Dozvíš se, proč se stále vedou spory o existenci lidské duše a proč je v tuto chvíli není možné vyřešit. Nakoukneš do podstaty lidské duše a různých fenoménů, které s její existencí souvisejí.
Spory kolem existence lidské duše
Stále se vedou spory o existenci lidské duše. Jsou lidé, kteří v existenci lidské duše věří a lidé, kteří v existenci lidské duše nevěří. Pak jsou tu ale i lidé, kteří to, že lidská duše existuje, prostě vědí. A já jsem jedním z nich.
V tuto chvíli nemám v zásobě takové argumenty, které by byly uznatelné vědci a dalšími lidmi, kteří vytvářejí obecné povědomí o existenci nebo neexistenci nějakých jevů. Můžu ti ale nabídnout své vhledy do podstaty duše, které se opírají o mé životní zkušenosti. A opírají se jednak o mé zkušenosti osobní, tak i o pozorování mnoha jiných lidí.
Co nemůžeme vypitvat, to neexistuje?
Spor o existenci lidské duše v tuto chvíli nelze vyřešit ani ukončit. Důvodem je to, že odpůrci existence duše očekávají důkazy v podobě, která odpovídá jejich vidění světa.
Stejně tak jako kupříkladu vysoce postavení čeští lékaři vyvracejí existenci akupunkturních drah lidského těla na základě prohlášení, že tyto dráhy nelze vypitvat. To je opravdu donebevolající zaslepenost ukazující absurditu přístupu současné medicíny.
Snad každý člověk někdy zažil stav, kdy cítil radost. A i když radost nemůžeme vypitvat ani těžkopádnými měřidly změřit, přeci nikdo nepochybuje o tom, že existuje. A tak bychom mohli pokračovat ještě dlouho.
Vše je možné zpochybnit
Stejně tak je to i s lidskou duší. Všichni ji máme a tisíce let v historii lidstva o tom nikdo nepochyboval. A najednou tu máme poměrně krátké období z hlediska délky existence lidstva na této planetě, kdy je existence lidské duše zpochybňována.
Jsou tu lidé, kteří si myslí, že snědli všechnu moudrost lidstva a světa. A jsou tu i lidé, kteří tuto moudrost dokonce vystudovali. Co na tom, že skutečná moudrost se vystudovat nedá. To oni ale ve své iluzi ještě nevidí.
To, že je možné existenci duše zpochybnit, ovšem není žádným důkazem její neexistence. Pokud jsi vědec nebo člověk se skutečně otevřeným vnímáním a schopností vlastního nezávislého úsudku, tak mi jistě dáš za pravdu, že zpochybnit lze ve své podstatě cokoliv.
To, že je možné existenci duše zpochybnit, není žádným důkazem její neexistence.
Jak je zpochybnění úspěšné
Nakolik je toto zpochybnění "úspěšné", záleží hlavně na autoritě, síle, společenském postavení a argumentačních dovednostech zpochybnitele a neméně na povaze zpochybňovaného jevu.
To, co je lépe měřitelné našimi současnými prostředky, je zpochybnitelné hůře. To, co je našimi současnými prostředky měřitelné hůře, je zpochybnitelné mnohem snadněji.
A i když už tu kupříkladu existují velmi citlivé metody, kterými je možné zachytit nebo změřit tzv. auru člověka, tak z nějakých záhadných důvodů jsou tyto metody stále na blacklistu. Neexistují a basta. Nebo existují, ale jsou pavědecké. A basta.
A mnoho odborníků svými činy de facto říká: "Jsi člověk, který umí auru změřit nebo "vyfotit"? Tak to máš smůlu. Tuhle metodu my neuznáváme. Prostě nám nezapadá do našeho vidění a nehraje do not. To prohlašujeme, vyhlašujeme a šíříme my, kteří tu tvoříme vědecký světonázor. "
Jsme hodně zpracovaní
Úskalí dnešní doby vidím hlavně v tom, že jsme všichni ve velké míře prošli cíleným zpracováním, které v nás zanechalo a hluboce zakotvilo všeobecně přijímaný světonázor. Jako něco, co je prostě dané a šlus, utrum a šmitec. Nebo šmytec? Prostě basta. Je to tak a hotovo. Nepřipouští se žádná diskuse.
Školní výuka se orientuje na memorování informací, které někdo "nahoře" označil jako důležité a hodné vyučování. Poté, co je předtím "probral" a "vytřídil" z nějakého souboru informací.
Stadium omezeného a stadium otevřeného vnímání
Jsme takoví papoušci, které opakují to, co do nich bylo vloženo. Když věříš víc tomu, co ti o světě říkají druzí, jsi ve stádiu omezeného vnímání.
Když věříš víc vlastnímu vnímání a úsudku a projevuješ kritické myšlení, jsi ve stádiu otevřeného vnímání.
Někteří se ze stádia omezeného vnímání postupem času propracují právě do stádia samostatného a nezávislého úsudku. To jsou ti, kteří jsou otevřeni diskusi, jiným názorům a pohledům a jsou dokonce ochotni revidovat svůj vlastní světonázor.
Je tu však většina těch, kteří ze stádia omezeného vnímání nikdy úplně nevyrostou. A řada z nich jsou těmi, kdo vytvářejí současný světonázor v mnoha oblastech. Třeba světonázor říkající, že lidská duše neexistuje. Že je to blbost. Že je to ezohovadina. A basta.
Co jsou de facto fakta?
Tak a teď se pojďme blíže podívat na lidskou duši. Budu tu s tebou sdílet mé poznání ohledně ní. Určitý zádrhel je to, že individuální lidské poznání je něco špatně uchopitelného. A je špatně uchopitelné právě proto, že poznání vychází z vědomí člověka. A lidské vědomí vyvěrá z lidské duše. Proto když zpochybňujeme duši, můžeme zpochybnit i poznání.
Dnes jsou tu glorifikována a obecně přijímána jen takzvaná fakta. Ovšem tato takzvaná fakta často vytvářejí ti, kteří ještě žijí ve stádiu omezeného vnímání. Proto takováto fakta jsou velmi často zkreslená a zkreslující. Ve skutečnosti to často žádné absolutní pravdy ani zdaleka nejsou (pomiňme teď jepičí existenci absolutních pravd). Ale to, že to nejsou žádné absolutní pravdy, nikomu nevadí. Protože z pohledu omezeného vnímání prostě dávají smysl. Jsou takzvaně logická. Zapadají do omezeného vidění světa.
Co je duše
Duše je ve své podstatě shluk fotonů. Ovšem není to ledajaký shluk. Tento shluk fotonů je vysoce uspořádaný a naprosto jedinečným a neopakovatelným způsobem utvářený. Je jedním z příčin lidské rozmanitosti. Rozmanitosti lidské esence, lidského ducha, lidské povahy, osobnosti a osobitosti.
Jednovaječná dvojčata
Určitě jsi slyšel o jednovaječných dvojčatech. Možná jsi se dokonce někdy s takovými dvojčaty setkal. Jsou to sourozenci, kteří mají na startu svého života identickou DNA. Jednovaječná dvojčata vzniknou rozdělením zárodku v rané fázi vývoje. Prostě se genetická informace zduplikuje a vzniknou dva lidští jedinci se stejnými geny.
Možná víš, že i když tato dvojčata mají stejnou DNA, je možné pozorovat, že každý z těchto sourozenců má svou jedinečnou povahu, osobnost a osobitost. Možná se můžeme shodnout na tom, že jednovaječná dvojčata jsou ve své podstatě přirozeně vzniklé lidské klony.
Proč nejsou tyto přirozené lidské klony stejné?
A co je tím důvodem, proč tyto přirozené lidské klony nejsou stejné? Právě existence lidské duše. Každé tělo je obydleno jinou duší. Do každého z těchto sourozenců se vtělí jiná duše. A ta ve značné míře způsobuje jejich odlišnost.
Do této odlišnosti se pak postupně v čase více promítají i jiné vlivy. Čím jsou tito jednovaječní sourozenci starší, tím zpravidla bývají odlišnější. A často jsou tyto odlišnosti spatřitelné i v jejich podobě. Mají stejné rysy, ale je možné je od sebe odlišit. To je tím, že každý lidský jedinec si prochází svými jedinečnými životními zkušenostmi. Působí na něj jiné vlivy než na jeho jednovaječného souputníka.
Ale duše se do osobnosti jednovaječných dvojčat zapisuje už od začátku. Od začátku života v děloze.
Proč vědomí nevychází z mozku
Kdyby lidské vědomí vycházelo z mozku, musela by mít tato jednovaječná dvojčata už od narození naprosto stejnou povahu, osobnost a osobitost. V okamžiku zrození mají totiž stejnou DNA a měla by tedy mít i stejně utvářený mozek. Mozek jako centrum osobnosti.
Ale to se neděje. Jednovaječná dvojčata už od narození nemají stejnou osobnost. Právě proto, že lidské vědomí primárně nevychází z mozku, ale vychází z duše.
A protože každé z dvojčat má svou vlastní, odlišnou duši, tak tato dvojčata nemají stejně utvářené mozky a mají i své vlastní, odlišné osobnosti.
Jednovaječná dvojčata jsou důkazem existence duše a toho, že lidské vědomí nevychází z mozku.
Iluze kolem klonování zvířat
Proto je i velkou iluzí kupříkladu uchovat genetický materiál milovaného psa za účelem jeho znovuzrození metodami genetické manipulace a očekávat, že naklonovaný pes bude pokračováním života tohoto milovaného zemřelého jedince. I zvířata mají svou duši a nikdy není zaručeno, že se do klonu vtělí ta stejná psí duše jako předtím.
Frekvenční charakteristika duše i těla
Ovšem každá lidská duše je nejen vysoce uspořádaným a jedinečně utvářeným shlukem fotonů. Tyto fotony mají navíc různé frekvence, různé vlnové délky. A každá duše je tvořená mnoha fotony různých vlnových délek.
Navíc, když to zjednoduším, jsou fotony duše v neustálé interakci s frekvencemi a vlnovými délkami buněk lidského těla. Protože i každá buňka má své vlastní vědomí, vysílá své vlastní fotony určitého frekvenčního pásma.
Člověk je spojením frekvencí fotonů duše a frekvencí fotonů těla.
A fotony duše a těla jsou v neustálé interakci i s frekvencemi a vlnovými délkami duší a těl jiných lidí. I s frekvencemi a vlnovými délkami zvířat, rostlin, planet, hvězd, slunce, všech součástí Vesmíru.
Odchýlení od přirozeného frekvenčního pásma
Může se stát, že se fotony duše a těla z různých důvodů výrazněji odchýlí od svého přirozeného frekvenčního pásma, ve kterém vibrují.
Buďto jsou přebuzené - jejich frekvence je vyšší než přirozená.
Nebo jsou podbuzené - jejich frekvence je nižší než přirozená.
Tím vznikají různé nepříjemné stavy, při delším trvání poruchy a při ještě delším trvání i fyzické a psychické nemoci.
Důsledky přebuzenosti a podbuzenosti
Přebuzené fotony způsobují stažení a napětí z přílišného proudění energie. Výsledkem je roztěkanost, přílišná lehkost a odpojení od těla. Jejich energie je příliš rychlá a přestává být v souhře s frekvencí těla, která je vždy nižší.
Podbuzené fotony způsobují napětí ze stagnace energie. Výsledkem je pomalost, těžkost a odpojení od duše. Jejich energie je příliš pomalá a přestává být v souhře s frekvencí duše, která je vždy vyšší.
Léčebné metody upravující frekvence fotonů
Z cíleného působení na přebuzené nebo podbuzené fotony vycházejí mnohé terapeutické metody. Působením na frekvence fotonů lidské duše a těla pomáhají tyto odchýlené fotony vracet do jejich přirozeného frekvenčního pásma.
Elektroléčba depresí
Odtud vychází i tradiční a uznávaná léčba depresí - elektroléčba. Působením elektrošoku se změní frekvence podbuzených fotonů depresivního člověka. Frekvence podbuzených fotonů se zvýší a takto ošetřenému člověku se uleví.
Elektroléčba a magnetoterapie
Používá se v medicíně k léčbě poruch pohybového aparátu. Přináší úlevu a rychlejší regeneraci.
A takzvaně alternativní metody?
Na stejném principu funguje i léčba energií člověka, energií krystalů, energií vůní, energií bylin atd. Je to naprosto stejný princip, ale je medicínou odsouzen jako šarlatánství. A přitom můžeš vidět, že mezi léčbou deprese elektrošoky nebo léčbou bolavého kolene magnety není daleko k léčbě jinými formami neviditelné energie.
Podstata sympatií a blízkosti
Z frekvenční charakteristiky duše vychází i to, zda si nějací lidé jsou sympatičtí a blízcí či nikoliv. Ti lidé, jejichž duše mají hodně podobné frekvenční charakteristiky, jsou si vzájemně sympatičtější a bližší než lidé, jejichž duše mají odlišnější frekvenční charakteristiky. Ti odlišní k sobě prostě "nepasují". Nemohou takzvaně najít společnou řeč. A tou řečí je z velké části řeč a frekvence jejich duše.
Do vzájemných sympatií a blízkosti se ale mohou promítat i jiné jevy. Jevy, které sympatie a blízkost narušují. Často jsou to stínové záležitosti. To, co jsme sami potlačili nebo si nedovolili, nás na druhých rozčiluje a popouzí. I když to mohou být lidé, se kterými máme podobné frekvence.
Velikost duše jako další zdroj rozmanitosti
Dalším zdrojem rozmanitosti je vedle uspořádání duše a jejích frekvenčních charakteristik i to, že každá duše je jinak velká. Velikost duše se odvíjí od jejího stáří a zkušeností, kterými prošla, respektive od velikosti poznání, které si vytvořila.
Podstatou růstu duše je totiž takzvaný vhled, AHA moment. A všechny tyto vhledy tvoří poznání. V okamžiku vhledu, kdy se ti takzvaně rozsvítí, se ti totiž skutečně rozsvítí. Ve tvé duši, ve tvém vědomí vzniknou nové fotony, které tvou duši obohatí a způsobí její růst. Když si děláš poznání, tedy když se ti daří prožívat chvíle, kdy se ti takzvaně rozsvítí, tehdy rozvíjíš své vědomí. A vědomí není ničím jiným než duší.
Proč růst duše bolí
Ono vytvořit si takzvaný vhled někdy dost bolí. Je to proces speciální povahy, často zdlouhavý, který vytváří něco nového. Není to žádná znalost nebo jen nějaká informace, je to objev. Daný člověk skrze sebe a svůj život objeví něco, co dosud neobjevil. V mozku takového člověka se vytvářejí naprosto nová neuronová spojení.
Vědomí, jak už jsme si řekli, není derivátem mozku a z mozku nevychází. Je tomu právě naopak. Mozek je derivátem duše a jejího vědomí. Architektura mozku se vytváří podle duše a jejího vědomí.
Jak vzniká vhled
Vhled si můžeš představit jako situaci, kdy vědec bádá. Je to často těžký a zdlouhavý proces. Klade si otázky, vytváří hypotézy a postupně si skládá obrázek možností. A když je ve svém úsilí vytrvalý a skutečně chce objevit, pak jednoho dne přijde zlomový moment, kdy najednou uvidí řešení. Objeví něco nového. Nějaký princip, nějakou zákonitost, nějakou novou cestu... V té chvíli se mu změní svět. Více či méně, to podle velikosti poznání, které právě učinil.
O poznání jako principu rozvoje vědomí a jeho mechanismu najdeš více v článku Proč meditace skoro vůbec nerozvíjejí vědomí. Je to téma, do kterého málokdo vidí. A já ti v něm nabízím pohled do té nejhlubší podstaty.
Větší duše jsou ty, které toho víc prožily
Různá velikost duše pramení nejen z toho, jak velké objevy daný člověk učiní. Ale současně z toho, že lidská duše je nesmrtelná a tedy se neustále vrací do svého hmotného vyjádření v podobě koloběhu zrození do mnoha lidských životů. Duše, které projdou více životy, mají více šancí vytvořit si větší poznání a tím nechat svou duši více vyrůst.
Do duše se vtiskují i všechny zkušenosti, kterými tato duše v podobě lidského života prošla. Kupříkladu násilná smrt se do duše vtiskne silně a může v ní vytvořit záseky nebo otisky, které narušují její přirozené uspořádání. Tyto záseky nebo otisky pak bývají jednou z příčin toho, že se děti nerodí jako čisté listy. Už se rodí s nějakými "hendikepy" nebo jinak řečeno "úkoly", se kterými se během svého života potýkají. A které pramení nejen z jejich současné osobní historie, ale i z jejich duše a otisků předchozích zkušeností v jiných zrozeních.
Existence duše je vysvětlením mnoha jevů
Možná sis už sám před sebou připustil, že lidská duše může existovat. Můžeš začít pozorovat sám sebe, lidi a život a prozkoumávat tuhle možnost.
Existence duše ti může vysvětlit mnoho jevů.
Jak kdo těží ze životních zkušeností
Třeba důvod, proč dva lidé ve zhruba stejné životní situaci z této situace vytěží různou měrou. Člověk s menší, tedy méně zkušenou duší, si z životních zkušeností odnáší mnohem menší poznání než člověk s duší, která už mnoho prožila.
Člověk s méně zkušenou duší často roky opakuje stále stejné chyby, aniž by nahlédl do jejich podstaty a svou situaci změnil. Člověk se zkušenější duší je v tomto rychlejší. Snadněji nahlédne do své situace, porozumí jí a díky tomu ji může rychleji změnit.
Jak je kdo připraven vystoupit ze stádia omezeného vnímání
Jsou lidé, kteří dojdou během svého života jen k velmi malým uvědoměním. A jsou lidé, kteří jsou schopni během pár let učinit posuny jako jiní za několik životů.
Ti, kteří mají větší a tedy zkušenější duši, bývají více připraveni vystoupit ze stádia omezeného vnímání.
Ti, kteří mají menší a tedy méně zkušenou duši, bývají častěji těmi, kdo ze stádia omezeného vnímání nikdy nevyrostou.
Jak se kdo rád učí novému
Jsou lidé, kteří se rádi učí nové věci. Vnitřní posuny jsou jejich silnou potřebou. To bývají častěji ti, kteří mají větší a zkušenější duši. Často jsou tito lidé odvážnější a jdou i do zkušeností, které nejsou jen příjemné. To proto, že rostou právě v nových a nepohodlných situacích.
A pak jsou lidé, kteří mají rádi své pohodlí a to, co je osahané. Neradi se učí novým věcem a nejsou ochotni snášet nepohodlí v zájmu svého růstu. To bývají častěji ti, kteří mají menší a méně zkušenou duši.
Kolik váží lidská duše
Možná jsi někde četl, že lidská duše váží 21g. Tuhle informaci bych chtěla rozporovat. Duše člověka, který má hodně rozvinuté vědomí a který došel velkého poznání, bude rozhodně těžší než duše, která toho ještě tolik neprožila. Možná to může být nějaká "průměrná" hodnota, ale rozhodně neplatí pro každého.
I když je foton velmi malá částice, tak má svou hmotnost. A duše složená z obrovského množství fotonů má také svou hmotnost. Je takzvaně jemnohmotná. Běžné váhy jsou k jejímu zvážení málo citlivé.
Lidské tělo je takzvaně hrubohmotné. Váží násobně víc než duše. A běžné váhy na zvážení těla stačí.
Ti, kteří zůstávají ve stádiu omezeného vnímání, jsou schopni často připustit jen existenci hrubohmotné reality. Ti, kteří jsou ve stádiu otevřeného vnímání, jsou schopni připustit i existenci jemnohmotné reality.
Absurdní situace kolem elektřiny
Ale není tomu tak absolutně. Z toho často vznikají nejrůznější absurdní situace.
Vezmi si kupříkladu elektřinu. Nikdo nepochybuje o tom, že existuje. Máme měřidla, která to dokazují. Máme elektrické rozvody, které napájejí a do pohybu uvádějí nejrůznější přístroje nebo třeba rozsvěcují světla. Pohyb a světlo ze svítidla jsme schopni zachytit svými běžně citlivými smysly.
Ovšem ve své podstatě je elektřina také jemnohmotná. Dosud ji nikdo nezvážil.
A dosud nejspíš nikdo z těch, kteří tvoří světonázor o existenci elektřiny, neviděl pohyb elektronů v drátě napájeném elektřinou.
Ale protože o existenci elektrického proudu nikdo z těch, kteří tvoří světonázor, nepochybuje, tak tu máme řadu důkazů, které pro existenci elektřiny mluví. A nejsou tu žádní pochybovači a ti, kteří by existenci elektřiny zpochybňovali a vyvraceli.
Lidé, kteří rozhodují o tom, zda něco existuje či nikoliv
Pak tu jsou vedle elektřiny mnohé další jevy podobného charakteru. Také je nikdo s běžně citlivými smysly nemůže přímo vidět nebo zachytit. Vidět, vnímat a zachytit je mohou jen velmi citliví jedinci, kteří jsou ve stádiu otevřeného vnímání.
Ale protože jsou tyto jevy odsouzeny do škatulky neexistujících jevů, nebude nikdy dost důkazů pro to, aby byly uznány.
Budou uznány až tehdy, když se změní nastavení lidí, kteří rozhodují o tom, zda něco existuje či nikoliv.
Přečti si to ještě jednou: lidí, kteří rozhodují o tom, zda něco existuje či nikoliv.
Často jsou tito lidé vysoce postavení vědci a další odborníci. Lidé, kteří mají rozvinutý intelekt a roky studovali náročné obory. Mají v rukách vědecké studie a další důkazy. A hlavně mají v rukách moc. Moc ovlivnit veřejný prostor a smýšlení mnoha lidí.
Co na tom, že žádná vědecká studie není a ani nemůže být zcela objektivní. A ani žádný člověk není a nemůže být zcela objektivní. To však mnohým z těch, kteří rozhodují o světonázoru, naprosto uniká.
Věda je příliš glorifikována
Běžný člověk je fascinován výsledky vědy. Vidí, kolik je za tím intelektu a úsilí.
Věda je ale v současném světě až příliš glorifikována.
A namnoze ztratila pokoru. Vzdaluje se od života a od svého úkolu otevírat lidem nové obzory. Ona jim je dokonce často zavírá.
Formát vědecké studie je velmi silným argumentem. Dnes už můžeš vytvořit vědeckou studii téměř na cokoliv. A designovat ji tak, aby přinesla očekávané výsledky. A i když to není vždycky záměr, někoho balamutit nebo přesvědčit, každá vědecká studie podléhá mnohým zkreslením. Zkreslením, která často vycházejí z předpokladů, záměru a očekávání vědce.
Zkreslení vědecké studie je navíc zákonitě větší, pokud ji vytváří vědec ve stádiu omezeného vnímání.
Věda je sofistikované náboženství
Věda je dnes de facto takovým sofistikovaným náboženstvím. Takovou sektou, která oslovuje většinu obyvatel tzv. vyspělých zemí. Ti oslovení setrvávají v naprosté a neomezené důvěře v to, že věda mluví vždy pravdu. A protože je v této sektě většina lidí, málokdo to prohlédne.
Sekta je společenství lidí, kterým jsou předkládány předžvýkané pravdy. A tuhle definici současná věda v mém vnímání splňuje. I když o tom někdy ani sama neví. A největšími sektáři jsou právě ti nejvíce zaslepení. Ti, co ještě nevystoupili ze stádia omezeného vnímání.
A přitom primárním předpokladem skutečného vědce je právě otevřené vnímání.
Vím, zní to tvrdě. Ale dosti přesně to vystihuje současnou situaci. Tedy to, že věda je postavena na piedestal a vnímána jako něco neomylného. Její závěry jsou přijímány veřejností nekriticky, i když bývají mnohdy vytržené z kontextu a tudíž zavádějící.
Rozhodně tu nechci házet všechny vědce do jednoho pytle. Vím, že jsou mezi nimi i mnozí ti, kteří jsou skutečně otevření životu. I mnozí ti, kteří bádají v čistém záměru.
Nepřesvědčila jsem tě?
Možná jsem ti v tomto článku neukázala dost na to, aby tě to přesvědčilo o existenci lidské duše. A to je dobře. Protože mým úkolem a záměrem tohoto článku není někoho přesvědčovat.
Mým záměrem je ukazovat slepá místa, absurditu současného stavu a hlubší souvislosti, které můžeš sám prozkoumat. Mým záměrem je otevírat oči těm, kteří jsou připraveni je otevřít a kteří je otevřít chtějí.
A jedním z nich jsi možná právě ty.
K tématu
Proč meditace skoro vůbec nerozvíjejí vědomí - najdeš tady ty nejhlubší principy a souvislosti rozvoje vědomí. Pomohou ti porozumět tomu, jak vznikají objevy.
Milování před duchy, s duchy a práce se záměrem v 8 bodech - otevírá téma neviditelného, běžnými způsoby nedetekovatelného, tedy takzvaně nehmotného a dle racionálního světa proto neexistujícího. A přeci skutečného a vnímatelného. Ovšem vnímatelného jen těmi, kteří nemají v hlavě program, který by tomu bránil. A těmi, kdo dokáží dostatečně vnímat hlavně sami sebe.
Ukáže ti také, jak nenechat ležet ladem sílu tvého vědomí - neviditelná, běžnými způsoby nedetekovatelná a pro mnohé neexistující síla, která může být velmi mocná a která ti umožní nebýt trpnou obětí okolností a utvářet si život podle svých potřeb a tužeb. Třeba i na poli vědy.
