Jak je to s lidskými kořeny, silou ovocných stromů a škůdci 

 23 září, 2020

Ariel Rea

Jak slibuje název článku, budeš moci nahlédnout do kořenů problému zvaného škůdci, ale můžeš se podívat i do svých vlastních kořenů.

Kořeny jako zdroj síly

Ovocný strom je tak silný, jak silné jsou jeho kořeny. Kořeny je ukotven v půdě, z níž vyrůstá. Půda je jeho kotvou a zároveň mu poskytuje výživu, protože z ní čerpá vodu, minerály a další živiny.

Bez kořenů stromu není.

I tvá síla vychází z tvých vlastních kořenů. Můžeš si sám sebe představit také jako strom. Strom, který však chodí a pohybuje se. Tvé kořeny nejsou fyzické, ty jsi zakotven a zakořeněn energeticky. Jsi spojen se životem, se Zemí skrze svůj energetický systém.

Můžeš se snažit rozvíjet své vědomí jakkoliv, ovšem pokud zároveň nebuduješ nebo nemáš vybudovány silné kořeny, tvé vědomí se ve skutečnosti příliš nerozvíjí. Můžeš přicházet ke vhledům (skrze vhledy své vědomí nejvíce rozvíjíš), ale do tvého života se příliš nepropíší, naopak tě mohou životu postupně vzdalovat. Svět pak budeš vnímat hlavně hlavou a přes hlavu, tvé tělo a tvé nitro však příliš živé nebude.

Iluze duchovního světa

To, že stačí posílat energii vzhůru (do koruny - tedy prozkoumávat svět a sebe, přemýšlet o něm a o sobě a dělat si poznání) je jedna z nejvíce rozšířených iluzí současného duchovního světa. Tato iluze vychází z dávných východních učení. Tehdy byla platná a pravdivá a tedy to iluze nebyla. Lidé v dávných dobách, ve kterých tato učení vznikla, byli vybaveni silnými kořeny. Byli usazeni a ukotveni ve svém těle a zakořeněni, zavzati v žití. Proto stačilo posílat energii vzhůru a dělo se mnohé.

Energie současnosti

Dnes je však doba jiná. Energie vzhůru proudí všeobecně velmi ochotně, někdy až příliš ochotně a chybí silné kořeny. Proto jsou mezi námi na obláčku sedící, nad život povznesení lidé, kteří žijí v iluzi, jak jsou rozvinuti. Shlížejí shůry na to lidské hemžení, které se jich příliš nedotýká a připadá jim, jak jsou krásně v zenu.

Oni skutečně mohou mít v sobě klid, který je však více vnitřním zmrtvěním, nepohybem. Nepohybem, kdy oni sami sebe vydělují z běžného každodenního života a proto se jich život příliš nedotýká.

Žitá spiritualita

Pravá spiritualita je tomuto na hony vzdálená. Je to spiritualita, která je skutečně žitá a žitá může být jen tehdy, když jsi ponořen do života. 

Když jsi ponořen do života, život se tě dotýká, jinak to nelze. Tehdy žiješ. A když sám sebe rozvíjíš, zcitlivuješ a když se přitom noříš do života, nemůžeš zabránit tomu, že se tě život bude dotýkat stále více, častěji a intenzivněji. 

Rozvoj a vývoj citlivosti

Budeš se stávat velmi citlivým. Tvá citlivost ti může být i napřekážku. Budeš se muset vypořádávat se zcela novými situacemi a hledat nová řešení. Překážky, které přitom budeš překonávat, tě však budou dále rozvíjet a zároveň zakotvovat.

Bude tě to dále rozvíjet, ovšem už v kontaktu se životem. Už jsi ve víru života a jeho výzvy tě dále do života přivádějí. Právě v tomto období zvýšené citlivosti se rozvíjíš velmi silně a intenzivně. Není to však vůbec snadné, vědomě a cíleně čelit mnoha nepříjemnostem vyvěrajícím z žití, protože dnešní doba je pro citlivého člověka nesmírně náročná. Jiné cesty však není. Je potřeba vytrvat a neustále hledat a nacházet zdroje síly.

Až postupně začneš přicházet do fáze, kdy jsi ponořený v životě, život se tě dotýká, ale ty se stáváš uvnitř více klidným. Máš v sobě klid a mír a přitom jsi velmi živý. Tvé nitro žije množstvím nejrůznějších počitků, pocitů, emocí či velkých hnutí. Je to klid, který je životem a který ze života vyvěrá.

Co znamená budovat kořeny

Noříš se do života, žití a prožívání

Budovat své kořeny znamená, že se nebráníš životu, žití a prožívání, že se do života noříš, prožíváš ho a skrze to kořeníš.

Že se nebráníš prožívat nejrůznější pocity a emoce, že neutíkáš ze situací, ve kterých můžeš prožívat i něco nepříjemného (myšleno v přiměřené dávce, kterou jsi schopen pojmout).

Že se raduješ z běžných věcí, že se nebráníš ničemu lidskému, že dokážeš bez velkých vnitřních odporů žít tzv. běžný život.

Že dokážeš komunikovat i s lidmi, které spiritualita nezajímá a nemáš u toho pocit, že je takováto komunikace k ničemu, zbytečná, že ztrácíš čas. A nemáš ani pocit, že tito lidé mají menší hodnotu než ty.

Ti, co je duchovno nezajímá

Pokud v sobě máš pokoru vůči životu, tak víš, že někteří z těch, které žádné duchovno nezajímá, mají v sobě více spirituality, více světla, více lásky, více ukotveného vědomí než ti na obláčku, kteří spiritualitu studují namísto aby ji žili.

A někdy tě takoví "běžní" lidé svou moudrostí dokážou i překvapit.

Kam posíláš svou energii

Budovat své kořeny znamená, že se nesnažíš za každou cenu posílat svou energii vzhůru. Zákonitě proto prožíváš i období, kdy se necítíš úplně sluníčkově. Tehdy právě rostou tvé kořeny.

Budování kontaktu s tělem a nitrem

Budovat své kořeny také znamená, že pracuješ sám se sebou tak, abys neztrácel, ale naopak navazoval kontakt se svým tělem a kontakt se svým nitrem. 

Že obracíš svou pozornost ke svému fyzickému tělu, k jeho potřebám, že cíleně buduješ svou vnímavost v této oblasti.

Že si všímáš svých pocitů, emocí i jemných počitků a vnímáš je jako signály, které tě o něčem informují, které vypovídají něco o tobě a o životě, který vedeš.

Síla stromu

Pokud je strom dobře zakořeněný a životný, může se zlomit, či ho může někdo pokácet, a on přeci sám sebe může obnovit. Může znovu vyrůst z kmene nebo z pařezu. Tak velká je jeho síla. Strom je však vždy odkázán na místo, ve kterém zakořenil, sám sebe přesadit nemůže.

Síla člověka

My, lidé jsme velmi mocní a jsme schopni své kořeny budovat a sami sebe zasazovat i přesazovat teoreticky kdykoliv. Právě proto, že naše kořeny jsou energetické. Ovšem není to snadná práce, protože je v naší přirozenosti a v naprogramování životem v principu budovat své kořeny jen v období dětství a v mládí a pak z nich během života už jen čerpat.

Jdeš proti proudu času

Ve chvílích, kdy buduješ své kořeny, jdeš proti proudu času a získáváš novou energii, která do tebe proudí. Tehdy se ty a tvé tělo učíte s novou energií zacházet. A to může být nepříjemné a někdy to i bolí. Pokud však k tomu máš odvahu a vůli, můžeš prožít naplněný a dlouhý život, můžeš během života stárnout a chřadnout mnohem pomaleji než jiní lidé, můžeš svůj život dokonce prodloužit a může se stát, že budeš i mládnout. Mládnutí je vzácné, ale dít se může.

Odvaha a vůle jsou k tomu zapotřebí, ovšem vůle je tu míněna více ve smyslu ochoty a vytrvalosti. Můžeš získat velké dary, ale tyto dary rozhodně nepadají do klína samy.

Biologický věk

Možná jsi již slyšel něco o biologickém věku. Že jeden, komu je čtyřicet, vypadá na třicet a jiný téhož věku vypadá na padesát. A nejen že vypadá, on se tak i cítí. Ovšem pokud je jeho vzhled přirozený, tedy není výsledkem zásahu plastického chirurga. 

Je to dáno tím, jak je dotyčný zakořeněný a jak harmonicky proudí jeho životní energie. Je to dáno skutečně jen a pouze jeho životní energií, která je tím, co oživuje a řídí fyzické tělo.

Proto práce na vlastním růstu a kořenění je sice prací náročnou, ale přináší velké plody.

Ovocné stromy

Teď se vraťme k ovocným stromům. Síla ovocného stromu vychází z jeho kořenů. Jak mocné a schopné jsou jeho kořeny, jak dobře zakotvují strom v půdě, jak dokáží čerpat vodu a živiny z půdy. Čím silnější, hlubší, bohatší a schopnější kořeny, tím zdravější a krásnější strom. A tím i více ovoce.

Stromky na protézách

Když se dnes rozhodneš zasadit ovocný strom, jdeš někam do zahradnictví. Koupíš sazenici, zasadíš ji a pak se o stromek staráš. A starat se o něj musíš, jinak by nepřežil. 

V běžném zahradnictví dnes koupíš pouze ovocné stromy zapěstované na tzv. podnoži. Používají se k tomu speciální druhy stromů, které vytvářejí podnože, na než se pak roubuje samotný ovocný strom.

Znamená to, že jakýkoliv ovocný strom, který koupíš, nevyrůstá na svých vlastních kořenech. Podnož je protéza. Je to kořenová protéza. Většinou slouží k tomu, abychom mohli pěstovat stromky, které jsou menší než je jim přirozené. A které navíc plodí dříve, než je jim přirozené.

Co kořenová protéza dělá

Takováto regulace se děje tím, že daná podnož - protéza nevytváří tak dobré a schopné kořeny a že neposílá tolik vody, živin a energie do kmene a koruny stromu, jak by bylo potřeba. Tedy z toho zákonitě vyplývá, že strom nemůže vyrůst, jak by chtěl a potřeboval. A když už nemůže více vyrůst, pak začne plodit dříve, než by plodil, kdyby ještě rostl dál. Protože by přirozeně začal plodit až v momentě, kdy by byl hlavní růst naplněn a ukončen.

Mrzáci a klony

Vytváříme z ovocných stromů mrzáky. Zcela záměrně. A taky klony. Roubujeme na protézy kousky stromu, který má vlastnosti takové, že se nám líbí. Omezujeme tím přirozenou variabilitu druhu, která je vždy prospěšná, jinak by se v přírodě přirozeně neděla.

"Výhody" kořenových protéz

Můžeme proto vysadit ovocný strom i na malém plácku. Můžeme mít první úrodu už třeba druhým rokem a ne až za 10 let po výsadbě. Můžeme pohodlně česat ovoce ze země a tak se příliš nenamáhat. A navíc žádné ovoce nepřijde "nazmar". Nezůstane vysoko v koruně, kde by si na něm mohl pochutnat třeba hmyz nebo ptáci. A aby si na ovoci nemohl pochutnat nikdo jiný než my, často zmrzačené stromy v ovocných školkách vyrůstají pod sítěmi.

Dopady kořenových protéz

My lidé jsme velmi pohodlní, sobečtí a netrpěliví. Jen kvůli tomu rostou stromy na protézách místo aby rostly na svých vlastních kořenech. Jistě si teď dokážeš představit, jak asi takový strom, který vyrůstá na protéze, může prosperovat.

Ano, vyroste a dokonce plodí. A je to skoro zázrak, že se tak děje. Je to však žalostný pohled na takovýto strom. Takovýto strom trpí mnoha problémy, trpí nemocemi, trpí škůdci a potřebuje, aby se o něj člověk staral.

Intenzivní péče

Péče o takovýto strom je často dost intenzivní. Je potřeba jej zalévat, hnojit a také se má dle doporučení prořezávat. Nejvíce se stříhají takzvané vlky. To jsou silné výhony v koruně, které směřují přímo vzhůru a na nichž strom neplodí. Proto se odstraňují, jsou v našich očích zbytečné, ba dokonce nežádoucí, protože tzv. zbytečně zahušťují korunu a nic z nich není. Tyto vlky jsou však poslední snahou stromu vyrůst tak, jak je mu přirozené. Dá do nich mnoho ze své energie. A my je nemilosrdně odstřihneme.

Postřiky

Musíme strom navíc stříkat. Mnoha nemocemi a škůdci trpí nejen samotný strom, ale trpí i jeho plody. Vyrábíme čím dál tím jedovatější postřiky, protože ani ty příliš nefungují.

Příčina ti je již možná zřejmá. Strom, který živoří na kořenové protéze nemá tak silnou obranyschopnost, protože je celkově oslabený. A proto se postřikuje chemickými látkami, v zoufalé snaze s jeho nemocemi bojovat. Chemickými látkami, které neprospívají ničemu a nikomu. A strom navíc dále oslabují. 

Nemoci a škůdci jako síly přírody

Nemoci a škůdci stromu jsou síly přírody. Příroda je moudrá, a tak strom, který je slabý, bývá silou přírody vrácen do koloběhu vzniku a zániku, aby udělal místo pro strom nový.

Místo pro strom, který nejen že má šanci vyrůst ve zdravého jedince, protože přirozeně vyroste ze semene, které na to místo vítr či jiné síly přírody zanesou, ale který navíc čerpá výhody z toho, že se na místě postupně rozkládá zemřelý strom.

Strom, který nebyl příliš životný, tak nyní krásně slouží jako ochránce a vyživovatel nového stromku. Vytváří stín, ochranu před okusem zvěří, vytváří vlhčí mikroklima, do půdy vlivem vlastního rozkladu uvolňuje živiny.

Další důvody slabosti ovocných stromů

Ovocné stromy jsou však slabé nejen díky podnožím - kořenovým protézám. Jsou slabé i díky tomu, jak intenzivně je o ně pečováno ve školkách, kde vyrůstají jako sazenice. Takový stromek ve školce roste rychle a pohodlně. Nemá příliš starostí, protože vše, co potřebuje, mu člověk dodává. Hnojí ho, zalévá a ochraňuje, a tak takový stromek může zakořenit jen mělce a řídce, protože hlubší a bohatší kořeny při takovéto péči vůbec nepotřebuje. Je to tak v souladu s principy života. Život nikdy nemarní energii zbytečně.

Nejen že je tato sazenice "podtržená" tím, jak byla vypěstována, ale také tím, že takovýto stromek vůbec nemusel bojovat o přežití. Žil instantní život a je mu přizpůsoben. Očekává, že stejnou intenzivní péči bude dostávat i nadále. A k tomu je dobře vybaven.

Síla přirozeného růstu

Představ si stromek, který vyrůstá sám a přirozeně. Třeba ze spadlého jablka, z jednoho semínka, vyrůstá jabloň.

Vědomí sebe sama

Toto semínko je si vědomo sebe sama. Ví, že se má stát stromem a stromem se moc chce stát. Chce žít, růst, tvořit a plodit. 

A toto semínko také ví, že má jen jednu jedinou šanci na život. Jednu jedinou šanci vyrůst v krásný strom. 

Boj o vlastní existenci

A když toto ví, dá do svého žití, do svého růstu úplně všechno. Bojuje o svou vlastní existenci. Bojuje tak, že dává veškeré síly do svého růstu. Vytváří co nejbohatší a nejhlubší kořeny, jaké dokáže tvořit. Kořeny posílá do míst, kde cítí vláhu a kde je více živin.

Čím více se mu to daří, tím větší šanci na život má. Takovýto strom, jenž vyroste zcela sám na nějakém místě, je nesmírně silný. Nikdo se o něj nemusí starat a on přeci a zároveň i právě proto prosperuje. A když vyroste jeho koruna tak, jak je mu přirozené, postupně přestává posílat tolik energie do růstu větví a listů. Tehdy začíná plodit. Začne plodit až tehdy, když vyrostl, zesílil a uzrál do této životní fáze.

Přirozená plodnost

Vždy plodí jen tolik, kolik je tak akorát. Podle toho, jaký je rok, kolik vláhy přinesl, jaké byly teplotní podmínky a další okolnosti. Někdy si takovýto strom dá dokonce pauzu. Třeba jeden rok neplodí vůbec či zrodí jen trošku plodů.

A to se nám, lidem, nelíbí. My bychom chtěli ovoce hodně a pořád stejně. To, že si strom dá pauzu, to považujeme za nevýhodu. Protože tak je to pohodlné, mít stále hodně. A přitom proměňující se plodnost stromu je velmi důležitá schopnost, která umožňuje stromu prosperovat i v roce, který není úplně příznivý. 

Tato nepohodlná schopnost se proto v rámci šlechtění potírá. Stromky jsou šlechtěny tak, aby plodily co nejdříve, co nejvíce a pokud možno pořád, na úkor životnosti stromku. K roubování na sazenice se proto vybírají stromy, které plodí pravidelně a hodně, byť to může být na úkor jejich životnosti a zdraví.

Jak tomu bylo dříve

I dříve byly ovocné stromy šlechtěny. Do procesů šlechtění příliš nevidím, ale je mi jasné, že naši předci ctili mnohem více přírodní síly a nešli přes to, co je stromům přirozené. Tehdejší stromy tedy byly mnohem zdravější. A i ovoce z nich bylo zdravější. Nebylo zdaleka tak velké a zdaleka tak sladké, jako je dnes. Ovšem jeho chuť byla bohatá a plná. Protože bohatý a plný byl strom sám.

Sladkost plodů a její dopady

Dnes je pro šlechtitele podstatná sladkost. Množství cukrů v ovoci. Dnešní ovoce je ale přitom tak sladké, že už to pro nás není zdravé. Sílí hlasy odborníků, že je potřeba ovoce omezovat, protože ovocný cukr působí nepříznivé metabolické změny.

Ovšem sladkost plodů je zároveň i tím, co právě láká nejrůznější druhy hmyzu a ptáků k tomu, aby z ovocného stromu pojedli. A také se líbí nemocem, které postihují plody. Tím se zase roztáčí spirála postřiků a dalších opatření, která jdou proti přírodě.

Cesta do pekel a návrat k přirozenosti

Jak vidíš, s ovocnými stromy jdeme cestou do pekel. Vzdalujeme se přirozenosti. Je to však oblast, kde můžeš návrat k přirozenosti podporovat i ty. Mnoha způsoby. Už jen tím, že si tento článek přečteš a uděláš si při čtení nějaké uvědomění nebo poznání. Přispěješ tím svou energií do společného biopole, které je podhoubím pro žádoucí změny.

Co můžeš dělat

Vysokokmen

Můžeš, pokud budeš chtít vysadit ovocný strom, preferovat tzv. vysokokmen. Tedy sazenici, která má podnož umožňující přirozenější růst než jak to má zákrsek. Tento stromek není v růstu tolik přiškrcený a lépe se mu daří.

Pravokořenný nebo zpravokořeněný stromek

Můžeš chtít stromek vyrostlý na svých vlastních kořenech, neroubovaný, takzvaně pravokořenný. Buďto vypěstovaný ze semínka nebo alespoň zpravokořeněný. Zpravokořenění se v principu docílí tak, že stromek vysadíš tak hluboko, že je místo, kde je naroubován na podnož, v zemi. Tehdy může stromek sám zapouštět do země své vlastní kořeny.

Stará odrůda

Můžeš preferovat starou odrůdu ovocného stromu. Možná budeš muset pátrat po někom, u koho budeš moci takovou sazenici zakoupit, ale ovoce z tohoto stromu bude zdravější a chutnější.

Odrůda dle klimatu

Můžeš vyžadovat odrůdu, která je přirozeně přizpůsobená klimatickým podmínkám tvého kraje. 

Výběr místa výsadby

Můžeš věnovat více energie i výběru místa výsadby, které je pro strom zcela zásadní. Můžeš přemýšlet o tom, zda místo, které jsi vybral, které se ti líbí  a hodí, se bude líbit a hodit i tvému stromu. Můžeš si dokonce dát záměr být veden na to nejvhodnější místo a nacítit si to místo skrze sebe.

V přírodě vyroste ze semene na daném místě jen to, co vyrůst může. Vyroste jen takový strom, kterému vyhovuje typ půdy, její hloubka, množství živin, schopnost držet vodu, hloubka podzemní vody, klima i energetická konstelace místa. 

Pokud si dáš s výběrem místa práci, stromek ti ji mnohokrát vrátí. Bude lépe růst a nebude vyžadovat tolik péče.

Strom jako bytost

Můžeš k ovocnému stromu přistupovat jako k bytosti. Protože on bytostí je. Bytostí plně vědomou sebe sama. Bytostí, která ale cítí a prožívá zcela jinak než my. To ovšem neznamená, že by bytost stromu neměla stejné právo na život jako my. 

Můžeš ovocnému stromu poděkovat, když pojídáš ovoce, které jsi z něj utrhl. Ale stačí i cítit vděčnost za ten dar, který zrodil a který ti dává.

Strom jako tvůj přítel

Můžeš také se svým ovocným stromem trávit čas. On ti totiž nedává jen ovoce.

Můžeš si k němu sednout do trávy a třeba se opřít o jeho kmen a jen tak pobývat a být.

Můžeš se pod ním schovat, když prší.

Můžeš se ochlazovat v jeho stínu. On je tou nejlepší klimatizací, protože prostor kolem sebe zcela přirozeně ochlazuje tím, jak váže sluneční energii do listového barviva. 

Na jaře se můžeš kochat nesmírnou krásou jeho rozkvetlé koruny, můžeš čichat k jeho květům, které voní nádherně a sladce.

Strom jako tvůj zpovědník

Můžeš se dívat do jeho koruny a nechat se prostoupit jeho energií.

Pokud chceš, můžeš s ním v duchu nebo i nahlas rozmlouvat. Můžeš mu svěřit cokoliv, co tě tíží nebo trápí. A on tu pro tebe bude v každé chvíli, nikdy tě neodmítne, stále tě bude milovat svým stromovým způsobem. Ať už mu řekneš cokoliv. 

On neumí lidskou řeč, a přeci rozumí a ví, co mu říkáš. On vnímá obsah, i když nezná formu. Může proto být tvým důvěrníkem i zpovědníkem.

Návrat k přírodě a její moudrosti

Je čas začít se vracet k přírodě a její moudrosti. Stačí si uvědomit, co ve skutečnosti s ovocnými stromy děláme. A pokud to víš, budeš už vždycky k ovocnému stromu přistupovat úplně jinak.

Ne jako k nevědomému produktu přírody, který můžeme ohýbat, jak se nám hodí jen proto, abychom měli život snadnější. Nyní už víš, že ohnutý stromek trpí a ve skutečnosti si sice něco usnadníme, ale zároveň si vytváříme daleko vážnější problémy. A v součtu musíme vynakládat mnohem víc energie do toho, abychom s těmi vážnějšími problémy bojovali. A přitom stačí tak málo. Vůbec si tyto problémy nevytvářet.

Můžeš umožnit ovocnému stromu, aby mohl růst tak, jak je mu přirozené a jak sám potřebuje. Takovýto strom se stává tvým souputníkem, který tě obohatí nejen svými plody, ale i krásným vzrůstem a svou láskyplnou energií, kterou ti dává, když jsi poblíž. Může ti dávat svou lásku právě proto, že je jí plný. A bude ti velmi vděčný za to, žes mu umožnil žít život, po jakém touží.

Sdílením tohoto článku pomáháš tvořit lepší svět.

Nejnovější články

Stačí kliknout na obrázek nebo název článku.

ariel rea

o autorce

Ariel Rea - MUDr. Barbora Müllerová

doktor - terapeut - léčitel - odvážný průzkumník - tvůrce - vizionář

Pomáhá zdravým i nemocným lidem.