Jak může léčit nahota a nahé focení 

 23 dubna, 2021

Ariel Rea

Nahota je silné téma, které asi není nikomu úplně lhostejné. Jsou tu její zastánci a jsou tu její odpůrci. Ukážu ti, co ti nahota může přinést a jaký léčivý potenciál nese. 

V článku níže najdeš i rozhovor s jedním vědomým fotografem, který léčí skrze nahé focení. Není totiž akt jako akt. Ono totiž vždycky víc záleží na tom, s jakou energií děláš to, co děláš.

O nahotě

Možná sis všiml, že na mém webu najdeš i mnoho mých nahých fotografií. Cítím totiž, že nahota je téma, které v sobě nese velký potenciál. 

Nejde tu o prvoplánovou nahotu a odhalování. Jde tu o nahotu, která v sobě nese hloubku, pravdivost, vyjádření čisté esence člověka a poselství skutečné svobody. Svobody těla a osvobození od programů, které nám říkají, že nahota je něco špatného.

Nahota také silně zakotvuje. Propojuje nás s naším tělem. I proto ji tu nacházíš. Zakotvuje totiž nejen toho, kdo ji prožívá, ale i toho, kdo se na ni dívá.

Nahota je jedna z nejpřirozenějších věcí. Dnes je však hodně pokroucená. Bývá často prázdná, lascivní a zneužívá se k účelu prodat.

Nahota jako zdroj léčení

A přitom nahota je zdrojem velkého léčení. Příležitostí přijmout vlastní tělo a jeho domnělé nedokonalosti či dokonce "vady". Přijetí sebe sama je totiž obrovsky léčivé.

Nahota tě učí neposuzovat a přijímat. Když si ji chceš užít, musíš odložit své mentální programy, předsudky i zaměření na detail a zdánlivé nedokonalosti.

Musíš přestat pozorovat sám sebe zvenku a začít se nořit svou pozorností dovnitř. Prožívat sám sebe zevnitř a rozprostírat v sobě pocit správnosti. Pak se nahota stává zdrojem radosti. Radosti z toho, že tu žijeme ve hmotném světě.

Můžeš si všimnout, jak malé děti nahotu milují. Jakou radost mají, když mohou volně běhat nahé. Cítit živly na svém těle. A jaká je v jejich nahotě čistota.

Nahota jako zdroj výživy

Nahota je zdrojem výživy. Třeba když se nahý necháš prohřívat sluncem nebo laskat vodou, ve které se koupeš. Nebo když tvé nahé tělo ovívá vánek a ty cítíš sám sebe v celistvosti, bez jakýchkoliv překážek v podobě oblečení i v podobě předsudků. Když jednou zažiješ tu živost ve svém těle i duši, už víš.

Nahota je návratem do stavu lehkosti a bezstarostnosti. S oblečením toho můžeš odložit mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Nahota jako uctění sebe sama a hmotné existence

Nahota může být i uctěním hmotné existence a sebe sama. Vždy jde o tvůj přístup k nahotě a prožitky, které při tom máš. Pokud vnímáš hloubku nahoty a její dary, nahotu zahrneš do svého života jako něco speciálního a přitom úplně přirozeného. Jako příležitost prožít sám sebe v čisté podobě.

Nahota jako přechodový rituál nebo akt a silná iniciace

Teď se dostáváme k nahému focení. Nahota v rámci focení může být dosti silný přechodový rituál nebo akt. Sama jsem to takto prožila. Odložit oblečení před cizím mužem a nechat ho, aby mě nahou zachytil, pro mě byla dosti silná zkušenost. Silná iniciace nahotou.

Tato iniciace v podobě nahého focení spouští a ukazuje mnoho toho, co nám brání prožívat sebe sama v přirozenosti. A je příležitostí si tyto překážky prohlédnout a postupně je odložit a rozpustit.

Projekt Nahá duše (Naked Soul) a jak ho vnímám

Martin Koubek je výjimečný fotograf. Tvoří projekt Nahá duše. Fotí ženy nejen pro výsledné fotografie, ale hlavně pro ten proces.

Je to totiž nahé focení, které má tak velké přesahy, že se neostýchám nazvat je léčením. Léčením jako velkou a silnou příležitostí k sebepoznání a sebepřijetí.

Nejde tu zdaleka jen o nějakou speciální techniku, více tu jde o Martinův lidský přístup prostý posuzování a obohacený o jeho vnitřní čistotu. 

ariel rea

Jak Martin fotí

Martinovy fotografie v sobě mají zvláštní kouzlo. Kouzlo hloubky a autenticity. Kouzlo přítomného okamžiku a zachycení esence a krásy ženy. 

Většina fotografů zůstává na povrchu. Jejich akty jsou často prázdné a vyumělkované. Osobnost a osobitost ženy je potlačena s cílem dostát nějaké formě.

Martin fotí obráceně. Zevnitř ven. Vytváří atmosféru, ve které se žena do své nahoty uvolňuje a nechává promlouvat svou duši. Její duše se vtiskuje do fotografie tak silně, že je prostě vidět a cítit.

Ariel Rea

Ahoj Martine, mohl by ses představit čtenářům?

Ahoj Báro, kdo jsem, to hledám denně. Otázka ale míří spíš na popis. Pokud mám jmenovat nejdůležitější role, tak jsem manžel, otec, hledač Pravdy, fotograf, botanik.  

Prozradíš nám pozadí vzniku tvého projektu Nahá duše? Jak k tobě přišla vize nebo jakým způsobem jsi k tomuto projektu  došel nebo dozrál?

Po návštěvě Peru a událostech tam mi došlo, že má cesta fotografa je o práci s autentičností a svobodou. Nejdřív zde byl projekt Natur portrét, který stál na minimálních zásazích a vedení z mé strany. Focený měl prostor a během rozhovoru o životě ho svým bytím vyplnil. Vznikaly poměrně přirozené fotky. 

Myslím, že to bylo v prosinci 2017, kdy mi došlo, proč velká část žen podstoupí aktové focení. Sice se objednají se záminkou, že chtějí fotky pro někoho jiného, ale během focení vyplyne, že jsou hlavně pro ně, jako vzpomínka. Proč tedy nejít rovnou k jádru věci?

Tak jsem akt postavil jako dárek sama pro sebe. Možnost vidět své tělo z jiných úhlů, detailů a zamilovat si ho, či mile žasnout nad jeho krásou. Po prvních pokusech jsem si všiml větší otevřenosti a autentičnosti, když je člověk nahý. Začal jsem koncept víc rozvíjet a přicházela inspirace. Většinou před usnutím. A to v takové míře, že mě donutila vstát a poznámky si třeba hodinu zapisovat. To, abych odlehčil mysli lapené ve víru myšlenek, které se až dotěrně dožadovaly pozornosti, měnily se, opakovaly a nedovolily mi usnout.   

Jakým procesem jsi prošel v rámci zhmotnění tohoto projektu? Musel jsi překonat nějaká vnitřní omezení? Nebo jsi zdolával nějaké jiné překážky?

Překážky na začátku nebyly. Měl jsem jasnou vizi co nejpřirozenějšího aktu. S tím nemohl být problém. Překážky přicházejí až na začátku každého focení. Jsou to "metapřekážky", kdy v sobě musím překonat obavy z domnělých strachů a bloků té, kterou fotím.

Nesmím do svého přístupu vnášet preventivní zohlednění stereotypních bloků ohledně proporcí a různých partií, které třeba nemusí vůbec dotyčná mít. Abych to vysvětlil, tak nesmím třeba fotit tak, abych ženu preventivně zbavoval "faldíků" na břiše, když se sedí, jen proto, že s tím má plno žen problém. Buď bych ji v obavách jen utvrdil nebo třeba zasel semínko nejistoty a blok tím sám vytvořil. Je to o zbavení se hodnocení.

Nese tvůj projekt nějakou dlouhodobou vizi? Pokud ano, máš ji sám pro sebe nějakým způsobem definovanou nebo formulovanou?

Do budoucna chci rozšířit techniky cílené vnitřní práce, aby focení šlo hlouběji na dřeň. Jinak vizi nemám. Jedním z cílů je kultivace fotky. Její návrat k pravdě, bez příkras a retuší a jiného lhaní. Chci aby žena, kterou vyfotím, mohla za 40 let s čistým svědomím říct: "Ano, takto jsem vypadala, takto jsem se při focení cítila." Proto nespolupracuji s vizážistkami a u snímků zaručuji, že je na nich žena neretušovaná. Myslím, že taková fotka má pak daleko větší váhu. 

Jaké typy žen volí nahé focení s tebou? Dá se to nějak popsat?

Rozdělil bych je na tři skupiny.

1. Ženy, které Nahé duše zařadily do již rozběhlého procesu seberozvoje. Jako dosažení určité mety, kontrolní bod. S těmi se fotí krásně, jde to celkem snadno. Již ovládají určité techniky a rychle se tak naladí na extatickou vlnu či vlnu očistnou. Od nich pak často slyším, že výsledné fotky jsou jen "diplomem", zásadní byl prožitek samotného focení.   

2. Ženy, které ví, že něco mají změnit, ale jsou na začátku a focení mají jako impulz ke změnám nebo jako doplněk. Zde je krásné na konci pozorovat údiv ze sebe sama, spokojenost, uvolnění. Je to hodně očistné, zlomové.

3. Ženy, které nepochopily potenciál a jdou se prostě vyfotit nahé, jen pro fotku takovou. Tam můžu zkoušet vést jak chci, ale je to marné. Stojí tam hradba z vidin smyslných fotek. Zde trpím, protože já erotiku fotit neumím. Je mi pak z fotek třeba i smutno, protože v očích té ženy často vnímám otazníky, které prosí o potvrzení, že dotyčná je ještě sexy, že na to stále má.

Jaké přínosy má tvoje focení pro ženu, která do nahého focení najde odvahu?

Asi neumím odpovědět konkrétně. Každá jde do focení s jiným záměrem a každé focení je proto jiné. Na konci pozoruji v tvářích uvolnění, radost sama ze sebe a života. Nikdy tam nebyla úleva z toho, že je focení konečně u konce.  

Zajímavý je údiv z toho, co v sobě našly, z pocitů, které byly dávno zapomenuté a prodraly se zpět na povrch. Rozviřujeme  živočišnost, bazální energie, které v sobě věkem necháváme překrýt všedními starostmi a životním stereotypem. Možná bych to přirovnal k pocitu po podařeném rande v mládí. Žena v sobě opráší zpět ženskost.

Když se po focení s ženami bavím, potvrdí, že se v nich cosi zlomilo, ale neumí najít slova. Každopádně září. Už jen třeba tím, že focení byl drahocenný čas jen pro ně. Nemusely se fotit s rodinou, nic neřešily, jen tam byly a užívaly si být samy sebou.

Jakým způsobem v rámci focení s takovou ženou pracuješ?

Není to žádná ezoterika, kdy se s peříčkem ve vlasech ladíme na bytosti z Plejád. Je to psychologie, práce s vědomím, podvědomím a prožitkem.    

Hlavními pilíři jsou komunikace, čistá atmosféra, důvěra, nesouzení, cesta za svobodou a naslouchání. Focení je jen formální rámec. Někdy si říkám, jestli by nebylo efektivnější vynechat ho a jen se soustředit na vnitřní práci. Ale focení aktu svým způsobem legalizuje to, že se žena svlékne před cizím mužem =D. Stejné techniky by fungovaly i oblečeným. Jen si myslím, že by to nebylo tak silné.  

Mám techniky na začátek focení, které pomáhají odpojit stydlivou mysl. Jakmile dosáhneme stavu plynutí, vybírám intuitivně. Je to hra. Roky se zabývám technikami změněných stavů vědomí a jeho rozšiřování, takže ženu doprovázím do stavu meditace, která je buď klidová a zaměřená introspektivně, nebo je dynamická a pomáhá rozproudit zatuhlé síly.

Nahé duše neustále rozvíjím, studuji nové způsoby a cesty. Tvořím rozsáhlé teorie a ty následně redukuji a třídím, aby zůstalo jen funkční. Chci si osvojit celou řadu nástrojů a pak vytrénovat intuici, kdy který použít.

Fotíš všechny akty v rámci svého projektu Nahá duše nebo tě oslovují i ženy, které chtějí "běžný" akt? V případě že ano, jakým způsobem se to promítá do tvého přístupu a výsledku pro danou ženu?

Pokud si žena jde pro klasický akt s umělecky vysvíceným ňadrem na černém pozadí a řekne to jasně, tak se dle toho zařídím. Pak se jedná spíše o kvalitně provedené řemeslo. Zde není nic víc než dobře odvedené svícení a výsledkem je pěkný fotoobraz ženské křivky pověšený v ložnici.

Vím, že fotíš v ateliéru i v přírodě. Já sama jsem si jednoznačně vybrala přírodu. Můžeš pro ženu, která se rozhoduje, vypíchnout přínosy a nevýhody nahého focení v ateliéru a nahého focení v přírodě? Co vnímáš jako víc léčivé? A co máš ty sám raději a proč?

Sám osciluji mezi tím, co je lepší. Ani jedno, každé je jiné. Ateliér je o zaručeném soukromí, o přítmí. Je tam snazší překonat stud. Můžu tam zapojit hudbu a postavit to na ní. Můžu vytvořit mystickou atmosféru pomocí kadidel. Práce je tam intenzivnější, nezaobalená, přímá, a když se vše zadaří, tak pracujeme až u hranic extatických stavů. Aťas je hodně o cestě do nitra, o předání slova tělu.

Focení venku vnímám jako více spojené s náležitostí k většímu celku, k Zemi, k předkům a jejich vztahu k přírodě. Vybavuje se mi slovo "kmenovost".  Jako je ateliér focení "dovnitř", tak v přírodě to je focení "ven". Rozprostření se, spojení, naladění se na posvátné spojení s celkem. Příroda je zde pomocník, opora.

Venku můžu zapojit oheň, pohyb prostorem, hledání míst, která na mě promluví. Zde je práce nejblíže šamanismu. V ateliéru to je spíš jogín, mystik. Je zde ale potřeba překovávat více stud. Plno žen volí přítomnost vody. Možná protože je přirozenější se svléknout u vody, než v lese =D.

Nic není ale čistý typ, vše se prolíná a mísí. I venku zkouším ateliérové postupy, ale jinak.

Co považuješ za zásadní pro to, aby nahé focení proběhlo jako terapie?

Terapie to být nemusí. Jako nemusíš jít na masáž jen proto, že tě něco bolí. Může to být o zkoumání sebe sama, o novosti, o radosti, o svobodě. Vlastně terapií se to stává, až když proces běží v nějakém pozitivním duchu a hlavně, když ke mně přijdeš se záměrem se někam pohnout. Já z mé pozice s ničím nehnu. Mohu pouze provázet. Musíš ke mě přijít s odhodláním a cílem.

Z focení s tebou vím, že jsi velmi vnímavý, a že poznáš, kdy je žena uvolněná sama do sebe. Máš nějaká svá tykadla i na vnitřní posuny ženy, kterou fotíš? Je to nějak zákonitý proces nebo se to děje pokaždé jinak?

Pro ten moment mám termín, že to "cvakne". Něco se zlomí a už si focení běží samo. Někdy to trvá i hodinu, kdy asi vypadám, jako že vůbec nevím, co dělat, že neumím fotit. Zkouším, měním... je to trapný chaos.

Pak se něco změní. Díky nějakému kroku žena přepne, něco odhodí, vypne, překoná. Nevím. Prostě se to stane a focení plyne. Někdy stačí dostat ženu pomocí instrukcí do lehkého tranzu, někdy v rámci rozhovoru narazíme na téma, které rezonuje s tím, co ji brzdí a do "cvaknutí" se propovídáme. Je to bohužel pokaždé jinak. Moc rád bych objevil univerzální cestu, ale vím, že to není možné. Ale je to pak větší radost, když se zadaří. 

Prožíváš i ty někdy v rámci nahého focení nějaké vnitřní posuny?

Sám sebe musím uvádět na hranici "světů". V momentě za "cvaknutím" si pak začnu broukat či pohvizdovat určitou melodii, která mě drží na vlně plynutí. Celý děj pak získává rituálnějšího ducha. Rozpouští se bariéry, realita měkne. Venku se začnu i jinak pohybovat prostorem. Je to trochu jako let, trochu jako nenápadný tanec, jako dětská hra.  

Jaký máš ty sám vztah k nahotě? Co pro tebe nahota znamená?

Jako dítě jsem se až patologicky styděl. Nyní trpím, když se v létě musím koupat v plavkách. Ne že bych byl nějaký exhibicionista, když můžu, volím nahotu v soukromí, odloučeně v přírodě. Nevyžívám se v plných nudaplážích.

Nahotu mám za projev svobody. Jako pro muže je pro mě stále zdrojem touhy, ale naučil jsem se s její energií pracovat. Je to o tom, kam ji pošleš a jak ji ovládneš. Když ji pustíš do klína, tak je nahota o vzrušení. To do mého focení nepatří a Nahé duše by to přímo kazilo. Tvořila by se zde podvědomá atmosféra vztahu "nahá a čumil" a to brání důvěře a otevření se hlubším procesům.

U Nahých duší je potřeba náboj vzít a ukotvit v srdci, přetavit na smysl pro krásu, na oslavu těla. Nebo ho můžeš vzít a rozpustit, prostě nerozdělovat na oblečené a na nahé. Protože tě zajímá to, co je za nahotou. Nahotu je tedy z mé pozice lepší nevnímat. To jsem se už za ty roky naučil. 

Z pozice focené je nahota často ale důležitým prvkem "očisty". Je to odložení rolí, společenského postavení, masek.... V rámci svlékání začne proces odkládání, který má pak tendenci pokračovat i vnitřně, kdy se obnaží i nitro. Tam pak začíná často terapie. 

Setkáváš se někdy s nepochopením nebo odsudky za to, co děláš? Že fotíš nahé ženy?

Zdrojem hlavního nepochopení je záhadná komunita sociálních sítí a její pravidla. Špatně se moje myšlenka šíří mezi lidi, když za každý náznak bradavky či zadek dostanu blokaci za porušení pravidel komunity. Už mi blokují i příspěvky, kde jen zmíním třeba můj webový blog.

U konkrétních lidí jsem se s tím zatím nesetkal. Když už na to někdo naráží, tak to je klasické, že to musí být super a jestli nehledám osvětlovače. Prostě energie poslaná do kalhot. Když to téma naťuknou ženy, tak je znát, že je to láká, ale nemají odvahu.   

Vím, že jsi ženatý a máš děti. Jak se nahé focení promítá do vztahů s tvými nejbližšími? Jsou tam nějaká úskalí nebo oblasti, které musíš ošetřovat?

Nevnímám zde žádný vliv na vztahy. Je to prostě součást mé práce. A já ji dělám tak, aby mé vztahy mohly zůstat čisté. Pokud by tomu tak nebylo, poškozoval bych nejen svůj osobní život, ale ničil bych i samotné Nahé duše, a to mi za případné excesy nestojí.

foceni martin koubek

Jak dlouho fotíš akty a jak dlouho žije tvůj projekt Nahá duše? Když se podíváš zpátky, prošel tvůj projekt nějakým vývojem nebo zásadnějšími změnami? Vnímáš ho nyní jako víc léčivý než dřív a v případě, že ano, tak proč?

Dřív tam bylo méně mého průvodcovství skrze proces, nezapojoval jsem speciální techniky na prohloubení práce. Stálo to  na komunikaci a focení detailů. Léčivý potenciál jsem si začal připouštět až později, dle zpětných vazeb.

Doteď u toho slova váhám, protože nic nikomu nemůžu slibovat. Není to o tom, že si zaplatíš focení a automaticky se ti změní svět. Každý ten potenciál využije jinak. Já jen provádím. Někdy se třeba předem zeptám, jestli je nějaké oblast, kterou si chce žena řešit. Ale pak hned dodám, že to nemusí říkat konkrétně, nemusím to znát. Jen chci, aby si ujasnila, s čím do toho jde. V určitých momentech to uvědomění pak může použít pro překonání bloku. Většinou to v sobě ženy nedusí a využijí možnost mě jako vrby, ke všemu vrby opačného pohlaví, a to, co je trápí, se mnou proberou.

Proměňuje se v čase i žena, které jde do nahého focení?

Pokud myslíš proměnu v rámci focení, tak ano. Je tam velká změna. Nejdříve přede mou stojí bytost obtěžkaná životem, nejistotou a studem. Když focení dosahuje nejintenzivnější fáze, sedí přede mnou žena, která září a užívá si života a nahoty. Loučím se pak s někým, kdo během dvou hodin omládl. Proměna je opravdu znát.     

Ariel Rea

Potýkáš se i po letech zkušeností v rámci nahého focení s nějakými výzvami? Je tu něco, co tě brzdí nebo svazuje? A co nejvíc brzdí a svazuje ženy, které fotíš?

Samotná individualita a  různorodost je vždy výzva. Akt není produktová fotka, ale dynamický proces s velmi tajemným materiálem ;).

Výzvou je fotit lidi, které znám. Musíme se oba zbavit nejprve nastavených rolí. To není vždy snadné. Je to velká práce i sám na sobě, sebeočista. Čím důkladnější je, tím menší otisk z mé strany fotka nese a je autentičtější.

Co mě brzdí a omezuje je fakt, že na celý proces mám 2,5 hodiny. Nahé duše nejsou žádný pravidelný úplňkový ženský kruh. Je to jednorázová akce. 

Ženy svazuje stud a focení odkládají na "až". Až  zhubnou, až budou po létě opálenější... Je to klasika, kterou vidíme všude. Bloky spojené s jejich tělem, ženstvím, sebepřijetím.

S nahotou dlouhé roky pracuješ. Máš nějaký svůj osobní tip nebo doporučení pro čtenáře, jakým způsobem se propracovat k sebepřijetí a uvolnění do nahoty?

Pokud řešíte problém se svléknout, mohlo by pomoci toto cvičení:

Zahrajte si, či si rovnou uvědomte, že nejste svým tělem. Tělo je jen dalším oblečením duše. Je něčím od Vás odděleným. Vlastně je víc než oblečením, je partnerem, který s Vámi jde životem a vždy při Vás věrně stojí. Nevyčítejte mu jeho jizvy a vrásky. Sice jste mu je způsobili Vy, ale ono Vám je nevyčítá, vše přijímá a neodsuzuje. Milujte ho za to a buďte mu místo studu vděční. Užívejte si svou tělesnost. 

Fotíš jen ženské akty nebo i mužské? Myslíš si, že je možné, aby nahé focení léčilo i muže? Nebo to vnímáš ryze jako ženskou záležitost?

Pracuji pouze s ženami. Dle mého je potřeba držet se přirozenosti, komplementarity. Musí tam být část chemie. 

Když fotí žena ženu, objevuje se element porovnávání a rivality (třeba i nevědomé). Je to jiné, ženy fotí ženy s věnci na hlavě, parádičkami, zahalené v záclonách. Je to jakoby samotná žena nebyla dostatečně krásná a bylo ji třeba něčím dodělat a možná raději i zakrýt. To mi moc terapeutické nepřijde.

Když bych fotil muže, tak tam budu mít prvek porovnávání i já a i pocit jisté nepatřičnosti. Mužský akt by měl fotit někdo, kdo ocení mužskou krásu.

Jestli je možné, aby mužský akt byl pro muže léčivý, to si neumím plně představit. Na to je potřeba ptát se fotografek. Už jen vztah mužů k focení je problematický. Mají v sobě program, že focení jim bere mužnost.    

Chtěl bys závěrem sdělit nebo doplnit něco důležitého? Či vzkázat něco čtenářům?

Myslím, že jsem už napsal dost. Takže jen poděkuji za výdrž těm, co se skrze můj slovní průjem probojovali až na konec.

Já ti, Martine, děkuji za tvé odpovědi i za to, co děláš.

Milý čtenáři, pokud tě rozhovor zaujal, můžeš navštívit Martinův web. Najdeš tam spoustu fotografií a Martinův blog o focení. 

Pokud jsi žena, kterou láká okusit nahé focení s přesahem, tak TADY najdeš bližší informace k projektu Nahá duše a TADY   ukázky výsledných fotografií.

Pozn.: V článku jsem použila mé vlastní nahé fotografie, z nichž část prošla korekcí ořezem. A mezi odpovědi jsem vložila i Martinovy osobní fotografie.

Dodatek

Nahota třeba někde v přírodě může pošimrat i tvé libido. Na tom není vůbec nic špatného. Raduj se z toho a raduj se i ze své touhy, ze svého vzrušení, ze své sexuality. Sexualita je důležitou součástí našeho života. Je zdrojem výživy a je zdrojem naší síly. A je tou nejkrásnější kotvou.

Přijetí nahoty i vlastní sexuality je velmi léčivé. K tomu druhému ti dopomůže článek Proč je přirozená sexualita čistá.

Sdílením tohoto článku pomáháš tvořit lepší svět.

Nejnovější články

Stačí kliknout na obrázek nebo název článku.

ariel rea

o autorce

Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

doktor - terapeut - léčitel - odvážný průzkumník - tvůrce - vizionář

Léčí bez léků, pomáhá zdravým i nemocným.