktor - terapeut - léčitel - odvážný průzkumník - tvůrce - vizionář

Léčí bez léků, pomáhá zdravým i nemocným.