Můžeš tu zahlédnout mnohé velmi důležité a hluboké souvislosti, které ti odkryju na mém osobním příběhu. Tak, abys mohl lépe porozumět sám sobě i životu. Tak, abys mohl lépe zahojit své srdce, pokud bolí.
Jak to teď mám
Ztrácím muže, kterého hluboce miluji a se kterým toužím i nadále žít.
A proč ho ztrácím? Protože miluji nejen jej, ale ještě jednoho dalšího muže...
Vědomí a srdce
A i když jsem schopna vidět mnoho z toho, proč je nezbytné, aby se věci děly právě tak, jak se dějí a i když vím, že nám oběma to přinese mnoho dobrého, na emoční úrovni to vyžaduje své. Vyžaduje to odžívat bolest, která vzniká a která se vynořuje.
Rozdíl mezi námi
Oba dva prožíváme bolest. Já i on.
Rozdíl je však v tom, že on prožívá bolest, která pramení z jeho přesvědčení, já prožívám bolest, která pramení z věcí, které se skutečně dějí.
Mnohdy nám největší utrpení a bolest způsobuje právě naše přesvědčení, náš náhled na ty věci než věci samé. Proměna těchto přesvědčení je jednou z velmi důležitých oblastí osobního růstu - odkládáme přesvědčení, která nám neslouží a která nejsou v souladu s existencí a vesmírnými zákony. Nahrazujeme je skutečným poznáním, které nás osvobozuje a obohacuje a umožňuje nám žít lepší život.
Jak to je s těmi přesvědčeními
On je přesvědčen, že už ho nemiluji a přitom on se mé lásce zavřel.
On by mě chtěl změnit, abych pro něj byla přijatelná a mohl mě milovat, a přitom já jeho přijímám a miluji plně se vším všudy.
On je přesvědčen, že jsem zradila jeho i naši lásku a přitom on již se mnou nechce být.
Hlouběji do srdce
Když to bolí, prožívám bolest. Když cítím ztrátu, prožívám ztrátu. Když cítím zoufalství, prožívám zoufalství. Není jiné cesty než být s tím, co právě je.
A když to odžiju a odpláču, dostaví se klid a smíření. Zatím ne napořád. Zatím jen na chvíli. Na nějaký čas. Někdy delší, někdy kratší. Klid a smíření, které trvá do doby, než přijde nová vlna, kdy se odkryje a zvědomí další vrstva. A tak jdu dál a čím dál tím hlouběji do svého srdce.
Proč je těžké mít otevřené srdce
Bolest může prožívat vždy jen srdce, které je otevřené a živé.
Proto mnozí své srdce zavřeli, aby už bolest nemohli prožívat. Proto se mnozí brání a bojí skutečně hluboce milovat, protože když skutečně hluboce miluješ, dáváš sám sebe druhému člověku a můžeš být proto hluboce odmítnut a hluboce zraněn. Čím více je totiž tvé srdce otevřené, tím hlouběji může odmítnutí a zranění proniknout.
Nechat srdce otevřené nejen k tomu, někoho milovat, ale nechat srdce otevřené dokonce i ve chvíli, kdy tě někdo nebo něco zraňuje, není snadné. A je to vždy vědomá volba. Je to cesta ke skutečnému životu. Cesta k tomu, prožívat intenzivněji nejen to bolestné, ale i to krásné.
Co všechno se děje dobrého, když pláču
Tím, že pláču, se děje mnoho dobrého.
Léčím své bolavé srdce, aby už nebolelo.
Otevírám ho, aby bylo schopno milovat ještě víc.
Zprůchodňuji se životní energii a zkapacitňuji svůj energetický systém.
Zpřítomňuji se. Bolest totiž nemůžeš prožívat v minulosti ani v budoucnosti. Když tě něco bolí, bolí tě to právě teď. V přítomnosti.
Tím, že se zpřítomňuji a zprůchodňuji, více energie mi proudí do třetího oka a já jsem díky tomu schopná vidět hlouběji a dál.
Odevzdávám se životu a sama sobě, přijímám to, co právě je.
Proč je důležité prožívat bolest a nebránit se jí
Když se bráníš smutku a bolesti, bráníš se zároveň veselí a radosti.
Když se bráníš prožívat, zavíráš své srdce, otupuješ a znecitlivuješ se. Vzdaluješ se životu i sobě. Stáváš se energeticky méně průtočným pro překážky, které si v sobě na obranu před bolestí stavíš.
Pláč je ve chvílích bolesti a smutku tvým přítelem. Neodháněj jej, když přichází. Vítej ho jako léčivou sílu, která ti pomáhá se s bolestí vyrovnat. Aby byla léčivá bolest sama. Aby v tobě nezůstala, ale aby tebou prošla a změnila tě. Aby tě oživila, zcitlivila, zpřítomnila, prohloubila a zakotvila.
Konec bolesti
Pokud prožíváš bolest, věz, že každá bolest má své dno.
Někdy je potřeba "jen" bolest postupně odžít, někdy je potřeba ještě k tomu změnit své vnitřní nastavení, opustit přesvědčení, která jsou ve skutečnosti tím, co ti bolest působí.
Bolest je skutečná v obou případech. Ale v tom druhém pramení ne z podstaty, ale z tvého přesvědčení o tom, jak se věci mají.
Definitivní konec bolesti
Je možné dopracovat se do stavu vědomí a bytí, kdy už tě nikdo a nic nemůže zranit. Ovšem není to cesta zavřeného srdce.
Je to naopak cesta rostoucího vědomí a srdce, které je otevřené, živé a zranitelné. Srdce, které postupně odžije veškerou bolest, až již bude natolik otevřené a průchodné, že už se jej nic nedotkne.
Už v něm nebude žádné místo, které by bylo spouštěčem bolesti. Už v něm nebude žádné místo, kterého by bylo možné se dotknout. Už v něm totiž nebude žádné místo. To srdce bude totiž úplně prázdné a přitom a právě proto úplně plné. Bude zcela naplněné láskou. Láskou, která jím bude protékat, láskou, která z něj bude prýštit.
Tam bych chtěla dojít. A vím, že je to mým úkolem... A tak žiju a v pokoře prožívám i to bolestné, co mi život přináší. A můžeš i ty...
