Jak pracovat se strachem 

 5 srpna, 2022

Ariel Rea

Většina strachů, které v naší civilizované době prožíváme, jsou strachy, které nás omezují. Brání nám dělat věci, po kterých toužíme či nám brání objevovat nové možnosti a nové obzory a více využívat svůj potenciál. V tomto článku ti ukážu, jak můžeš se svými strachy pracovat, aby ses zbavil jejich nadvlády.

projekt Ariel Rea

Funkce strachu

Strach je ve své podstatě velmi prospěšný. Chrání nás před nebezpečím. Ukazuje nám to, co by nás mohlo ohrozit a aktivuje celý organismus k akci, která nebezpečí odvrátí. Ať už je to útok či únik, případně zamrznutí.
Je dobré vědět, že strachu se zcela zbavit nemůžeme a ani to není žádoucí, protože strach je ochranná reakce a v některých situacích je ho skutečně potřeba.

projekt Ariel Rea

Nefunkční strachy

Většina našich strachů nás však nechrání, ale naopak spoutává. Jsou to strachy, které jsme třeba přejali od našich rodičů nebo které jsme si v průběhu života sami nebo s pomocí někoho druhého vytvořili. Tyto strachy nám brání být uvnitř sebe uvolněni a otevřeni životu a novému, co přináší.

projekt Ariel Rea

Jak rozlišit funkční a nefunkční strach

A jak poznáš strach, který tě chrání, od strachu, které tě spoutává a omezuje?
Velmi jednoduše si to můžeš navnímat na následujících příkladech. 

A)

Představ si situaci, kdy na tebe někdo míří revolverem. Je zcela přirozené a žádoucí v této situaci cítit strach. Aktivuje se hormonální kaskáda, která aktivuje celý tvůj organismus k možné záchraně.

B)
Představ si situaci, kdy jdeš po úzké stezce v horách. Na jedné straně je skála, na druhé hluboký sráz. V situaci, kdy ti uklouzne noha, budeš cítit, jak tě obestře strach. Tento strach tě chrání, ukazuje ti, abys byl příště při došlapu opatrnější.

C)
A pak si představ situaci, kdy máš mluvit před větší skupinou lidí, třeba před kolegy z práce. A ty cítíš strach. Tento strach tě ale nechrání. Ti lidé, před kterými máš něco říci, tě reálně neohrožují. Strach z toho, předstoupit před větší skupinu lidí a něco pronést, tě spoutává. Jsi pak ve stresu a buď se budeš vyhýbat proslovu nebo tvá řeč strachem, který budeš prožívat, utrpí.

D)
Představ si situaci, kdy jdeš sám lesem. Nikde ani noha, a ty přesto prožíváš velký strach. V té chvíli tě nikdo a nic bezprostředně neohrožuje, ale tvá strachem vybuzená fantazie vymýšlí přepadení násilníkem nebo jiné nebezpečí na každém kroku. Tento strach tě také nechrání. Tento strach tě omezuje a spoutává. A místo toho, aby sis užil krás lesa a nasával jeho hladivou energii, potíš se strachy a srdce máš až v krku.

projekt Ariel Rea

Někdy už samotné uvědomění, že nám daný strach neslouží, že nás nechrání, může vést k jeho oslabení. Nebo nás dokonce může takto zcela opustit.

projekt Ariel Rea

Co s tím

Sama jsem si prožila už mnoho strachů. A naučila jsem se s nimi pracovat tak, aby mě co nejméně omezovaly. Abych mohla dělat to, po čem toužím.

Strach je velmi nepříjemná emoce.
Nikdo nechce dobrovolně prožívat chvíle, kdy se cítí být silně ohrožen. Kdy mu buší srdce a organismus je v poplachové reakci. Proto se mnozí lidé vyhýbají situacím, které u nich strach vyvolávají nebo spouštějí. Ale tím jsou ve svém životě omezeni a také si znemožňují svůj strach zpracovat a propustit.

Strachům je potřeba čelit.
Ukázat jim čelo. Postavit se k nim čelem. Nedělat, že neexistují, nepotlačovat je, nazahánět je do kouta. Naopak je potřeba je přijmout, prožít, osahat si je, poznat, kdy vznikají, a pak je cíleně oslabovat a propouštět.

Strachům je potřeba čelit.

projekt Ariel Rea

Příběh jednoho mého strachu

Na tomto příběhu si můžeš navnímat jednu z možností, jak můžeš se svým strachem pracovat...

Před lety jsem velmi intenzivně zacítila touhu hodně chodit do lesa. Bylo to v době, kdy jsem do lesa nikdy nechodila sama, pouze s doprovodem, protože jsem byla spoutána velkými strachy z ohrožení. 

Mí rodiče mě vždycky varovali, abych nechodila do lesa sama, že by se mi mohlo něco stát. Že mě může někdo znásilnit, ublížit mi. Také média a nejrůznější filmy, které jsem v minulosti viděla, velmi živily mou představivost a můj strach, co všechno za nebezpečenství na mě číhá, když půjdu do lesa bez doprovodu.

Můj silný strach mi bránil jít do lesa sama.

Ne vždy se mnou ale můj muž nebo někdo jiný mohl jít a také jsem často chtěla jít do lesa úplně sama. Aby mě nic nerušilo a já mohla nasávat léčivý klid lesa, jeho krásnou energii.

projekt Ariel Rea

Síla uvědomění

Naše lesy jsou přitom ve srovnání s lesy v jiných zemích velmi bezpečné. Těžko potkáte nějakou šelmu nebo jiné zvíře, které by vám mohlo ublížit. Nejobávanějším tvorem našich lesů je podle všeho klíště. A pak člověk. A pro ženu hlavně muž.

Tohle všechno jsem si uvědomovala v době, kdy jsem cítila volání lesa. A protože to bylo volání, které rozechvívalo mou duši, vnímala jsem, že je potřeba, abych se svým strachům postavila čelem. Chtěla jsem chodit svobodně do lesa sama a užívat si to tam.

A tak jsem postupně se svým strachem začala pracovat. 

projekt Ariel Rea

Nejprve uvědoměním, že můj strach mě omezuje a nechrání. Začala jsem si uvědomovat a přijímat to, že se něco v lese stát může. Ale že se to může stát třeba i když budu někde v centru města. Nebo že i doma se může něco stát. Prostě že život sám je ve své podstatě „nebezpečný podnik“. Že pocit, že se mi nemůže nic stát, je vlastně iluzí.

Pokud bych podlehla strachu, že se něco stane, mohla bych vlastně celý život zabalit rovnou po narození. Nebo ještě dřív. Vždyť i zrození je ve své podstatě „riziková“ akce.

Začala jsem důvěřovat tomu, že když mě les volá, tak mi to bude prospěšné. Pustila jsem kontrolu nad svým životem a víc jsem se položila do důvěry. Do důvěry v to, že to je cesta, kterou mám jít.

projekt Ariel Rea

Výpravy do lesa, čelení a prožívání strachu

Začala jsem sama chodit nejdřív jen na kraj malého lesa. Cítila jsem strach, bušilo mi srdce, ale přesto jsem pokračovala. Strach jsem přijímala a nechávala ho ve svém těle projevit.

Když jsem někoho potkala, zvláště když to byl muž, vždy se mi srdce rozbušilo ještě víc. Postupně jsem ale zjišťovala, že se v lese na mě nikdo nevrhá. Že vcelku nikoho nezajímám, že každý má své vlastní „starosti“.

Postupně jsem se otrkávala. Jednoho dne jsem v blízkém lesíku potkala bezdomovce. Byl špinavý, smrděl a já se ho bála. A i když jsem chtěla utéct, nakonec jsem to neudělala, prošla jsem kolem něj a nic se mi nestalo.

Takto jsem se postupně začala cítit v lese stále bezpečněji. A chodila jsem postupně i hlouběji do lesa, prostě tam, kam se mi zrovna chtělo. Nad svým strachem jsem zvítězila.

Pokaždé, když jsem v lese potkala nějakého muže, který mě třeba přátelsky pozdravil či dokonce galantně ustoupil na úzké lesní cestičce, cítila jsem, jak mě to velmi oblažuje. Jak to léčí a uzdravuje místo, kde vzniká můj strach z přepadení.

projekt Ariel Rea

Jak je to teď

Jsem schopná celý den chodit sama po lese, usnout pod stromem nebo v lese dokonce nadivoko strávit noc. Úplně sama a v naprostém klidu.

Neříkám, že se mi nikdy v lese nerozbuší srdce. Je to ale čím dál tím vzácnější.
Pomáhá mi i vědomí, že pokud mám projít nějakou zkušeností, tak se jí nevyhnu. Ať už nabere jakoukoliv podobu. Odevzdávám se tak více životu a méně svému strachu.

projekt Ariel Rea

Jak na to

Pomaličku se začni vystavovat situacím, které tvůj strach spouštějí.

Se strachem je to jako s očkováním proti alergii. Když má někdo třeba sennou rýmu, dostává v zimě a v předjaří malinké dávky látky, která u něj spouští poplachovou alergickou reakci. A dávky té látky se postupně zvyšují. Organismus toho člověka si pomalu zvyká na přítomnost té látky a postupně slaběji a slaběji reaguje na setkání s ní. Se strachem to můžeš dělat podobně.

projekt Ariel Rea

Citlivě si tyto situace dávkuj

tak, abys svůj strach zvládal prožít, ale aby tě to příliš neblokovalo a nevykolejilo. Pomaličku budeš získávat zkušenosti, že se vlastně v dané situaci nic nestane. Budeš uvnitř sebe silnější a budeš si více důvěřovat.

projekt Ariel Rea

Pracuj se svou pozorností.

V momentě, kdy ucítíš silný strach, zaměř svou pozornost do přítomného okamžiku. Uvědom si, zda ti v daný moment hrozí skutečné nebezpečí. Zda tě někdo nebo něco bezprostředně ohrožuje. Pravděpodobně nikoliv.

Já to také tak dělám se svými strachy. Vždy se zaměřím do přítomnosti a zjišťuji, že v daný moment bezprostřední nebezpečí nehrozí. Pokud je můj strach hodně silný, nechám ho projevit klidně i tak, že třeba přidám do kroku. Trošku tak snížím stresovou reakci v mém těle, protože jdu do akce – do úniku.

Nebo se zaměřím na své tělo a na svůj dech. Zkusím dech zpomalit a prohloubit. Tím můžu strach krásně "vydýchat". Dostanu se tak více do přítomnosti, snížím stres v mém těle a oslabím bujnou mysl vytvářející katastrofické scénáře.

projekt Ariel Rea

Se strachem nebojuj. Přijímej ho a nech projevit v momentě, kdy vzniká.

A on pak nad těbou bude postupně ztrácet svou moc a bude tě opouštět. Necykli své strachy tím, že si budeš vytvářet strach z toho, že budeš mít strach. Ber strach jako součást své cesty životem a jako výzvu a příležitost se s ním vypořádat.

projekt Ariel Rea

Vnímej, kam až se ti chce zajít.

Pokud budeš cítit příliš silný strach či nelibost, nejdi přes to. Mnoho strachů je v tobě možná uložených dlouho a také mohou vězet hodně hluboko, a tak si dej čas na to, je postupně zpracovat. Je lépe postupovat pomalu a plnit se důvěrou, než se za každou cenu vrhat do situací, které tě nadměrně vystresují a hodí zpátky.

projekt Ariel Rea

Ber v potaz aktuální vnější podmínky dané situace.

Co to znamená?
Bylo období, kdy jsem pracovala na strachu, který se objevoval, když jsem ležela sama uprostřed lesa. Zjistila jsem, že na jeho sílu má velký vliv počasí. Když svítilo sluníčko, bylo pro mě mnohem snazší s tímto strachem pracovat, protože ve slunečném dni nebyl tak silný. Dařilo se mi více se položit do důvěry.

Pokud však bylo pošmourné počasí, můj strach o dost povyrostl. Ve slunečném dni jsem proto byla odvážnější a když bylo hodně pošmourno, nenutila se ke stejným "výkonům".

projekt Ariel Rea

Vnímej vždy i svou momentální vnitřní situaci a zatížení, kterému jsi ve svém životě v danou chvíli vystaven.

Pokud se na tebe bude valit jedna zatěžující situace či zkouška za druhou, možná nebudeš mít zrovna kapacitu čelit strachům, které tě v tu chvíli nějak silně neomezují.

Pokud jsi třeba pod velkým tlakem, bude lepší, když se budeš stavět svým strachům čelem třeba až po nějakém čase, kdy se uvnitř sebe více uvolníš a zklidníš.

projekt Ariel Rea

Jaký je původ strachů?

A) 

Velká část strachů pochází z naší osobní historie. Něco, co jsme sami prožili, se do nás uložilo s nepříjemnou emoční stopou.

B)

Je důležité ale zmínit, že mnoho strachů nemusí mít nějaké zásadní opodstatnění ve tvé osobní historii. Že můžeš cítit strach v situaci, kterou jsi sám nikdy neprožil jako traumatickou a ohrožující.
Část strachů se do tebe mohla otisknout v útlém dětství, kdy do sebe otiskujeme vše, co nacítíme od svých rodičů či jiných blízkých lidí. Evolučně je to velmi prospěšný mechanismus, který však v naší civilizované společnosti nyní spíše pracuje proti nám.

Když v historii lidstva došlo k nějakému ohrožení na životě, tato situace se silně zapsala do bytosti člověka, který ji prožil. A aby se potomci dané skupiny lidí do budoucna vyvarovali těchto nebezpečných situací, už jako malé děti do sebe tento strach od rodičů, kteří prožili takovouto zkušenost, otiskly.

C)

Část strachů se také předává přímo zapsaných do buněčné paměti těla a tyto strachy jsou pak součástí člověka, který se v daném rodě narodí. A nikdo z žijících předků třeba už nemá konkrétní zkušenost, která k vytvoření strachu vedla. Takovéto strachy se mohou předávat po několik generací.

D) 

A některé strachy mohou pramenit i z otisků ve tvé duši, které jsi si již přinesl na tento svět.

E)

Řada strachů je také kolektivního původu, jsou to strachy, které jsou obsažené v informačním poli větší skupiny lidí a ty je jemnohmotně zachytáváš. Nebo jsou to strachy, které jsou přímo "hmotně" šířeny skrze nejrůznější média. A to buď nevědomě nebo dokonce cíleně.

Tvé strachy jsou poplachové reakce, které mohou být různého původu. A můžeš s nimi pracovat i tehdy, aniž bys tušil, kde vlastně vznikly.

projekt Ariel Rea

Každý máme jiné strachy

Je zajímavé pozorovat, jak každého z nás pálí něco trochu jiného.

Někdo v lese může cítit strach z toho, že zabloudí, ačkoliv se mu to třeba ještě nikdy nestalo. Já jsem třeba strach ze zabloudění v lese vůbec nikdy neměla a nemám. Zato jsem se cítila velmi zranitelná v situaci, kdy jsem ležela sama uprostřed lesa někde pod stromem. Jiné ženy se cítí v lese naprosto bezpečně a cítí strach naopak při setkání se skupinou mužů někde na ulici.

Před časem jsem potkala v lese  ženu se psem, která trošku zabloudila. Říkala, jak je ten les strašidelný a ošklivý, a že už do něj nikdy nepůjde. A já ho přitom mám moc ráda.

projekt Ariel Rea

Odborná pomoc 

Samozřejmě můžeš v případě, že se na to sám necítíš, využít i odborné pomoci někoho zkušeného, kdo ti pomůže ošetřit místo, kde strach vzniká.

Může to být vhodné v situaci, kdy máš nějaké silné trauma, které jsi ještě nevyléčil. Nebo v situaci, kdy cítíš, že strach je silnější než ty.

Může ti pomoci nějaký dobrý psychoterapeut, kineziolog či jiný schopný a zkušený terapeut. A mohu ti samozřejmě pomoci i já, pokud budeš chtít.

S velkou částí strachů si však můžeš poradit sám.

Třeba tak, jako to dělám já. Věz, že je ve tvé moci se se svým strachem vypořádat. Umenšit ho, abys mohl dělat to, co po čem toužíš. A být pak celkově ve svém životě více uvolněný a více svobodný.

projekt Ariel Rea

Jemnohmotná pomoc

Také můžeš v náročných situacích použít jednoduchou ochrannou techniku. Stačí, když si okolo sebe či okolo nějakého člověka či věci, o kterou se bojíš, představíš světelnou záři.

Nebo můžeš poprosit své nehmotné průvodce, nějaké přírodní bytosti či celý vesmír, aby ti pomohl a ochránil tě.
Jsou to velmi jemné způsoby, které skutečně pomáhají. A já sama je také používám.

projekt Ariel Rea

Práce na životní rovnováze

Důležité také je, abys pracoval i na své celkové životní rovnováze. Na svém vnitřním klidu, na omezení stresu, na dostatečném odpočinku, na tom, abys svůj život prožíval radostně a spokojeně.

Důležitá je také rovnováha mezi duchovní a materiální částí tvého života. Abys byl pevně zakořeněn jako strom a přitom tvé větve mohly sahat až do nebes. Budeš pak mít větší kapacitu zvládnout třeba i silné strachy.

projekt Ariel Rea

Shrnutí

  1. 1
    Uvědom si, z čeho vlastně máš strach a v jakých situacích se objevuje.
  2. 2
    Zjisti, zda tě ten strach chrání či omezuje.
  3. 3
    V případě, že tě omezuje, zkus se více položit do důvěry v život.
  4. 4
    Pomaličku si dávkuj situace, které strach vyvolávají, a posiluj se tím, že danou situaci zvládneš a nic se ti nestane. Vnímej přitom svou momentální připravenost čelit strachu a nezajdi příliš daleko.
  5. 5
    Strach přijmi, nebojuj s ním a nech ho projevit ve svém těle. Tak bude ztrácet svou moc a bude postupně slábnout a opouštět tě.
  6. 6
    Když se strach objeví, zaměř se do přítomnosti, do těla, na dech. Sniž svůj stres prohloubením a zpomalením dechu nebo třeba nějakým pohybem.
  7. 7
    Můžeš si udělat energetickou ochranu vizualizací světelné záře, která tě obklopuje a chrání nebo můžeš požádat o pomoc své jemnohmotné průvodce a pomocníky (duchovní průvodce, strážné anděly, silová zvířata, dobré duchy nebo přírodní bytosti lesa či jiného prostoru apod.)
  8. 8
    Postupně zvyšuj dávky - vystavuj se náročnějším situacím, a tak strach otupuj a nech odcházet.
  9. 9
    Pokud máš strachů víc, zkus začít strachem, který je slabší a postupně se sebou sbírej zkušenosti a posiluj svou sebedůvěru. Nebo naopak můžeš začít strachem, který tě omezuje, když cítíš volání své duše. A můžeš začít třeba i strachem, který tě omezuje úplně nejsilněji. Je to zcela na tobě.
  10. 10
    Pracuj i na své celkové životní rovnováze.
projekt Ariel Rea

Závěrem

Tím, že překonáš nějaký svůj strach, se můžeš velmi osvobodit. Naše slabiny, se kterými se úspěšně vypořádáme, jsou pak často našimi největšími dary.

Postavit se čelem svému strachu chce však jistou dávku odvahy. Ale velmi se to vyplatí.
Přeji ti, ať se ti daří se svými strachy pracovat tak, aby tě už neomezovaly.

projekt Ariel Rea
projekt Ariel Rea

Moje pomoc

Pokud cítíš, že bys potřeboval pomoc v práci se strachem, moc ráda ti budu k dispozici. Mé osobní služby najdeš ZDE.

projekt Ariel Rea

Sdílením tohoto článku pomáháš tvořit lepší svět.

Nejnovější články

Stačí kliknout na obrázek nebo název článku.

ariel rea

o autorce

Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

doktor - terapeut - léčitel - odvážný průzkumník - tvůrce - vizionář

Léčí bez léků, pomáhá zdravým i nemocným.