Chceš zjistit, jestli je tohle dobrodružství, kdy spolu budeme bivakovat v lese, pro tebe? Tak se začti do textu a naciť si, zda tě to láká. Není to pro každého, ale kdo se odváží, může mnoho prožít i získat.

Úvod

V pátek jsem byla otestovat hamaku, ve které se mnou můžeš v lese přenocovat třeba právě ty. Upozorňuji, že tahle hamaka bude výhradně pro tebe, já budu mít svou. :)) Už brzy totiž spustím novou službu Bivak v lese, kdy se vydáme spolu přenocovat do Jizerských hor. Pokud máš svou hamaku, tak si ji samozřejmě můžeš vzít, tato je v ceně služby k zapůjčení pro ty, kteří hamaku nemají a nebo pro ty, kdo by si ji rádi vyzkoušeli.

Co všechno se v rámci služby bude dít

V rámci tohoto bivakovacího setkání bude spousta prostoru pro tvoje témata a vnitřní posuny, energetické léčení skrze mne i nejrůznější prožitky a taky spousta prostoru pro větší či menší dávku dobrodružství. To podle tvého vyladění, záměru a rozhodnutí existence. :))

Toto setkání tě může hodně vnitřně posunout, pohladit po duši, vyživit tě, ale taky si můžeš sáhnout i na nějaké své strachy nebo prožít nějakou adrenalinovou situaci.

Je to výběrová služba, z více důvodů pouze pro ty, se kterými jsem se již setkala v rámci mých služeb, případně při jiné příležitosti.

Jak jsem prožila pobyt v lese

Výběr místa

K otestování hamaky jsem šla jak jinak než do Jizerek. Auto jsem zaparkovala na kraji města, kde rovnou skočíš do lesa a půl hodiny chůze od auta jsem zatušila krásné místo. A taky že bylo. A jak krásné! Chvíli jsem ležela na měkoučké travičce blízko skály, kterou uvidíš na jedné z fotek. Bylo později odpoledne a sluníčko nádherně hřálo, ptáci zpívali, vítr čechral koruny stromů i vrcholy kvetoucích travin.

 Stavění bivaku

Poté, co jsem se nabažila lesní harmonie a nechala ji proniknout i do svého nitra, začala jsem stavět bivak. Vybrala jsem si intuitivně dva stromy, mezi které jsem zavěsila hamaku. Je to práce na pár minut, hamaka má lana se snadno nastavitelnou délkou, takže odpadá nějaké koumání, jak dlouhé lano uvázat.

Na foce níže vidíš zavěšenou hamaku. Má dvojité dno, do kterého vložíš karimatku, aby ti nebyla v noci zima na záda a tím se achillova pata hamakového bivaku elegantně vyřeší. Kdo ještě nezakusil, v hamace bez tohoto zajištění opravdu hodně nepříjemně táhne na záda, a to i v teplých nocích.

 Moskytiéra tě krásně ochrání před nenažranými a divými komáry (pozn. tentokrát jsem do ní utekla už v devět hodin, neměla jsem s sebou vonnou tyčinku, kterou komáři neradi).

 Nejdřív jsem chtěla nechat hamaku bez plachty, a tak jsem se spokojeně svalila zase do trávy a blaženě koukala do korun stromů. Za čas jsem zacítila impulz postavit i přístřešek z nepromokavé plachty. Na fotce níže můžeš vidět, jak je hamaka pěkně schovaná před deštěm, větrem i pohledem. 

Uvnitř hamaky

Jak jsem pak večer vlezla do hamaky, cítila jsem se jak v pokojíčku. Jen to nalézání dovnitř je trošku náročnější, než se člověk v houpající se hamace vpraví do spacáku a lehne si tak akorát.

Pak jsem si blahopřála, protože jsem hamaku shodou okolností zavěsila tak dokonale, že jsem z ní pozorovala krásný západ slunce. Na fotce níže slunce zapadá vlevo od nohou, není to asi moc vidět.

Noční adrenalin

Brzy jsem spokojeně usnula. Ale co existence, ta si mě rozhodla trošku rozproudit a připravila mi malý noční adrenalin.  V podstatě jsem tomu zážitku ale napomohla i já výběrem místa ke spaní. Hamaku jsem totiž zavěsila hned na kraj velké neprostupné houštiny, odkud jsem vnímala, že může vylézt nějaké zvíře.

Uprostřed noci se probouzím a slyším a cítím nějaké zvíře, které mi podlézá pod zády. Mělo zvláštní energii, nevím, co to bylo za zvíře, ale tipuju jezevce. Protlačoval se mezi hamakou a terénem a bylo to velmi nepříjemné, vůbec jsem netušila, co se stane.

Adrenalin se rozlil v mém těle rychlostí blesku a já ho pohotově zkrotila několika velmi hlubokými a mocnými dechy. Už s tím mám svoje zkušenosti, to moje vědomí ukotvené v těle koná samo, já ten dech nijak neovládám, jen ho pozoruji a zároveň jím jsem.

Na zádech jsem ale stále cítila energii toho zvířete a nevěděla jsem, jestli tam pode mnou pořád ještě je nebo je to jen jeho energetický otisk, který se mě drží. A tak jsem se v hamace v zádech párkrát prudce nadzvedla, aby to zvíře případně opustilo můj prostor. Nejspíš už tam nebylo, ale zabralo to i na ten otisk, protože tím mým fyzickým manévrem jeho energie z mých zad odplula. Jsem už opravdu hodně zakotvená v přítomném okamžiku, a tak stačilo pár vteřin a byla jsem úplně klidná. Za chviličku jsem zase spala jako nemluvně.

Spaní v hamace

I když. Počítej, že v hamace se spí jinak než v posteli.

Možná se budeš častěji budit, protože tvé tělo nemá v paměti, jak se v takovémto visícím lůžku otáčet. Pokud budeš v hamace spát více nocí, časem se otáčení stane automatickým (budou ho řídit automaticky vytvořené mozkové dráhy) a nemělo by tě už tolik budit.

Je potřeba zmínit, že tě taky může budit chlad, obzvláště k ránu. Je potřeba se do hamaky pořádně obléknout. A mít nějaký přiměřený spacák. A ideálně i deku, kterou přes sebe přehodíš, když ti začne být zima.

Pro ty, kdo se právě ošívají, že tohle buzení při otáčení a taky obtížnější lezení do spacáku v hamace (a možná i toho jezevce pod zády) by neradi, mám dobrou zprávu. Tahle hamaka je dokonalá v tom, že se v ní dá spát i na zemi.

Připevní se k zemi kolíky a je pak jako takový mini stan. Plachtu připevníme až k zemi, takže jakékoli zvíře bude nuceno bivak obejít. Je to prostě ideální varianta pro pro ty, kdo by z jakéhokoliv důvodu raději leželi klasicky na zemi.

Připraveni a vybaveni budeme na obě varianty, takže se můžeme rozhodnout až na místě, jak budeme spát.

A pokud hamaku zavěsíme mezi stromy někde ve volném terénu a ne na kraji houštiny, pravděpodobnost nočního setkání se zvířetem se sníží.

Pokračování noci

V těch otáčecích nočních manévrech jsem si všimla, že i v hluboké noci bylo pořád trochu vidět. Přeci jenom jsem byla na kraji Jizerek a Liberec tvoří celkem slušný světelný smog. Výhodou je, že ti v případě potřeby umožní jít se v noci vyčůrat bez čelovky. Nalézání do hamaky a spacáku tě ještě o něco více probudí, ale pak zase spokojeně zabereš.

Můžeme spolu ale bivakovat i někde hlouběji, kde tolik světelného smogu nebude.

Ráno

Ráno jsem vylezla z hamaky a cítila jsem se spokojená.

Bivak jsem složila do batohu a dala si malou snídani. Vylezla jsem si na skálu z fotky níže, jedla domácí chleba s kozím sýrem a kochala se nádherným výhledem na les a mezi stromy i na celý Liberec. Snídani mi obohatily smrkové výhonky, první horské borůvky (byly krásně velké a sladké) a pár mladých lístků břízy.

Bylo mi líto, že už musím z lesa, měla jsem nějaké povinnosti. Ale i tu zpáteční chůzi s velkým batohem jsem si užívala. Sluníčko mě hřálo a hezky se šlo.

Jak to vnímáš?

Vydáš se příště se mnou? Pokud tě to láká, víc zjistíš na stráce Bivak v lese.

Můžeš ještě mrknout na video, kde ti také mnoho povím Video Co ti přinese služba Bivak v lese.